Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje
Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (nebo též pomník obětem druhé světové války[2]) v areálu Krematoria Strašnice v Praze 10 na Vinohradech se nachází po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově strašnického krematoria.[3] Pietní místo – jeden z největších masových hrobů v České republice[4] – je obdélníková zatravněná plocha obklopená smutečními vrbami a urnovým hájem.[4] Uprostřed této zelené travnaté plochy je bronzová socha mladé dívky – dílo českého sochaře Josefa Wagnera z roku 1942 s názvem Smutné jaro.[2][4]
Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (pomník obětem druhé světové války) | |
---|---|
Umístění | |
Umístění | po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově |
Stát | Česko |
Adresa | Krematorium Strašnice; Vinohradská 2264/216, 100 00 Praha 10–Vinohrady |
Zeměpisné souřadnice | 50°4′35,66″ s. š., 14°29′4,58″ v. d. |
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice) | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatMezi léty 1932 až 1952 vykonával funkci ředitele strašnického krematoria František Suchý starší (1899–1982). V období nacistické i komunistické totality byly v krematoriu spalovány tisíce obětí vykonstruovaných procesů, tajných poprav a policejních mučení. Tehdejší ředitel krematoria společně se svým synem Ing. Františkem Suchým (1927–2018) vedli tajně seznam spálených těl, informovali také o úmrtí osob jejich příbuzné. Popel obětí měli za úkol sypat do kompostu, ale ve skutečnosti ostatky schovával (pro jejich budoucí důstojné pohřbení) a pečlivě evidoval jména všech zpopelněných osob, za což mu hrozil trest. V době protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války bylo v tzv. mimořádné (třetí) noční směně ve strašnickém krematoriu zpopelněno kolem 2200 osob.
Přesná statistika uvádí, že zde byl rozptýlen popel 2154 mužů, žen a dětí, kteří položili svůj život v boji s nacistickými okupanty.[2][4] Zde se nachází popel předních osobností II. odboje i desítek příslušníků vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON):
- prvního velitele ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) generála Josefa Bílého;[4]
- prvního zemského velitele ON a vojenského velitele Sokola generála Hugo Vojty;[4]
- dalšího zemského velitele ON (pro oblast Čechy) legionáře a generála Václava Šáry;[4]
- velitele Krajského vojenského velitelství ON (Praha jihozápad) legionáře a generála Olega Svátka;[4]
- zástupce oblastního velitele ON (Velká Praha) (a zástupce generála Bedřicha Homoly) Mikuláše Doležala;[4]
- zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu Praha a představitele vedení druhé garnitury ON plukovníka Josefa Churavého;[4]
- legionáře a člena zpravodajsko-sabotážní skupiny ON známé jako Tři králové podplukovníka Josefa Balabána;[4]
- dalšího člena zpravodajsko-sabotážní skupiny ON známé jako Tři králové podplukovníka Josefa Vladimíra Mašína;[4]
- spisovatele a odbojáře Vladislava Vančury;[2][4]
- náčelníka Československé obce sokolské Augustina Pechláta[4]
- a mnoha dalších.[4]
Je zde uchováván popel i 26 obyvatel Lidic, kteří byli nacisty zastřeleni 16. června 1942 v Praze-Kobylisích.[4] Jednalo se o muže z noční směny, kteří nebyli v okamžiku vyhlazení obce (dne 10. června 1942) doma.[4] Dále pak popel dvou lidických chlapců starších 15 let[2][pozn. 1] i popel rodiny dvou lidických letců, příslušníků RAF, Josefa Horáka a Josefa Stříbrného.[4]
Po druhé světové válce
editovatNedlouho po přenesení popela zavražděných z improvizovaného místa za strašnickým krematoriem do prostoru ohraničeného urnovým hájem mělo dojít i k vybudování důstojného pomníku.[4] Do února roku 1948 v areálu Krematoria Strašnice pietně upravené pohřebiště ale nevzniklo a místo tak postupně upadlo na dlouhá léta do zapomnění.[2][4]
Po únoru 1948
editovatPo komunistickém puči v únoru 1948 se do krematoria začala opět přivážet těla popravených ve vykonstruovaných[4] politických procesech. Urny se ukládaly anonymně do společného pohřebiště, příbuzní nesměli být přítomni obřadu ani převzít urnu a často byli o zpopelnění informováni ex post. I tato zpopelňování měla zůstat utajena, ale otec a syn Suchých navázali na své úsilí z doby německé okupace.[2] František Suchý mladší se navíc zapojil i do protikomunistického odboje[2] a pokračoval v evidenci zpopelňovaných osob.[pozn. 2]
Soudní dohra
editovat- František Suchý starší byl v roce 1952 zatčen a vězněn.[pozn. 3]
