Šen-nung

Šen-nung (čínsky 神农 Shénnóng, často nazýván „Božský zemědělec“ nebo „Božský hospodář“) je čínský mytologický císař (druhý z trojice mytických čínských císařů), který žil údajně v letech (2737–2697 př. n. l.). Je považován za zakladatele farmakologie a bylinné léčby.[1] Kromě toho je také uctíván jako kulturní hrdina v Číně a ve Vietnamu.

Šen-nung

MytologieEditovat

Podle čínské mytologie byl Šen-nung druhý ze tří mytických císařů a je známý jako „Bůh čínské bylinné medicíny“. Narodil se ve 28. století př. n. l. Jeho matkou byla údajně princezna a otcem nebeský drak. Byl považován za muže s nejvyšší mocí, měl hlavu býka a tělo muže. Promluvil již tři dny po jeho narození a začal chodit za týden. Pole začal orat, když mu byly tři roky.[2]

FarmakologieEditovat

Šen-nung je považován za „Boha čínské bylinné medicíny“, protože učil lid, jak užívat čínské byliny k léčení nemocí. Říká se o něm, že identifikoval a testoval stovky bylin. Osobně je všechny ochutnal, aby zjistil jejich léčivou moc a jak účinkují na lidské tělo. Dle legendy má Šen-nung průhledný žaludek, aby věci, které jedl, byly jasně vidět. Díky této mimořádné vlastnosti poznal, které rostliny mají léčivé účinky a které naopak jsou jedy. [2] Obecně je také považován za otce tradiční čínské medicíny. Říká se, že vylepšil terapeutické měření pulzu, akupunktury a moxování.

Pen-Cchao-ŤingEditovat

 
Šen-nung

Říká se, že většinu svých praktik a léčivých rostlin Šen-nung zapsal do knihy Pen-Cchao-Ťing (本草经 Běncǎo Jīng), což je čínská kniha o zemědělství, léčivých rostlinách a lékařských praktikách. Vědci se domnívají, že text je kompilací orálních tradic napsaných mezi lety 200–250 n. l.[3]

První část knihy obsahovala 120 léků označených jako neškodné pro člověka a stimulačními vlastnostmi, např. houba reiši, ženšen, pomeranč, čínská skořice nebo kořen lékořice.

Druhá část je věnována 120 terapeutickým látkám, které jsou určené k léčbě nemocných, ale s možnými toxickými vlastnostmi různého stupně, např. zázvor, pivoňka a okurka.

V poslední části je 125 látek, které mají silný nebo prudký účinek, např. rebarbora a broskve. [4]

Tato práce je považována za nejstarší čínský lékopis. Katalogizovaných 365 léčivých rostlin a plodin se později staly základem studií v Číně po tisíce let, a byly považovány za jeden z klíčových důvodů pro moderní čínské léčivé postupy dodnes.[2]

ČajEditovat

Za jeden z Šen-nungových objevů je také považován čaj. Jedna z legend praví, že císař jednoho dne seděl pod čajovým stromem a vařil si vodu, protože byl zastáncem toho názoru, že převařená voda má spoustu zdravotních účinků. Vítr lehce zafoukl a lístek z čajového stromu spadl do nádoby vařící vody. Když se napil tohoto nálevu, byl ohromen delikátní chutí a cítil se velmi osvěžený a povzbuzený. Celý natěšený začal čaj všem doporučovat, tvrdil, že „čaj dá ráznost tělu, spokojenost mysli a odhodlání smyslu“ Druhá legenda praví, že zhruba před pěti tisíci lety lidé bojovali s hladem a s velkým množství nemocí. Císař Šen-nung se snažil najít lidem jídlo a léky, které by jim pomohly. Procházel se mezi lesy a horami a ochutnával obrovské množství bylin, aby otestoval jejich léčivé vlastnosti. Jednoho dne, zkonzumoval 72 různých bylin, které ho přiváděli k otravě. Cítil se slabý, vrávoral a když padal, uchopil nějaké listy, čajové listy. Spolknul je a najednou se celé jeho tělo začalo uzdravovat. Rostlina ho mile překvapila a celý ohromen ji začal všem v okolí doporučovat. Rozhodl se pojmenovat ji čcha 查, což znamená v překladu „vyšetřit“. Později se čaj začal označovat znakem 茶, se stejnou výslovností, jako je známý dodnes. [5]

ZemědělstvíEditovat

 
Šen-nung

Šen-nung údajně objevil plodiny jako je pšenice, rýže, proso, fazole a čirok. Těmto plodinám se lidově říkalo „pět zrn“ a proto se často Šen-nungovi přezdívá „Císař pěti zrn“.

Vynalezl také pluh, motyku, sekeru, zavlažování, uchovávání semen a zavedení dne díkůvzdání. Učil své lidi, aby byli farmáři.[2]

Jeho smrtEditovat

Šen-nung údajně zemřel při předávkování jedovaté byliny v důsledku experimentu, pro který nebyl schopen včas získat protijed. Zřejmě v experimentu, který vedl k jeho smrti, snědl žlutý květ plevelu, který způsobil prasknutí střev.[2]

EtymologieEditovat

Jméno Šen-nung se skládá ze znaků 神, což znamená „Bůh, božstvo“ a 农, což znamená „rolník“ nebo „zemědělec“. Doslova tedy je jeho jméno „Božský zemědělec“. Je také známý jako „Bůh pěti zrn“ (五谷神 Wǔgǔ Shén).[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové: Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.). ISBN 978-80-86601-10-6. S. 18–19. (český) [dále jen AndoI]. 
  2. a b c d e Shennong Biography: Legendary Ruler of China. www.ediblewildfood.com [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  3. UNSCHULD, Paul U. Medicine in China : a history of pharmaceutics. Berkeley: University of California Press xii, 367 pages s. Dostupné online. ISBN 0-520-05025-8, ISBN 978-0-520-05025-9. OCLC 9622434 
  4. The divine farmer's classic of materia medica = Shén nóng běncǎo jīng. 3rd edition. vyd. Corbett, Oregon, USA: [s.n.] xlii, 549 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-9913429-5-2, ISBN 0-9913429-5-X. OCLC 978689672 
  5. BENN, James A. Tea in China : a religious and cultural history. Honolulu: [s.n.] 1 online resource (xiii, 288 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8248-5398-3, ISBN 0-8248-5398-9. OCLC 905636929 
  6. Shennong. Mythopedia [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat