Čestmír Amort
Čestmír Amort (21. března 1922, Nový Knín – 26. července 2013, Praha)[1][2] byl český historik. Byl pracovníkem Československé akademie věd a katedry historie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se věnoval zejména československo-sovětským vztahům, druhé světové válce a dějinám Bulharska. Jeho dílo se v 60. letech 20. století stalo terčem kritiky z neprofesionality.
| doc. PhDr. Čestmír Amort, DrSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. března 1922 Nový Knín  Československo |
| Úmrtí | 26. července 2013 (ve věku 91 let) Praha Česko |
| Povolání | historik |
| Zaměstnavatelé | Československá akademie věd Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Příbuzní | Vilém Amort (dědeček) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVystudoval dějiny a obecnou archeologii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity a po válce byzantské a bulharské dějiny na univerzitě v Sofii.[3] Zapojil se do protifašistického odboje, za což byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 (v roce 1946, jako jeden z „představitelů revolučního hnutí mládeže z dob okupace“),[4] Řádem Slovenského národního povstání ad.[5]
Po druhé světové válce se profiloval jako přední a komunistickým režimem protežovaný odborník na protifašistický odboj. Udržoval kontakty se sovětským velvyslanectvím a vyzdvihoval své kontakty se sovětskou tajnou službou KGB.[6] Působil v Ústavu dějin socialistických zemí Československé akademie věd[5] a na FF UK v Praze.[3] Byl blízkým spolupracovníkem předního režimního historika Václava Krále.
Jeho metody práce se v roce 1962 staly terčem kritiky mladých historiků kolem Karla Bartoška a Jana Křena, kteří poukázali na problematickou úroveň práce s informacemi v publikaci Partyzáni na Podbrdsku.[7][8] Amort v ní vycházel z partyzánských kronik, do kterých však sám vpisoval vlastní texty, kterými dokládal obsah svých publikací.[6][9] Výsledkem sporu bylo v roce 1964 Amortovo vyloučení z Výboru pro dějiny protifašistického odboje.[6]
Dílo (výběr)
editovat- Tajemství vyzvědače A-54 : z neznámých aktů druhého oddělení (1965)
- Heydrichiáda (1965)
- Kutuzov a Napoleon na Moravě (1971)
- Dějiny Bulharska (1980)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Čestmír Alois Jiří Amort v Lexikonu historiků a historiček 2022. [cit. 2024-05-20]
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 23. 1. 2021]
- ↑ a b Amort, Čestmír, 1922–2013. ipac.svkkl.cz [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Denní kronika. Národní obroda. 1946-03-20, roč. II, čís. 67, s. 3.
- ↑ a b TRANTINA, Václav. Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu. Příbram: Knihovna Jana Drdy, 2001. ISBN 80-86240-44-4. Kapitola Amort Čestmír, s. 9–10.
- ↑ a b c PEŠEK, Jiří. Jan Křen. Sedm desetiletí na cestách soudobých dějin. Český časopis historický. 2021, roč. 119, čís. 2, s. 271–327.
- ↑ PEŠEK, Jiří. Podvod jako vážný problém světové vědy i aktuální české historiografie. Český časopis historický. 2014, roč. 112, čís. 3, s. 497–511.
- ↑ BARTOŠEK, K; BENČÍK, A; DOLEŽAL, J, a kol. Kudy vede a nevede historikova cesta (K metodě práce soudruha Č. Amorta). Nová mysl. 1962, čís. 16, s. 871–878.
- ↑ https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=36582
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čestmír Amort na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Čestmír Amort
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Středočeská vědecká knihovna v Kladně