- Jeho syn František Suchý mladší byl za účast v protikomunistickém odboji[4] zatčen v roce 1952 a následně odsouzen k 25 letům odnětí svobody.[7][4][pozn. 4] Ve stejném procesu byli spolu s ním souzeni i oba jeho rodiče, jejichž výše trestu byla nakonec 4 respektive 4,5 roku vězení.[4] František Suchý mladší prošel komunistickými věznicemi na Pankráci, Mírově, v Opavě, v Plzni na Borech i ve slovenském Leopoldově.[4] Minula jej i velká amnestie prezidenta Antonína Novotného v roce 1960[4] a po odpykání poloviny trestu byl, díky opakovaným žádostem rodičů,[4] propuštěn (po 12 letech věznění) na svobodu teprve na podzim roku 1964.[2] Poté pracoval jako zámečník a konstruktér.[8][pozn. 5]
Závěr
editovatO činnosti otce a syna Suchých se dlouho nevědělo, ale nakonec o jejich činnosti promluvil skromný František Suchý mladší.[2] Na přelomu let 2016/2017 obdržel Magistrát hlavního města Prahy žádost o uvolnění finančních prostředků na důstojnou úpravu místa posledního odpočinku hrdinů II. odboje.[4] Zrekonstruované čestné pohřebiště hrdinů II. odboje bylo (po důstojných úpravách) slavnostně odhaleno (díky pomoci pražského magistrátu) na Den válečných veteránů dne 11. listopadu 2017.[4][2]
NA VĚČNOU PAMĚŤ 2154 VLASTENCŮ / POPRAVENÝCH A UMUČENÝCH V LETECH 1939 - 1945, / KTEŘÍ V BOJI PROTI FAŠISMU POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY / ZA LEPŠÍ BUDOUCNOST NAŠÍ I / PŘÍŠTÍCH POKOLENÍ, / JEJICHŽ POPEL BYL SPOLU S POZŮSTATKY / LIDICKÝCH OBĚTÍ TAJNĚ ULOŽEN NA TOMTO MÍSTĚ / ZAMĚSTNANCI KREMATORIA., Nápis na pamětní desce, [3]
-
Generál Josef Bílý
-
Divizní generál Hugo Vojta
-
Brigádní generál Václav Šára
-
Divizní generál Oleg Svátek
-
Divizní generál Mikuláš Doležal
-
Brigádní generál Josef Churavý
-
Generálmajor Josef Balabán
-
Generálmajor Josef Mašín
-
MUDr. Vladislav Vančura
-
PhDr. Augustin Pechlát
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Jednalo se o hochy, u kterých bylo dodatečně zjištěno, že jim již bylo 15 let.[4] A právě 15 let byl hraniční věk, od kterého nacisté náctileté chlapce už mohli popravit.[4]
- ↑ František Suchý mladší měl například v ruce urnu popravené Milady Horákové.[5][6]
- ↑ František Suchý starší zemřel v roce 1982. V roce 2014 po něm byl pojmenován malý park v na Praze 10 ve Strašnicích mezi ulicemi Krátká a Nad Primaskou.[2]
- ↑ Reálně ale Františku Suchému mladšímu hrozil trest smrti.[4]
- ↑ Zcela rehabilitován byl František Suchý mladší až po roce 1989. V roce 2011 byl vyznamenám Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel v roce 2018.
Reference
editovat- ↑ Smutné jaro (socha) [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-05-13]. Bronzová socha z roku 1942 od Josefa Wagnera je součástí pomníku věnovaného obětem 2. světové války v areálu Krematoria Strašnice; GPS: 50.0765731N, 14.4846056E; 50°4'35.663"N, 14°29'4.580"E. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l CHMELOVÁ, Renata. Otec a syn zachovali paměť dvou totalit [online]. Web Lidovky cz (Praha 10), 2021-05-06 [cit. 2021-05-13]. Autorkou článku je starostka Prahy 10. Dostupné online.
- ↑ a b Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Praha 10, Vinohradská 214, Vinohrady, Krematorium Strašnice, po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově; GPS Souřadnice: N 50°4'36.8 E 14°29'4: Web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2007-03-02 [cit. 2021-05-13]. Pomník je evidován: Centrální evidence válečných hrobů číslo CZE0010-39281. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag STEHLÍK, Eduard. Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje [online]. Web Facebookový profil plk. Eduarda Stehlíka [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Post Bellum - František Suchý
- ↑ Riskoval život, tajně zapisoval jména obětí nacistů. Teď o tom promluvil
- ↑ Nejstarší krematorium v Evropě je ve Strašnicích: První pohřeb žehem tu provedli před 86 lety. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Praha 10 - Strašnice, krematorium [online]. mistapametinaroda.cz [cit. 2018-07-22]. Dostupné online.
Související články
editovat- Krematorium Strašnice
- František Suchý (ředitel krematoria)
- František Suchý (strojní inženýr)
- Čestné pohřebiště III. odboje
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje na Wikimedia Commons
- Pohřebiště hrdinů ve Strašnicích čekají změny: Opraví sochu a vysadí nové stromy [online]. Web Blesk cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
- Praha upraví čestné pohřebiště hrdinů odboje ve Strašnicích [online]. Web Pražský deník cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
- Revitalizace čestného pohřebiště hrdinů II. odboje (číslo parcely 4018/1, katastrální úřad Vinohrady, Vinohradská ulice, Praha 10) [online]. Web Praha EU (odbor památkové péče), 2017-06-23 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.