Čep (strojnictví)

válcová součástka

Čep je ve strojírenství válcová (řidčeji kuželová nebo kulová) součástka nebo část hřídele, uložená v ložisku a umožňující otáčivý pohyb. Podle polohy hřídele se rozlišují čepy horizontální, na něž působí hlavně radiální síly, a čepy vertikální, kde působí hlavně axiální síly.

Čep setrvačky uložený v kamenech
Kliková hřídel čtyřválcového motoru má čtyři ojniční (2) a pět osových čepů (1); hřídel bicyklu má dva čepy na koncích.

Hřídelový čep

editovat

Čep je obvykle ztenčená válcovitá část hřídele pro uložení v ložisku. Rozměry a tolerance čepů i ložisek jsou často normované. Hřídel má nejčastěji dva válcové čepy na koncích, soustružené nebo broušené. V některých případech - například u dvoukolí parních lokomotiv, u velmi dlouhých a klikových hřídelí jsou čepy umístěny i v délce hřídele. Kulové čepy umožňují i kývavý pohyb hřídele nebo kola vůči ose otáčení. Kuželové čepy se používaly pro velmi přesná uložení, například u geodetických přístrojů.

Zvláštní případ jsou čepy v jemné mechanice a v hodinářství, kde záleží na co nejmenším tření. Čepy setrvačky mechanických hodinek mívají průměr menší než 0,1 mm a ložisko bývá odpružené, aby se při nárazu neulomily. Hřídele mohou být ukončeny i kuželovitými hroty, které se otáčejí v kuželovité jamce.[1]

Klikový čep

editovat

Klikové nebo ojniční čepy jsou umístěny mimo osu otáčení hřídele a slouží hlavně k převodu přímočarého pohybu na otáčivý (nebo opačně). Tak je tomu například u pístních čepů spalovacích motorů nebo kompresorů, u ojničních čepů klikové hřídele nebo u pohonu parních lokomotiv.

Reference

editovat
  1. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství, str. 66 nn.

Literatura

editovat
  • M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Praha: Práce 1953
  • Ottův slovník naučný, heslo Čep. Sv. 6, str. 588

Související články

editovat