Škapulíř

Škapulíř (z latinského scapula = lopatka nebo ze slova scapulare tj. zástěra)[1] je v původním významu část oděvu užívaného některými mnišskými řády, který je tvořen širokým pruhem látky s otvorem pro hlavu. Srov. s židovským talis. Později se objevila další podoba dvou obdélníčků látky spojených tkanicemi (Devocionální škapulíř), kterou užívali především věřící kteří nenosili řeholní oděv[2][3].

Terezie z Ávily v hnědém karmelitánském škapulíři (Rubens, 1615)
Devocionální škapulíř

Slovo škapulíř se používá také v esoterice pro váček nebo schránu na modlitby, byliny nebo jiné předměty nebo amulety, které svého nositele mají chránit před nepřízní osudu (nemocemi, kroupami ap.).[4][5]

Z hlediska římskokatolické církve jde svátostinu, která může nabývat těchto podob:

  • pruh látky s otvorem na hlavu; nejčastěji jako součást řeholního oděvu
  • dva obdélníčky látky spojené tkanicemi; nejčastěji používaná věřícími laiky
  • kovová škapulířová medaile, která na povolení papeže Pia X symbolicky nahrazuje škapulíř[6] tam, kde z vážných důvodů není možné nosit škapulíř látkový

VýznamEditovat

Škapulíř je především forma mariánské úcty. Katolická církev jej schválila a je nošen jako zvláštní znamení přízně a lásky Panny Marie. Zároveň škapulíř nošený na těle potvrzuje lásku a důvěru nositele k Panně Marii a jeho závazek žít podle jejího vzoru[3].

Škapulíř jistě nemá být[3] talismanem pro štěstí ani výmluvou jak se vyhnou nárokům křesťanského života. Z hlediska katolické církve škapulíř není[3] ani automatickou zárukou místa v nebi, přesto, že legenda z života Šimona Stocka by něco takového mohla naznačovat.

PoužitíEditovat

Nejčastěji jde o řeholní škapulíř, což je pruh látky s otvorem pro hlavu, splývající přes ramena a prsa dolů jako zástěra a na zádech přes lopatky, který používají řeholníci a řeholnice v mnoha řádech. Někdy je opatřený kapucí a může být v pase převázán. Původně měl chránit spodní hábit před nečistotami, měl funkci zástěry.[6] Tyto škapulíře jsou známy již v raném středověku u benediktinů, od nichž je převzaly další řády. Škapulíře mají různé barvy (každý řád má svou) a tvary. Nosí se jako svrchní oděv a slouží jako viditelné znamení zvláštní ochrany Panny Marie.[6]

Škapulíře se ve středověku staly symbolem řeholního poslání.

Škapulíř se žehná, a je proto svátostinou, která na přímluvu církve zjednává zvláštní Boží ochranu a chrání před vlivem zlého ducha. Svatý Pius X. dovolil, aby se místo soukenného škapulíře nosila škapulířová medailka, na které je na jedné straně obraz Božského Srdce Páně a na druhé straně jakýkoliv obraz Panny Marie.[1]

HistorieEditovat

Ve 12. století u premonstrátů a od 13. století při klášterech žebravých řádů (dominikánů, minoritů aj.) začal působit tzv. třetí řád (terciáři) tedy laičtí věřící, kteří žili mimo zdi kláštera, ale přijali některé povinnosti řeholníků. [6] V té době vznikla zmenšená podoba škapulíře, devocionální škapulíř, kterou dávali řeholníci terciářům na znamení jejich spojení s řádem a jako prostředek ochrany. Ten sestává z dvou malých kousků látky či jiného materiálu, spojených dvěma stužkami a zpravidla ozdobených náboženskými motivy. Nosí se na těle pod oděvem tak, že jeden kousek látky má věřící na prsou a druhý na zádech. Existuje několik druhů těchto škapulířů a mohou je nosit i katoličtí laici, kteří se rozhodnou knězem požehnaný škapulíř při zvláštní bohoslužbě přijmout. Typické je to zejména pro členy třetích řádů.

Zmínky v literatuřeEditovat

Škapulíř se objevuje místy i v literatuře.

