Šavrov Š-7
Šavrov Š-7 byl sovětský jednomotorový průzkumný a transportní hornoplošný obojživelný létající člun z druhé světové války. Stroj byl pokračovatelem typu Šavrov Š-2.
| Šavrov Š-7 | |
|---|---|
 Šavrov Š-7 | |
| Určení | průzkumný a transportní hydroplán |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Opravny letadel Glavsevmorpuť |
| Šéfkonstruktér | Vadim Borisovič Šavrov |
| První let | 1940 |
| Uživatel | SSSR |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj editovat
V roce 1938 uvědomili dva hlavní letečtí dopravci v SSSR, Aeroflot a Glavsevmorpuť,[zdroj?] menší vývojové skupiny o úmyslu obohatit letadlový park o lehké jednomotorové obojživelné letouny. Nový typ měl rozšířit leteckou dopravu do obtížně přístupných oblastí na severu a v povodí velkých řek.
Práce na převážně celokovovém Š-7 zahájil V. B. Šavrov koncem roku 1938 a na doporučení obou společností původně počítal s invertním řadovým šestiválcem MV-6 o výkonu 162 kW. Z důvodu slabých výkonů této pohonné jednotky se konstruktéři rozhodli o instalaci hvězdicového devítiválce MG-31 o 235 kW, který byl umístěn v gondole nad trupem v tažném uspořádání s krytem NACA. Později byl tento motor vyměněn za výkonnější MG-31F o výkonu 243 kW, který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Pilotní prostor byl dvoumístný, kabina cestujících čtyřmístná. Vstupovalo se do ní kruhovými dveřmi na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídla. V případě potřeby potřeby bylo možno do tohoto otvoru vestavět kulometné střeliště TT-1 s pohyblivým kulometem ŠKAS ráže 7,62 mm.
Prototyp vzlétl 16. července 1940[zdroj?] s pilotem J. O. Fedorenkem, poté následovaly podnikové a státní testy. Další změnou byla pokusná krátkodobá instalace amerického motoru Wright J-6 Whirlwind o výkonu 220 kW s třílistou kovovou stavitelnou vrtulí Hamilton Standard. Oficiální předvedení Š-7 proběhlo 4. října 1940 na říčním přístavu Chimki u Moskvy. V zimě používal lyžový podvozek převzatý z letounu I-15bis. Plánovanou sériovou výrobu překazila německá invaze do SSSR.
Hydroplán byl nejprve používán k civilním účelům (imatrikulace CCCP-359), mezi něž bylo řazeno i zásobování polárních výzkumných stanic. Po vypuknutí války sloužil k převozu raněných či k transportu důležitých zásilek v povodí Volhy, v oblasti měst Saratov, Stalingrad a Astrachaň.
Specifikace editovat
.jpg)
Údaje dle[1]
Technické údaje editovat
- Osádka:
- Rozpětí: 13,00 m
- Délka: 9,40 m
- Výška: 3,52 m
- Nosná plocha: 23,30 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 1 230 kg
- Hmotnost vzletová: 1 900 kg
- Pohonná jednotka:
- Výkon pohonné jednotky:
Výkony editovat
- Max. rychlost u hladiny moře: 218 km/h
- Maximální rychlost v hladině 2 000 m: 184 km/h
- Přistávací rychlost: 90 km/h
- Dostup: 2 960 m
- Dolet: 920 km
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Václav Němeček, Šavrov Š-7, Letectví+Kosmonautika, 1983, str. 711, č.18
Literatura editovat
- NĚMEČEK, Václav. Šavrov Š-7. Letectví a kosmonautika. Září 1983, roč. LIX, čís. 18, s. 711.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šavrov Š-7 na Wikimedia Commons - (rusky) Šavrov Š-7
