Otevřít hlavní menu

Šarlota Lucemburská

lucemburská velkovévodkyně (1919–1964)

Šarlota Lucemburská (lucembursky Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine vu Lëtzebuerg 23. ledna 1896, zámek Berg – 9. července 1985, zámek Fischbach) byla druhou dcerou velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské.

Šarlota Lucemburská
Lucemburská velkovévodkyně, nasavská vévodkyně
Šarlota Lucemburská
Šarlota Lucemburská
Doba vlády 14. leden 191912. listopadu 1964
Manžel Felix Bourbonsko-Parmský
Úplné jméno Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine
Narození 23. ledna 1896
zámek Berg, Lucembursko
Úmrtí 9. července 1985 (ve věku 89 let)
zámek Fischbach, LucemburskoLucembursko Lucembursko
Pohřbena Katedrála Notre-Dame (Lucemburk)
Předchůdce Marie-Adéla
Následník Jan
Potomci Jan Lucemburský
Alžběta Lucemburská
Marie Adéla Lucemburská
Marie Gabriela Lucemburská
Karel Lucemburský
Alix Lucemburská
Dynastie Nasavsko-Weilburští
Otec Vilém IV. Lucemburský
Matka Marie Anna Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adléta, byla 14. ledna 1919 přinucena k abdikaci. Šarlota nastoupila na její místo a musela se potýkat s revolučními náladami. V referendu 28. září 1919 se 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci hlavy státu. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí.

RodinaEditovat

6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra císařovny Zity. (Jejich společným pradědečkem byl portugalský král Miguel). Šarlota a Felix měli šest dětí – Jeana (19212019), Alžbětu (19222011), Marii Adélu (19242007), Marii Gabrielu (* 1925), Karla (19271977) a Alix (19292019).

Druhá světová válkaEditovat

Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s  rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady a nakonec do Londýna. V letech 19401944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.

Abdikace a smrtEditovat

12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[1] 1955, 21. března
Itálie  Itálie   dáma velkokříže Konstantinova řádu svatého Jiří
Lucembursko  Lucembursko   dáma Nassavského domácího řádu zlatého lva
  velkokříž Řádu Adolfa Nasavského
  velkokříž Řádu dubové koruny
  velkokříž Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství
  Válečný kříž
  Pamětní medaile svatby prince Jeana a princezny Joséphone Charlotte 1953, 9. dubna
Nacistické Německo  Nacistické Německo Řád za péči o německý lid I. třídy
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa
Polsko  Polsko   Řád bílé orlice[2] 1932
Portugalsko  Portugalsko[3]   velkokříž Řádu věže a meče 1933, 29. září
  Stuha dvou řádů 1949, 27. ledna
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko   dáma Řádu hvězdového kříže
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Karla III.
Švédsko  Švédsko   Řád Serafínů 1939, 14. dubna
Thajsko  Thajsko   velkokříž Řádu Mahá Čakrí
Vatikán  Vatikán   velkokříž Řádu Pia IX.
  čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice
  Zlatá růže 1956


Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charlotte, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a Charlotte (Luxemburg) na německé Wikipedii.

  1. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 S. 466. 
  2. Kawalerowie i statuty Orderu Orła Białego 1705-2008. Varšava: [s.n.], 2008. ISBN 978-83-7022-178-2. S. 303. 
  3. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat