Čeňovice

část obce Teplýšovice v okrese Benešov

Čeňovice (německy Tscheniowitz) jsou místní částí obce Teplýšoviceokrese Benešov ve Středočeském kraji. Do katastrálního území Čeňovice patří i místní část Kochánov. Při západním a severozápadním okraji osady protéká Křešický potok, který je levostranným přítokem řeky Sázavy.

Čeňovice
Náves
Náves
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Teplýšovice
Okres Benešov
Kraj Středočeský kraj
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 89 (2011)[1]
Katastrální území Čeňovice (5,41 km²)
PSČ 256 01
Počet domů 42 (2011)[1]
Čeňovice
Čeňovice
Další údaje
Kód části obce 19534
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O vesnici v obci Čestín v okrese Kutná Hora pojednává článek Čenovice.

NázevEditovat

Název obce je odvozen od staročeského osobního jména Čieň. Čeňovice tedy znamená ves Čieňových, po zkrácení dvojhlásky ie na ě a ztrátě jotace ves Čeňových, tedy Čeňovice. [2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[3] V roce 1533 podstoupila Kateřina z Čeňovic, poslední z rodu, poplužní dvůr, ves Čeňovice a poddanské usedlosti v Kačkově Lhotě (dnes Kácová Lhota) Janu Bestahovskému z Říčan. V této době se v historických pramenech nevyskytují žádné zmínky o tvrzi, takže lze předpokládat že se zde nacházelo jen prosté sídlo.

Tvrz zde byla postavena až Janem Zákorou ze Záhoří. V roce 1603 prodal Václav Pětinský z Krásného Dvora čeňovickou tvrz Petru Karlovi ze Štemberka. Krátce před začátkem třicetileté války ji získal Jindřich mladší Vrchotický z Loutkova, který pak o zdejší statek přišel v pobělohorských konfiskacích v roce 1623. V roce 1625 jej koupil Štepán Beník z Pettersdorfu. Později se majitelé často střídali. Válečná poškození byla na tvrzi a na poplužním dvoře patrná ještě dlouhou dobu. V roce 1678 koupil ještě ne zcela rekonstruovanou tvrz s částečně obnoveným dvorem Tomáš Sohier z Windmühle a připojil je k Třebešicím. Tvrz přestala být sídlem a zanikla. Část jejího zdiva je snad dochována ve starších budovách dvora, který dnes patří zemědělskému družstvu v Petroupimi.

Roku 1947 zde byl založen dobrovolný hasičský sbor, který si v roce 1956 postavil z části bývalého statku požární zbrojnici. V 60. letech byl svépomocí postaven obchod. Kolem roku 1980 byl ze zchátralého domu vybudován nový hostinec. Tyto budovy slouží svému účelu dodnes.

PamátkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H. 1. vyd. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947, s. 279.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 82. 

Externí odkazyEditovat