Jako část oděvu se objevuje mimo jiné i v legendě, která pochází ze 13. století. V ní se píše, že pozdější generální převor karmelitánského řádu sv. Šimon Stock (1164 – 1265) prosil patronku Karmelu Pannu Marii, aby zprostředkovala řádu nějaké privilegium: uznání autoritou církve vzhledem k tomu směru, kterým nyní jde (příklon k žebravým řádům). Maria se mu zjevila, ukázala mu na škapulíř a řekla: „Hoc tibi et tuis privilegium: in hoc moriens salvabitur.“ (To je privilegium tobě a tvým. Kdo zemře oděn tímto oděvem, bude spasen.)[7][8]

Můžeme o něm nalézt zmínku i v knize od Boženy Němcové - Babička. V této knize má podobu váčku, který se dával na krk. „...Začal za ní chodit voják, o kterém se říkalo, že když se na někoho podívá, že ho uřknul černý myslivec. Viktorka se proto poradila s kovářkou a ta ji dala ŠKAPULÍŘ. Také se rozhodla, že vdá za Tondu. Jednoho dne ji ale něco říkalo, ať jde na jetelinu. Když přišla na pole, šlápla na trní. Zdělalo se ji před očima mžiky. Když se probudila, voják ji kropil obličej. Pak ji vyznal lásku a Viktorka mu dala škapulíř…“[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Merell, Jan: Malý bohovědný slovník, ÚCN, Praha, 1963, s. 524
  2. Řád karmelitánů - Škapulíř Panny Marie Karmelské. www.karmel.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  3. a b c d Škapulíř Panny Marie Karmelské. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 1998. 22 s. ISBN 80-7192-285-4. 
  4. Diderot. Všeobecná encyklopedie Diderot v osmi svazcích. Svazek 7. Ř–Š. Praha: DIDEROT, 1999. ISBN 80-902555-9-0. S. 389. 
  5. Toulavá kamera - Borovany. Česká televize [online]. Česká televize, 2020-06-14 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  6. a b c d Vondrušková, Alena: Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění, Grada, Praha, 2011: s. 157. ISBN 978-80-247-3946-5
  7. Eamon R. Carroll, O.Carm; Medieval Devotion to Mary Among the Carmelites
  8. http://www.karmel.cz/old/texskap.php, [17.2.2013]
  9. Němcová, Božena: Babička, Šimon Ryšavý, Brno, 2005: s. 62. ISBN 978-80-247-3946-5

LiteraturaEditovat

  • HUNČÁROVÁ, Beáta. Mariánska úcta našla hlboké vyjadrenie v škapuliari Panny Márie. Katolícke noviny [online]. Spolok sv. Vojtecha – VOJTECH spol. s r. o., 17. 7. 2018 [cit. 11.8.2020]. Dostupné online. (slovensky) 
  • MERELL, Jan. Malý bohovědný slovník. Praha: ÚCN, 1963. 
  • MRVÍK, Vladimír J. Barokní škapulířové bratrstvo v Českém Brodě. FČAS – Farní časopis a společník. Český Brod: Římskokatolická farnost Český Brod, 4. 12. 2017, čís. 8, s. 9–11. Dostupné online. 
  • Panna Mária Karmelská (Škapuliarska). MariannuM: týždenník Rímskokatolickej farnosti Vranov nad Topľou – Čemerné. 14. 07. 2012, roč. IV, čís. 34, s. 3–4. Dostupné online. (slovensky) 
  • Patero svatých škapulířů: Svaté Trojice, sedmibolestné Panny Marie, Karmelitánský, neposkvrněného Početí, hořkého umučení a nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, aneb: Červený škapulíř. Brno: Tiskem knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1891. 90 s. Dostupné online. cnb002174841. 
  • ŠEVČÍK, Jan Nep. Odpustková modlitební knížka. Brno: Tiskem a nákladem benediktinské tiskárny, 1911. 519 s. Dostupné online. cnb000902582. Kapitola Škapulíře, s. 460–498. 
  • VONDROUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha: Grada, 2011. 166 s. ISBN 978-80-247-3946-5. 

Externí odkazyEditovat