Řecká genocida

Oběti Smyrenských masakrů roku 1922

Řecká genocida je souhrnné označení pro systematické zabíjení křesťanské řecké populace Osmanské říše, které se odehrávaly v oblasti Anatolie a Pontu během první světové války a krátce po ní (19141922).[1] Byla podnícena vládou Osmanské říše a Tureckým národním hnutím. Zahrnovala masakry, násilné vysídlení včetně pochodů smrti, souhrnné vyhoštění, svévolné popravy a ničení řeckého a pravoslavného kulturního, historického a náboženského dědictví.[2] Během tohoto období zahynulo několik stovek tisíc osmanských Řeků.[3] Většina přeživších a uprchlíků utekla do Řecka, jehož populace se tím zvětšila o více než čtvrtinu.[4] Část řecké populace, zvláště z východních provincií Osmanské říše, získala azyl v sousední Ruské říši.

Ke konci roku 1922 většina řecké populace Malé Asie buďto uprchla, nebo byla zabita.[5] Zbývající řecká pravoslavná populace byla přesídlena do Řecka v rámci populační výměny mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923, která právně formalizovala vysídlení a zakázala návrat uprchlíků. Obdobný osud potkal i ostatní křesťanské etnické skupiny Malé Asie, zejména Armény a Asyřany, a podle některých autorů a organizací šlo o stejnou genocidní politiku.[6][7][8][9]

Oblasti s tradičním řeckým osídlením v Malé Asii

Již ve svém průběhu byly osmanskou vládou podmíněné masakry odsouzeny státy Dohody jako zločiny proti lidskosti. V pozdější době byly dané události v roce 2007 označeny za genocidu Mezinárodní asociací badatelů o genocidách.[7] I některé další organizace a parlamenty některých zemí schválily rezoluce označující osmanskou kampaň proti svým křesťanským minoritám za genocidu, například parlament Řecka,[10][11] Kypru, USA,[12][13] Švédska,[14] Arménie,[15] Nizozemska,[16] Německa,[17] Rakouska[18] nebo Česka.[19]

Řecká populace Malé Asie před první světovou válkouEditovat

 
Etnografická mapa východních částí Osmanské říše z roku 1910. Řecké obyvatelstvo znázorněno hnědofialovou barvou.

Řekové před první světovou válkou obývaly zejména tři oblasti Malé Asie. Jednak šlo o pobřeží Egejského moře, kde tvořili Řekové většinu zejména v okolí města Smyrna. Dále o černomořské pobřeží (historický Pontus), kde Pontští Řekové obývali pobřežní oblast přibližně mezi městy Sinop a Trabzon, s některými městskými centry osídlení i hlouběji ve vnitrozemí (Kastamonu, Tosya, Merzifon, Amasya, Niksar, Gümüşhane a další) a některými i dále na východ (Rize, Pazar, Batumi).[20] Třetí oblast pak tvořila historická Kappadokie, kde Kappadočtí Řekové a Karamanlidi obývali zejména oblast mezi městy Karaman a Kayseri.[20]

Oběti genocidyEditovat

 
Titulek Lincoln Daily Star z 19. října 1917

Akademiky uváděné počty obětí řecké genocidy se pro celé období 1914–1922 a pro celou oblast Malé Asie pohybují v rozmezí 289 000 a 750 000 osob. Horní odhad je uváděn politologem Adamem Jonesem.[21] Podle Rudolpha Rummela bylo mezi lety 1914–1918 zabito 384 000 Řeků a dalších 264 000 mezi lety 1920–1922. Celkový počet obětí tak udává na 648 000 osob.[22][23] Historik Constantine G. Hatzidimitriou píše, že „ztráty na životech mezi Anatolskými Řeky během první světové války a po jejím skončení byly přibližně ve výši 735 370 osob.“[24]

Některé soudobé zdroje uváděly odlišné počty obětí. Údaje sesbírané vládou Řecka ve spolupráci s Řeckým Patriarchátem hovoří o milionu zmasakrovaných osob.[25] Skupina amerických výzkumníků zformovaná krátce po první světové válce uváděla 900 000 zabitých Řeků.[26] Edward Hale Bierstadt napsal v roce 1924, že „podle oficiálních svědectví Turkové od roku 1914 chladnokrevně zavraždili 1 500 000 Arménů a 500 000 Řeků, mužů, žen i dětí, bez nejmenší provokace.“[27] Emanuel Efendi, osmanský poslanec za Aydin, kritizoval 4. listopadu 1918 etnické čistky vyvolané předchozí vládou a uváděl, že v pobřežních regionech Anatolie (včetně černomořského pobřeží) a na Egejských ostrovech bylo během deportací dosud zabito 550 000 Řeků.[28]

Počet řeckých obětí v oblasti Pontu se pohybuje mezi 300 000 a 360 000.[29] Merrill D. Peterson uvádí 360 000 mrtvých Pontských Řeků.[30] Podle George K. Valavanise byly „ztráty na lidských životech mezi Pontskými Řeky od První světové války do března 1924 ve výši 353 000 osob. Byly způsobené vraždami, věšením, a jako , st výsledek trestů, nemocí a ostatních nesnází.“[31] Valavanis odvozoval toto číslo od záznamů Centrální Pontské rady v Athénách založených na „černé knize“ Ekumenického patriarchátu, do kterých přidal „50 000 nových mučedníků“ kteří „byli zařazeni do registru na jaře 1924.“[32]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek Genocide na anglické Wikipedii.

