Škumpa
Škumpa (Rhus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými, složenými nebo řidčeji jen jednolistými listy. Květy jsou drobné, pětičetné, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích. Plodem je chlupatá peckovice. Rod zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen v Severní i Jižní Americe, Asii a Středomoří. Jediným původním evropským druhem je škumpa koželužská. V České republice není žádný druh původní, občas zplaňuje pěstovaná severoamerická škumpa orobincová.
Škumpa | |
---|---|
Škumpa orobincová (Rhus typhina) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
Čeleď | ledvinovníkovité (Anacardiaceae) |
Rod | škumpa (Rhus) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rod Rhus prošel velkými taxonomickými změnami a byly z něj vyčleněny rody Searsia (searsie, 111 druhů především v Africe a omezeně v Arábii a Asii, 2 druhy na Sicílii) a Toxicodendron (jedovatec, 29 druhů v Americe a Asii). Nejblíže příbuzným rodem je Pistacia (řečík). Škumpa orobincová je často vysazována v České republice jako okrasná dřevina. Řidčeji jsou zejména v botanických zahradách a arboretech pěstovány jiné druhy.
Popis
editovatŠkumpy jsou opadavé nebo stálezelené, polygamní nebo řidčeji oboupohlavné keře a stromy. Asijský druh Rhus taitensis dorůstá výšky až 30 metrů. Některé druhy mají vidličnatě větvené stonky. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, trojčetné nebo jednolisté, řapíkaté, složené z řapíčkatých až skoro přisedlých, téměř nebo zcela vstřícných lístků. Hlavní vřeteno listu je u některých druhů křídlaté. Květy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových thyrsoidech nebo složených klasech. Tyčinek je pět a mají šídlovité nitky. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů, z nichž pouze jeden je fertilní. Čnělky jsou tři, na bázi srostlé. Plodem je červená nebo hnědá, kulovitá, jednosemenná peckovice. Plody bývají pokryté jednoduchými a žláznatými chlupy.[1][2]
Rozšíření
editovatRod škumpa zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 35[1] až 53[3] druhů. Většina druhů roste v Americe, kde je rod rozšířen od jižní Kanady po Panamu a Kubu.[1] V Evropě roste jediný druh, škumpa koželužská, který je rozšířený od Kanárských ostrovů přes Středomoří po Afghánistán.[3][4] Severoamerická škumpa orobincová je v Evropě často pěstována jako okrasná dřevina a místy zplaňuje. Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 4 endemické, z jihovýchodní Asie 2 druhy, z Nové Guineje 4 endemické druhy. Druh Rhus taitensis je rozšířen v oblasti od Filipín po Tichomoří. Největší areál má v Asii škumpa čínská, rozšířená od Himálaje po Japonsko a Indonésii.[5][2] Ze Severní Ameriky je uváděno 12 druhů škump. V téměř celé Severní Americe mimo subarktických oblastí roste škumpa lysá, v západní polovině kontinentu škumpa trojlaločná, ve východní škumpa orobincová, škumpa vonná a škumpa lesklá. Dalších 7 druhů se vyskytuje v jižních oblastech USA.[6]
Ekologické interakce
editovatDrobné květy škump jsou opylovány hmyzem, zejména včelami.[7][8] Semena jsou šířena ptáky i jinými zvířaty, vyhledávajícími plody jako potravu. Na různých druzích škump tvoří hálky mšice z rodů Floraphis, Kaburagia, Meitanaphis, Melaphis a Schlechtendalia. Např. na škumpě orobincové je to Melaphis rhois, na škumpě čínské druh Melaphis chinensis.[9] Škumpy jsou živnými rostlinami housenek celé řady denních i nočních motýlů z různých čeledí. Z martináčů jsou to např. v Americe druhy Actias luna, Citheronia regalis, Citheronia splendens, Eacles imperialis a Hyalophora cecropia, v Asii Argema maenas a Samia cynthia, v Africe Holocerina smilax, Imbrasia cytherea a „mopanový červ“ Gonimbrasia belina. Z afrických baboček se na nich živí Euphaedra uganda a Charaxes varanes.[10]
-
Hálky mšice Melaphis rhois na škumpě orobincové
-
Housenka severoamerického martináče Citheronia regalis
-
Housenka martináče Hyalophora cecropia
Obsahové látky a jedovatost
editovatPřinejmenším některé druhy škump obsahují toxické látky způsobující senzibilaci, alergické reakce a dermatitidy, i když stojí ve stínu mnohem jedovatějších jedovatců. Vznik dermatitid po kontaktu se šťávou z rostlin byl zjištěn u škumpy orobincové, škumpy lysé, škumpy trojlaločné a druhů Rhus punjabensis a R. taitensis.[11][12] Listy škump obsahují třísloviny, kyselinu galovou, flavonoidy, biflavonoidy, cukry, vosky a silice.[7]
Taxonomie
editovatRod Rhus je dělen do dvou podrodů. U podrodu Rhus jsou květy stopkaté a uspořádané v thyrsoidních květenstvích, zatímco u zástupců podrodu Lobadium jsou téměř nebo zcela přisedlé a skládají klasovitá květenství.[1] Rod Rhus patří do skupiny morfologicky podobných a částečně blízce příbuzných rodů, označované jako Rhus komplex. Skupina dále zahrnuje dále rody Cotinus, Metopium, Searsia, Toxicodendron a monotypické rody Actinocheita, Melanococca a Malosma. Historicky byl rod Rhus pojímán mnohem šířeji než dnes a byly do něj řazeny i druhy stávajících rodů Searsia a Toxicodendron. V takovém pojetí ale byl podle výsledků fylogenetických molekulárních studií parafyletický. Aby byla celá skupina monofyletická, musela by zahrnovat i takové rody, jako je Schinus nebo Pistacia.[13] Rod Searsia se od rodu Rhus odlišuje zejména převážně trojčetnými listy a dužninou plodů i za zralosti pevně připojenou k pecce. Rovněž u něj chybějí alergenní fenolické látky.[14] Rod Toxicodendron má naproti tomu převážně úžlabní květenství, bílé nebo pískově žluté plody bez žláznatého odění a šťáva obsahuje toxické katecholy.[15]
Kladogram příbuzenských vztahů rodu Rhus
editovat
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zástupci
editovat- škumpa čínská (Rhus chinensis)
- škumpa koželužská (Rhus coriaria)
- škumpa křížená (Rhus × pulvinata, R. typhina × glabra)
- škumpa lesklá (Rhus copallinum)
- škumpa lysá (Rhus glabra)
- škumpa Michauxova (Rhus michauxii)
- škumpa orobincová (Rhus typhina)
- škumpa Potaninova (Rhus potaninii)
- škumpa trojlaločná (Rhus trilobata)
- škumpa vonná (Rhus aromatica)[16][17]
Význam
editovatŠkumpy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V České republice je nejčastěji pěstována škumpa orobincová. Existují i různé zlatolisté či stříhanolisté (zejména 'Dissecta' a 'Laciniata') kultivary. Řidčeji se jako okrasné dřeviny pěstují škumpa Potaninova, škumpa vonná nebo škumpa lesklá. Nejlépe rostou na plném výsluní. Některé druhy snášejí i polostín, avšak nejsou v něm tak pěkné. Škumpa orobincová a škumpa lysá se spokojí i s velmi chudou, písčitou půdou. Nápadné je u nich zejména červené podzimní olistění a červená plodenství, která zůstávají na keřích dlouho do zimy. Oba druhy dobře snášejí i městské znečištěné prostředí. Botanické druhy škump se nejlépe množí výsevem semen, kultivary lze množit kořenovými řízky.[17][18]
Řada druhů škump je využívána v domorodé medicíně k léčení celé řady různých nemocí a neduhů. Škumpa orobincová je používána při léčení revmatismu, pohlavních chorob, průjmů, kašle a bolení v krku, proti střevním parazitům aj., používá se také k čištění krve, jako emetikum, analgetikum a tonikum. Z dalších druhů je v Severní Americe používána zejména škumpa vonná, škumpa lesklá, škumpa trojlaločná, škumpa lysá a Rhus ovata, v Asii především škumpa čínská, škumpa koželužská a Rhus taitensis.[11][19][20] Ze sušených listů a větévek škumpy koželužské a některých dalších druhů se rozemletím získává práškové léčivo, které je známo jako sumah.[21] Hálky na škumpě čínské a Rhus punjabensis jsou využívány v čínské i indické medicíně jako adstringens a expektorans. Vnitřně slouží k léčení chronických onemocnění trávicího traktu a krve ve stolici, zevně na krvácející rány, otoky a kožní infekce. Vyrábějí se z nich též masti a čípky na hemeroidy. Sušené obsahují 50 až 80 % tříslovin. Kůra obsahuje asi 10 % tříslovin.[22][23] Některé druhy škump mají jedlé plody povětšině kyselé chuti. Patří mezi ně škumpa vonná, škumpa lysá, škumpa lesklá aj.[19]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)
- ↑ a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky)
- ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Rhus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants Database: Rhus [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ZAITOUN, S. et al. Bee pollination and fruit set of Sumac (Rhus coriaria, Anacardiaceae) as a native herbal plant grown under semiarid Mediterranean conditions in Jordan. Advances in Horticultural Science. Jan. 2007, čís. 21(3). Dostupné online.
- ↑ YOUNG, David A. The Reproductive Biology of Rhus integrifolia and Rhus ovata (Anacardiaceae). Evolution. Sep. 1972, čís. 26(3).
- ↑ YANG, Zi-xiang et al. Phylogeny of Rhus gall aphids (Hemiptera : Pemphigidae) based on combined molecular analysis of nuclear EF1a and mitochondrial COII genes. Entomological Science. 2010, čís. 13.
- ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky)
- ↑ a b TINGSHUANG, Yi; MILLER, Allison J.; WEN, Jun. Phylogeny of Rhus (Anacardiaceae) based on sequences of nuclear Nia-i3 intron and chloroplast trnC-trnD. Systematic Botany. 2007, čís. 32(2).
- ↑ MOFFETT, R.O. Name changes in the Old World Rhus and recognition of Searsia (Anacardiaceae).. Bothalia. 2007, čís. 37(2).
- ↑ NIE, Z.L. et al. Phylogenetic analysis of Toxicodendron (Anacardiaceae) and its biogeographic implications on the evolution of north temperate and tropical intercontinental disjunctions.. Journal of Systematics and Evolution. 2009, čís. 47(5).
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978.
- ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)
- ↑ a b HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
- ↑ HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006. (anglicky)
- ↑ SINGH, Har Bhajan; BHARATI, Kumar Avinash. Handbook of natural dyes and pigments. New Delhi: Woodhead Publishing, 2014. ISBN 978-93-80308-913. (anglicky)
- ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)
- ↑ HUANG, Kee Chang. The Pharmacology of Chinese Herbs. Boca Raton, Florida, USA: CRC Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-8493-1665-0. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu škumpa na Wikimedia Commons
- Taxon Rhus ve Wikidruzích
Vědecké pojmenování Rhus vzniklo z řeckého rhein ('téci', kůra roní pryskyřičnou šťávu).