Čejkovy

část obce Hrádek v okrese Klatovy

Čejkovy (dříve Čejkov) je vesnice, dříve samostatná obec, nyní část obce Hrádek v okrese Klatovy. Nachází se asi 3,5 kilometru severovýchodně od Hrádku. V roce 2011 zde trvale žilo 188 obyvatel.[2]

Čejkovy
Čejkovy
Čejkovy
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHrádek
OkresKlatovy
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel188 (2011)[1]
Katastrální územíČejkovy (7,6 km²)
PSČ342 01
Počet domů81 (2011)[1]
Čejkovy
Čejkovy
Další údaje
Kód části obce19020
Kód k. ú.619027
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čejkovy je také název katastrálního území o rozloze 7,6 km².[3]

HistorieEditovat

Archeologickým výzkumem v domě čp. 19 bylo doloženo osídlení ze 12. století. Byly zjištěny kamenné základy dřevěné stavby a uvnitř ní byly objeveny základy pro chlebovou pec a nalezeno množství keramiky.[zdroj?!] Ves patřila od doby kolem roku 1160 doksanskému klášteru jako součást zbynického újezdu, záhy ji získal svatojiřský klášter na Pražském hradě.[4] První písemná zmínka o vesnici pochází z listinného falza hlásícího se k roku 1227.[5] Později ves přešla z církevního do šlechtického majetku a dala vzniknout predikátu „z Čejkov“ užívanému několika vladyckými a rytířskými rody. Ve 14. století vesnici vlastnil šlechtic Vintíř, který sídlil na zdejší tvrzi.

 
Nákres zříceniny tvrze z první poloviny 19. století

Dalšími majiteli tvrze a vsi byli v 15. století Ojíř a Vilém, v 16. století rod Švihovských z Rýzmberka a poté Račínů z Račína. Ves příslušela k hradu Rabí. V 17. století oblast poznamenala třicetiletá válka. V daném období byla vesnice připojena k panství Nalžovy. Nalžovské panství pak v 18. století patřilo Pöttingům z Horních Rakous a později Taaffeovým z Irska.

Tvrz i ves Čejkov utrpěly ve třicetileté válce (1618–1648). Stavba tvrze na nevýrazné ostrožně ve východní části obce je k roku 1718 uváděna jako „tvrz shořelá, zdi stojejí s komíny, však bez střechy“.[6] Dochoval se nákres zříceniny tvrze z první poloviny 19. století (pořízený R. Oppitzem, uložený ve Státním oblastním archivu Plzeň, pobočka Klatovy). Na konci 19. století byly zbytky tvrze odstraněny a na jejich místě vystavěn dům čp. 70 (zvaný U Soukupů).

V soupisu provedeném k roku 1843 udává František Palacký v městečku Čejkov 418 obyvatel české národnosti v 59 domech.[7]

PamětihodnostiEditovat

  • Vesnice leží na hranici přírodního parku Buděticko. Asi 300 metrů jižně od Čejkov se nachází tzv. Volské dráhy – pozůstatek původních obecních drah určených k pasení dobytka. Na drahách bylo množství velkých žulových balvanů. Podstatná část drah byla zrekultivována a balvany byly odstraněny. Byl ponechán pouze okrajový prostor o délce 100 metrů a šířce 25 metr§. Zůstalo tam okolo padesáti velkých balvanů, největší z nich měří 4 metry na délku a 1,5 metru na výšku.[zdroj?!]
  • Ve vsi se dochoval špýchar, který byl součástí tvrze a později panského statku. Pozoruhodná jsou pozdně gotická kamenná ostění horních oken v severní a západní zdi.
  • V katastrálním území Čejkov jsou čtyři lesní studánky.[zdroj?!]
  • Na skále v lese nad poli nad rybníkem Cukovákem stojí železný kříž.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 229. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. 
  4. KUČA, Karel. Městečka a města v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Díl I. A–G. Praha: Libri, 1996. 874 s. ISBN 80-85983-13-3. S. 467. 
  5. ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze Klatovska. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 80-7277-240-6 s. S. 42. 
  6. ÚLOVEC, Jiří. O bývalé tvrzi v Čejkovech. Castellologica Bohemica. 1993, roč. 1993, čís. 3, s. 73. 
  7. PALACKÝ, František. Popis Králowství českého. 1. vyd. Praha: J. G. Kalve, 1848. 608 s. S. 368. 

Externí odkazyEditovat