Český strakatý pes

české psí plemeno

Český strakatý pes (anglicky: Bohemian Spotted Dog) nebo dříve Horákův laboratorní pes označovaný běžně jako strakáč, je středně velké, společenské plemeno psa, pocházející z České republiky. Plemeno není uznáno mezinárodní kynologickou organizací FCI. V současné době je stále málo početné, přesto se chovatelská základna postupně rozšiřuje.

Český strakatý pes
Český strakatý pes
Český strakatý pes
Základní informace
Země původuČeskoČesko Česko
Tělesná charakteristika
Výška †43–53 cm
Barvačernožlutobílá
hnědožlutobílá
bílé plochy musí být tečkovány
Klasifikace a standard
Skupina FCIneuznané plemeno
Sekce FCIneuznané plemeno
Podsekce FCIneuznané plemeno
FCI[neuznané plemeno standard]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Původ a historieEditovat

Plemeno českého strakatého psa vzniklo v 50. letech 20. století ve fyziologickém ústavu ČSAV v Praze. Jeho tvůrcem byl kynolog František Horák, odtud pochází i jeho původní název „Horákův laboratorní pes“.[1] Šlechtění bylo započato spářením vlkošedé feny Rigy vážící 25 kg a tříbarevného psa Míši vážícího 10 kg [1] Oba tito psi byli kříženci neznámého původu, kteří se tehdy nacházeli v majetku ústavu. V prvním vrhu 4. dubna 1954 porodila Riga 9 štěňat, ze kterých byla pro další šlechtění vybrána dvě (Míša 1 a Dáša 6), nesoucí již tříbarevné zbarvení s bílými tečkovanými plochami.[2] Vlohy pro hnědé zbarvení srsti byly do chovu přidány přikřížením německého krátkosrstého ohaře. Byly podniknuty i další pokusy o zlepšení vlastností plemene křížením s ovčákem, bullterierem a pointrem, ale jejich potomci do chovu nakonec nezasáhli. Standard plemene byl schválen roku 1960 a současně bylo plemeno zaneseno do knihy Československého svazu chovatelů drobného zvířectva jako Horákův laboratorní pes. V tu dobu nebylo plemeno veřejnosti prakticky vůbec známé, neboť psi sloužili výhradně potřebám ústavu,[3] První veřejné představení proběhlo až 27. srpna 1961 na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze.

Český strakáč jako laboratorní pesEditovat

Plemeno vzniklo za účelem lékařského a genetického výzkumu. Jedním z hlavních cílů bylo studium epilepsie, zejména mechanismů vyvolání záchvatu. Druhým těžištěm práce ve výzkumném ústavu bylo sledování dědičnosti chybění zubů. Tento pes byl také prvním tvorem, na němž byla v Československu ověřena transplantace ledviny. Z genetického hlediska byla také sledována dědičnost založení strakatého zbarvení. Odpovídající pozůstatky těchto výzkumů, tj. občasný výskyt jedinců trpících epilepsií či chudozubostí, lze do jisté míry vysledovat i v dnešní generaci českých strakatých psů.

Rozšíření plemene mezi veřejnostEditovat

Od roku 1981 je plemeno zaneseno i v evidenci Českého svazu chovatelů, což umožnilo jeho chov i mimo ČSAV. Předání z ústavní půdy do rukou chovatelské veřejnosti se však dočkalo jen několik málo z celkového počtu cca 40 psů. Od tohoto období se začíná používat název plemene "český strakatý pes", který navrhl sám František Horák.[2] První vrh mimo ČSAV se datuje k 10. 9. 1981, další vývoj ale nepokračoval příliš úspěšně. Mezi veřejností byl o plemeno malý zájem, což způsobilo téměř jeho vymření. Novou vlnu zájmu přinesl počátek 90. let 20. století. V té době se však podařilo dohledat jen šest čistokrevných psů s průkazem původu. Byli to černožlutobílý krátkosrstý Car Voděradský háj, narozený 1986, tři sourozenci hnědožlutobílý dlouhosrstý Artis z Nadějného chovu, hnědožlutobílá krátkosrstá Adéla z Nadějného chovu a černožlutobílý dlouhosrstý Aran z Nadějného chovu (1987), dále černožlutobílá krátkosrstá fena Dejsi Voděradský háj (1986) a černožlutobílý krátkosrstý Argo Stříbřecký rybník (1989). Další jeden pes a tři feny byli buď čistokrevní, ale bez dokumentace, nebo zcela neznámého původu. Prvním vrhem, kterým byla započata obnova plemene byl 10. 3. 1993 vrh A Prosmycký dvůr.[3]

VzhledEditovat

Český strakatý pes je středně velké plemeno. Psi dosahují výšky v kohoutku 45 – 53 cm, feny 43 – 51 cm, délka trupu tvoří 110 – 120% výšky kohoutku. Stavba těla je harmonická a nepříliš těžká, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima. Vyskytuje se jak krátká, tak dlouhá varianta srsti. Krátká srst je patrová s podsadou a po celém těle přilehlá. Dlouhá srst, též s podsadou, je splývající a pouze mírně zvlněná.

ZbarveníEditovat

Srst je vždy tříbarevná, a to ve dvou rovnocenných typech zbarvení, černožlutobílém a hnědožlutobílém. Poměr mezi tmavou (černou či hnědou) a bílou částí těla je 1:1, přičemž základní barva je tmavá se žlutými znaky. Bílá pole jsou tečkovaná v oblasti žluté barvy žlutě a v oblasti tmavé barvy tmavě.[1] Tečkování je výrazně jednotlivé a nemá vytvářet dojem melírovaného zbarvení.

PovahaEditovat

Povaha českého strakatého psa je přátelská, neprojevuje sklony k dominanci, což je dáno původním účelem, za kterým byl šlechtěn. Jako laboratorní pes se měl dobře snášet jak s lidmi, tak s ostatními psy ve smečce. Pokud je přivykán od mládí, bude se dobře snášet i s jinými domácími zvířaty. Český strakatý pes je velmi společenský a se svým majitelem si vytváří silné pouto. I přes svou nízkou míru agresivity je dobrým a spolehlivým hlídačem, který vetřelce označí štěkotem, aniž by ho napadl. Je aktivní a vytrvalý, miluje pohyb, při kterém je velmi temperamentní a neúnavný. Vyniká v agility a dalších kynologických sportech, díky přátelské a přístupné povaze nachází uplatnění i v canisterapii. Celkově je toto plemeno nenáročné na chov a díky své přizpůsobivosti vhodné i do bytu.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat