Gregor Wolný

Gregor Thomas Wolny
	Gregor Thomas Wolny
	Řehoř Wolný
Narození	20. prosince 1793 ; Příbor; Moravské markrabství
Úmrtí	3. května 1871 (ve věku 77 let) ; Rajhrad; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Rajhrad
Národnost	Češi
Citát
	„Nenarodil jsem se pro sebe sama, nýbrž mnohem více pro vlast.“
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregor Thomas Joseph Wolný OSB (česky Řehoř Tomáš Josef Volný) (20. prosince 1793 Příbor^[1] – 3. května 1871 Rajhrad^[2] ^[3]) byl benediktýn, historik, spisovatel a středoškolský učitel.

Obsah

Stručný životopisEditovat

Narodil se 20. prosince 1793 v Příboře v domě č. 107 coby syn soukeníka Josefa Wolného a Kateřiny, dcery obuvníka Martina Krause. Téhož dne byl pokřtěn jako Tomáš Josef.

Po čtyřech letech strávených na piaristickém gymnáziu v Příboře přestoupil do Brna, kde roku 1811 dokončil humanitní středoškolská studia. Poté se na přání své matky přihlásil do kněžského semináře v Olomouci, odkud ale poměrně záhy přestupuje do Brna.

Dne 9. března 1817 se stal novicem rajhradského benediktinského opatství ^[3] a přijal řeholní jméno Gregor (Řehoř).

Po vysvěcení na kněze se ujal duchovní správy v Dolních Kounicích, ale už v roce 1819 byl ustanoven profesorem filologie a historie na lyceu v Brně.^[3] Mezi jeho studenty patřili např. historik a politik Christian d'Elvert, historik a sekretář nejvyššího soudu Jan Jakub Czikann, či moravský zemský historiograf P. Beda Fr. Dudík OSB.

V letech 1826, 1827 a 1829 vydal „Taschenbuch für Geschichte Mährens und Schlesiens“, roku 1829 „Geschichte des Benediktiner – Stiftes Raigern in Mähren“ a v roce 1830 vyšla jako pomůcka k výuce „Lehrbuch der allgemeinen Welgeschichte“. Ovšem již ve stejné době pracoval na svém celoživotním díle „Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert“, které vycházelo tiskem v letech 1835 až 1842.

Často si dopisoval s místními úřady po celé Moravě, aby zjistil údaje z kronik, a také se zajímal o stav místních památek. Velkou část Moravy poznal prostřednictvím pěších výletů osobně. Byl též mecenášem církevního umění (např. v roce 1843 nechal svým nákladem podle tehdejšího barokního hlavního oltáře brněnského dómu zhotovit hlavní oltář hostýnského poutního kostela, který sloužil svému účelu až do roku 1933).^[4]

Od roku 1847 se v rajhradském opatství stal podpřevorem a na krátký čas rovněž novicmistrem.

Třináct let po vydání posledního svazku „Die Markgrafschaft Mähren,... “ začalo vycházet poslední jeho dílo s názvem „Kirchliche Topografie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften“ (poslední svazek datován 1866).

Zemřel 3. května 1871 v Rajhradě. Pohřben byl v řádovém hrobě č. 31 na rajhradském hřbitově.

Za své vědecké práce byl v odborném světě oceněn např. čestným doktorátem na Karlově univerzitě a byl členem v mnoha vědeckých spolcích (např. v Historickém spolku Štýrska, Korutan a Kraňska či v Nordické společnosti starožitností v Kodani).

DíloEditovat

Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1–3, Brünn, J.G. Trassler 1826–29
Geschichte des Benediktiner Stiftes Raygern in Mähren : ein zum Theil verbesserter Abdruck des gleichbenannten Aufsatzes im III. Jahrgange des Taschenbuches für die Geschichte Mährens und Schlesiens in Verbindung mit mehreren Geschichts-Freunden, Prag 1829
Die königliche Hauptstadt Brünn und die Herrschaft Eisgrub, sammt der Umgebung der Letztern, Brünn, 1836
Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 7 sv., Brünn, K. Winiker 1835–1842. Druhé vydání: 1846.
Die Wiedertäufer in Mähren, Wien [1850].
Excommunication des Markgrafen von Mähren Prokop und seines Anhanges im Jahre 1399, und was damit zusammenhängt : ein Beitrag zur Kirchengeschichte von Mähren, Prag 1852.
Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866. Abtheilung 1: Olmüzer Ärzdiöcese: Band 1 (1855), Band 2 (1857), Band 3 (1859), Band 4 (1862), Band 5 (1863); Abtheilung 2, Brünner diöcese: Band 1 (1856), Band 2 (1858), Band 3 (1860), Band 4 (1861); General index (1866).
Die Korrespondenz, Brünn 1895.

LiteraturaEditovat

Cekota Vojtěch, Církevní tematika v místopise, AUPO-Fac. Philospohica, HISTORICA 28, 1998, 149–151.
KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
↑ ^a ^b ^c † Řehoř Tomáš Volný. Opavský Týdenník. 13. 5. 1871, roč. 2, čís. 19, s. 7. Dostupné online.
↑ KOZLOVÁ, Olga. Obrazy z dějin Hostýna. první. vyd. Bystřice pod Hostýnem: město Bystřice pod Hostýnem, 2008. 118 s. ISBN 978-80-904117-1-5. S. 47, 65-66.

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gregor Wolný ve Wikimedia Commons
Autor Řehoř Tomáš Volný ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gregor Wolný
Jiří Procházka, Gregor Wolný (1793–1871) stručný novinářský článek

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

[OT-3] † Řehoř Tomáš Volný. Opavský Týdenník. 13. 5. 1871, roč. 2, čís. 19, s. 7. Dostupné online.

[4] KOZLOVÁ, Olga. Obrazy z dějin Hostýna. první. vyd. Bystřice pod Hostýnem: město Bystřice pod Hostýnem, 2008. 118 s. ISBN 978-80-904117-1-5. S. 47, 65-66.

[1]

[2]

[3]

[4]