Činov

část obce Doupovské Hradiště v okrese Karlovy Vary

Činov (německy Schönau) je téměř zaniklá vesnice severně od Stružnéokrese Karlovy Vary. Činov byl v letech 1953–2015 součástí vojenského újezdu Hradiště a od 1. ledna 2016 je jednou z částí obce Doupovské Hradiště. Stojí u Mlýnského potoka na rozhraní Doupovských hor a Slavkovského lesa.

Činov
Dům čp. 2
Dům čp. 2
Lokalita
Charaktersamota
ObecDoupovské Hradiště
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0 (2021)[1]
Katastrální územíDoupovské Hradiště
Nadmořská výška650 m n. m.
PSČ364 71
Počet domů1 (2021)[1]
Činov
Činov
Další údaje
Kód části obce390798
Zaniklé obce.cz125
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název Činov je pravděpodobně odvozen z německého slova Schönau. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Schonow (1326, 1465), Ssonau (1567), Ssonaw (1570), Ssenowo a Czynowo (1623), Ssenaw (1654), Schönau a Cžinowice (1785), Schönau (1847) a Šenov nebo Schönau (1854–1923).[2]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1326 a nalézá se v zakládací listině, kterou opat oseckého kláštera pověřil Völfina, syna rychtáře Pesolda z Hartmannsgrünu, aby vymýtil les a založil vesnici v tzv. šemnickém újezdu. Nově založená osada byla po dobu sedmi let osvobozena od placení dávek, které byly stanoveny tak, že z každého lánu měly být dvakrát ročně zaplaceny dva groše a navíc odevzdáno jedno kuře a hrnec máku. Völfin se stal rychtářem a rychta měla zůstat i jeho potomkům.[3]

Šemnický újezd zůstal v majetku kláštera až do roku 1465, kdy připadl panovníkovi a král Jiří z Poděbrad jej připojil k panství hradu Andělská Hora. Spolu s ní byl Činov v roce 1622 připojen ke Stružné. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žilo osm sedláků, devět chalupníků a osm domkářů. Celkem měli 36 potahů, 54 krav, 73 jalovic, šestnáct ovcí, šest prasat a 21 koz. Na polích se pěstovalo žito, ale hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka. Někteří obyvatelé si vydělávali také povoznictvím nebo výrobou šindelů.[3]

Severozápadně od vesnice se nachází skládka odpadů založená roku 1978, jejíž rozloha v roce 2007 dosáhla deseti hektarů.[4] V únoru 2018 na ní vypukl rozsáhlý požár, jehož zvládnutí trvalo šest dní.[5]

Přírodní poměry

editovat
 
Pohled od jihu

Činov stojí u jižní hranice katastrální území Doupovské Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi šest kilometrů severozápadně od Bochova. Nachází se v nadmořské výšce okolo 650 metrů v údolí Mlýnského potoka. Oblast leží na rozhraní jihozápadní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina, a okrsků Loketská vrchovina a Javorenská vrchovina ve Slavkovském lese.[6] Půdní pokryv v okolí tvoří kambizem oglejená kyselá (severně a severozápadně od Činova) a kambizem dystrická.[7] V místech skládky se nacházelo naleziště hyalitu.[3]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Činov stojí v mírně teplé oblasti MT3,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[8]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 508 obyvatel (z toho 239 mužů), z nichž bylo 503 Němců a pět cizinců. Všichni byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 505 obyvatel: tři Čechoslováky, 489 Němců a třináct cizinců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

V důsledku vysídlení Němců poklesly počet obyvatel Činova mezi lety 1939 a 1974 ze 457 a 95.[3]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 543 590 547 528 558 508 505 95 0 0 0 0 3 1 0
Počet domů 83 86 88 88 93 93 94 69 0 0 0 0 2 2 1

Obecní správa

editovat

Po zrušení patrimoniální správy se Činov stal roku 1850 obcí v okrese Bochov.[3] Při sčítání lidu v roce 1869 a pozdějších byl uváděn v okrese Žlutice,[13] do kterého podle Zdeny Binterová patřil až po první světové válce.[3] Po zřízení vojenského újezdu Hradiště se vesnice stala částí okresu Karlovy Vary. Od 1. ledna 2016 byla vesnice z vojenského újezdu vyčleněna a patří k obci Doupovské Hradiště.[13]

Pamětihodnosti

editovat
 
Kamenná zárubeň ze zaniklého kostela svatého Martina umístěná u cesty z Andělské Hory ke Stichlovu Mlýnu

Předchůdcem činovského kostela svatého Martina bývala dřevěná kaple. Kostel byl založen v roce 1776 hrabětem Leopoldem Hartigem a kaple od té doby sloužila jako márnice. Kostel býval filiálnímandělskohorské farnosti a později v žalmanovské farnosti. Měl obdélnou loď uzavřenou užším pravoúhlým presbytářem. Hlavní průčelí ukončoval trojúhelný štít, nad nímž ze střechy vybíhala věžička se zvonicí. Uvnitř býval oltář s obrazem svatého Martina z roku 1900 a varhany z roku 1874. Malířskou výzdobu v roce 1896 obnovil malíř Max Eberle. Z areálu kostela se dochovaly jen zbytky hřbitovní zdi, torza kaple a pomníků. Druhou církevní stavbou ve vesnici byla kaplička z roku 1856.[3]

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Činov, Schönau, s. 349. 
  3. a b c d e f g BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek II. V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2004. 76 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Činov, s. 21–22. 
  4. Andělské hoře konkuruje kupa páchnoucích odpadků. Karlovarský deník.cz [online]. 2007-07-26 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  5. MELUZÍN, Vladimír. Odpad na skládce Činov hořel šest dní. Karlovarský deník.cz [online]. 2018-02-22 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  6. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  7. CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  8. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235. 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 404. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 72, 171.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat