Otevřít hlavní menu

Gotické malířství stejně jako valná část středověkého umění je svou povahou náboženského rázu.

Malířskou produkci tří fází české gotiky lze rozdělit do čtyř okruhů: deskovou malbu, nástěnnou malbu, kresbu pro vyšívače (krumpéře) církevních rouch a dekoračních chrámových textilií, a konečně iluminaci rukopisů.

Desková malbaEditovat

 
Výřez z obrazu Mistra vyšebrodského oltáře

Ucelený soubor deskových maleb se nám dochoval až z druhé poloviny 14. století, díla z předcházejícího období se dochovala pouze zlomkovitě. K nejstarším dílům se řadí desky z Roudnice s polopostavami apoštolů. Jedním z vynikajících děl je cyklus devíti oltářních obrazů ze života Kristova tzv. Mistra vyšebrodského a jeho žáků, na jejichž díla měla vliv italská škola. Do okruhu prací Mistra vyšebrodského patří i Madona z Veveří s ptáčetem, Zbraslavská a Strahovská a další díla. Rozvoj deskové malby nastává v polovině 14. století, kdy sám panovník Karel IV. podnítil tuto tvorbu. Z okruhu malířů králova dvora jsou nejvýznamnější umělci Tomáš z Modeny a Mistr Theodorik, který namaloval 129 desek představujících Nebeské vojsko Kristovo, na kterém předvedl velice jemné odstínování barevného spektra a volné tahy štětce.

 
Sv. Jeroným od Theodorika

Z období panování Václava IV. pochází velká kolekce ze štětce neznámého malíře, který je nazýván Mistrem třeboňského oltáře. Jeho tvorba používá nejpokrokovější techniky vlámské, francouzské a teodorikovské školy a předvádí vynikající znalost krásného slohu. Z přelomu století pochází obraz Madony zlatokorunské a Madona vyšebrodská (po roce 1420), na malbách se prolíná gotický idealismus s postupně se prosazujícím realismem. K vynikajícím dílům na Moravě patří dílo Mistra rajhradského pašijového cyklu. Úpadek malířské tvorby je možné sledovat za husitských válek, kdy se malířství v podstatě přestalo rozvíjet díky odloučenosti od zahraniční umělecké tvorby.

Oživení deskové malby je možné sledovat během šedesátých let 15. století, kdy se postupně rozvíjejí umělecké vztahy se sousedními umělci. Dokládá nám to desková malba Zvěstování, na které je možné sledovat znalost nizozemského Mistra z Flémalle. K vynikajícím deskovým malířským dílům gotiky se řadí triptych P. Marie se světicemi ze sv. Barbory v Kutné Hoře, Mše sv. Řehoře z rajhradského kláštera, Svatoanežský oltář křižovníků v Praze. Ze západních Čech pochází deska Asumpty se sv. Vojtěchem a sv. Václavem z Vejprnic.

Desková malba vznikající po roce 1500 nastiňuje již prvky postupně se objevující renesance, projevující se realistickou modelací objemů a podáním postav, perspektivy. Vynikající dílo z této doby představuje Mistr Litoměřického oltáře.

Nástěnná gotická malbaEditovat

 
Kamenování Krista na vinici, křížová chodba Emauzského kláštera

Široký okruh zahrnuje i malba nástěnná, mající základ v románské tradici a postupně přebírající gotické prvky. K výzobě se používala i barevná skleněná vitráž, z které se vesměs dochovaly pouze sporé zbytky.

Z první poloviny 14. století se nám dochovala řada gotických nástěnných maleb v kostelích. K nejstarším patří malby v Janovicích nad Úhlavou, Průhonicích, Písku, Kašperských Horách. Mezi významné doklady patří i Svatojiřská legenda z Jindřichova Hradce datovaná k roku 1338. Významné malby pocházejí z kapitulní síně ze strakonické komendy johanitů. Z dob panování Karla IV. pochází malířská výzoba kaple sv. Kříže a sv. Kateřiny na hradě Karlštejně. V době Karlova panování vznikla také mozaika Poslední soud a Zlaté bráně svatovítské katedrály. Před husitskými válkami byl vyzdoben kostel sv. Jiljí v Třeboni a sv. Apolinář v Praze.

Z období pohusitských válek pochází cyklus ze života sv. Barbory v kapitulní síni františkánského kláštera v Plzni. Do 80. let 15. století spadá i výzdoba kaple hradu Zvíkova. Výzdobné prvky s renesančním náznakem mají malby v Smíškovské kapli v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Z prvních let 16. století pochází přemalba kaple sv. Václava ve svatovítovské katedrále na Pražském hradě provedená Mistrem litoměřického oltáře.

Iluminované rukopisyEditovat

 
Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty

Významná pozice gotického malířství náležela knižní malbě, která od rané gotiky dosahovala vynikajících výsledků. Z rané fáze klasické gotiky (kolem roku 1280) pochází Františkánský brevíř, vzniklý ve skríptóriu kláštera křižovníků s červeným srdcem (jinak též cyriaků) na Starém Městě pražském a dva Svatojiřské rukopisy.

Z poklasického slohového období pochází nejvýznamnější iluminovaný rukopis své doby, Pasionál abatyše Kunhuty. Tento mystický spis dominikánského mnicha a spisovatele Koldy z Koldic o tajemství Těla a Umučení Krista je bohatý jak po stránce ikonografické (tomu odpovídají vyobrazení), tak formálním pojetím obrázků.

Další vynikající dílo poklasické gotiky představuje obrazová bible Velislavova, která je svými téměř čtyřmi stovkami komiksových obrázků vůbec nejbohatší obrázkovou knihou českého středověku a zahrnuje ilustrace Starého zákona, Zjevení sv. Jana a legendy o životě sv. Václava a sv. Ludmily. Nebyla však dokončena. Stylově podobné, ale motivicky chudší dílo představuje Liber depicus, pocházející z minoritského kláštera v Českém Krumlově.

Italský vliv se projevuje na rukopisu Speculum humanae salvationis z Kapitulní knihovny pražské. Z šedesátých let 14. století pocházejí čtyři chorální knihy pro Svatovítovský chrám. Období panování Václava IV. přináší především miniaturní malířství dvorské, představující se vrcholným dílem této doby, šestidílnou Biblí Václava IV..

Z konce 15. století pochází řada graduálů a kancionálů, objednávaných městskými literátskými bratrstvy (Antifonář kutnohorský z roku 1471, Kancionál Janíčka Zmizelého z Písku, kutnohorský Smíškovský graduál z roku 1491). U těchto děl můžeme sledovat ikonografické bohatství, zejména ve vyobrazení reálného světa, ale také částečný formální úpadek, iluminace nedosahovala předhusitských kvalit. Omezování a zavírání iluminátorských dílen bylo následkem postupně se rozšiřujícího knihtisku.

LiteraturaEditovat

  • Albert KUTAL, České umění gotické. Praha : Odeon 1978.
  • Jaroslav PEŠINA, Česká gotická malba". Praha : Odeon 1972.
  • Jiří FAJT - Jan ROYT, České gotické umění. Praha – Karolinum 2002

Externí odkazyEditovat