  1. JONES, Adam. Genocide: A Comprehensive Introduction. Oxon: Routledge, 2011. 644 s. ISBN 978-0-415-48618-7. S. 163. (anglicky) Dále jen zkrácený název. 
  2. LAW, Ian. Mediterranean Racism: Connections and Complexities in the Racialization of the Mediterranean Region. UK: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN 978-1-137-26347-6. DOI:10.1057/9781137263476. S. 54. (anglicky) 
  3. Jones 2011, s. 154–155
  4. HOWLAND, Charles P. Greece and Her Refugees. Foreign Affairs. 1926-07, roč. 1926. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GIBNEY, Matthew J.; HANSEN, Randall. Immigration and Asylum: from 1900 to the Present. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005. ISBN 978-1-57607-796-2. S. 377. (anglicky) 
  6. Jones, 2011, s. 171–172
  7. a b IAGS. IAGS Resolution – Assyrian and Greek Genocide. [s.l.]: IAGS, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SCHALLER, Dominik; ZIMMERER, Jürgen. Late Ottoman genocides: the dissolution of the Ottoman Empire and Young Turkish population and extermination policies – Introduction. Journal of Genocide Research. 2008, roč. 10, čís. 1, s. 7–14. DOI:10.1080/14623520801950820. (anglicky) 
  9. GAUNT, David. Massacres, Resistance, Protectors: Muslim-Christian Relations in Eastern Anatolia during World War I. Piscataway, NJ: Gorgias, 2006. ISBN 9781593333010. (anglicky) 
  10. Η 19η Μαΐου, καθιερώνεται ως ημέρα μνήμης της γενοκτονίας των Ελλήνων του Πόντου". Act No. 2193/94 of 11 March 1994. Government Gazette of the Hellenic Republic. Dostupné online. (řecky) 
  11. TSOLAKIDOU, Stella. May 19, Pontian Greek Genocide Remembrance Day. Greek Reporter [online]. Greek Reporter, 2013-05-18 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  12. House of Representatives. H.Res.296 – Affirming the United States record on the Armenian Genocide. [s.l.]: Congress.gov Dostupné online. 
  13. U.S. Senate. S.Res.150 - A resolution expressing the sense of the Senate that it is the policy of the United States to commemorate the Armenian Genocide through official recognition and remembrance. [s.l.]: Congress.gov, 2019. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-14. (anglicky) 
  14. Sweden to recognize Armenian genocide. The Local.se [online]. The Local, 2010-03-11 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. SHARMAZANOV, Eduard. Adoption of declaration to certify that Armenia recognizes Greek and Assyrian genocide. Armenpress [online]. 2015-03-23 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. MAKRIS, A. Dutch Parliament Recognizes Greek, Assyrian and Armenian Genocide. Greek Reporter [online]. 2015-04-11 [cit. 2020-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-16. (anglicky) 
  17. Bundestag calls Turkish crimes against Armenians genocide. B92 [online]. 2016-06-02 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  18. Austrian Parliament Recognizes Armenian, Assyrian, Greek Genocide [online]. AINA, 2015-04-22 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ČTK. Poslanecká sněmovna poprvé označila masakry v Arménii za genocidu. Lidovky.cz [online]. 2017-04-25 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  20. a b MAUNSELL, Francis Richard. Map of Eastern Turkey in Asia, Syria and Western Persia (Ethnographical). [s.l.]: [s.n.], 1910. (anglicky) 
  21. Jones, 2011, s. 150–151
  22. RUMMEL, Rudolph J. Statistics Of Turkey's Democide Estimates, Calculations, And Sources [online]. hawaii.edu. Dostupné online. (anglicky) 
  23. HINTON, Alexander Laban; LA POINTE, Thomas; IRVIN-ERICKSON, Douglas. Hidden Genocides: Power, Knowledge, Memory. [s.l.]: Rutgers University Press, 2013. ISBN 9780813561646. S. 180. (anglicky) 
  24. HATZIDIMITRIOU, Constantine G. American Accounts Documenting the Destruction of Smyrna by the Kemalist Turkish Forces: September 1922. New Rochelle, NY: Caratzas, 2005. S. 2. (anglicky) 
  25. Jones, 2011, s. 150
  26. Jones, 2011, s. 166
  27. BIERSTADT, Edward Hale. The Great Betrayal; A Survey of the Near East Problem. New York: RM McBride & Co, 1924. S. 67. (anglicky) 
  28. TANER, Akcam. A Shameful Act: The Armenian Genocide and the Question of Turkish Responsibility. [s.l.]: Henry Holt and Company, 2007. ISBN 978-1-4668-3212-1. S. 107. (anglicky) 
  29. Jones, 2011, s. 166
  30. PETERSON, Merrill D. Starving Armenians: America and the Armenian Genocide, 1915–1930 and After. Charlottesville: University of Virginia Press, 2004. S. 124. (anglicky) 
  31. VALAVANIS, George K. Σύγχρονος Γενική Ιστορία του Πόντου. Athens: [s.n.], 1925. S. 24. (řecky) 
  32. FOTIADIS, Konstantinos. The Genocide of the Pontian Greeks. Thessaloniki: K. & M. Antonis Stamoulis Publications, 2015. S. 61–62. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • KOŠŤÁLOVÁ, Petra; ŘOUTIL, Michal; NOVÁK, Petr. Katastrofa křesťanů: Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 742 s. ISBN 978-80-7465-254-7. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Řecká genocida ve Wikimedia Commons