Čang Fu-ťing

čínský politik mingského období

Čang Fu-ťing (čínsky pchin-jinem Zhāng Fújìng, znaky zjednodušené 张孚敬, tradiční 張孚敬, 14751539) byl čínský politik v říši Ming. V počátcích vlády císaře Ťia-ťinga se postavil na jeho stranu ve velkém sporu o obřady, což mu vyneslo mimořádně úspěšnou kariéru – v letech 1527–1535 s přestávkami vykonával funkci velkého sekretáře, přičemž od roku 1529 stál v čele velkého sekretariátu.

Čang Fu-ťing
Zhang Cong.jpg
Rodné jméno Čang Cchung
Pseudonym Luo-feng
Jiná jména Čang Ping-jun, Čang Mao-kung
Narození 1475
Če-ťiang
Úmrtí 1539
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období 1529–1531
1531–1532
1533–1535
Předchůdce Jang I-čching (poprvé)
Ti Luan (podruhé)
Fang Sien-fu (potřetí)
Nástupce Ti Luan (poprvé)
Fang Sien-fu (podruhé)
Li Š’ (potřetí)
Panovník Ťia-ťing
velký sekretář
Období 1527–1531
1531–1532
1533–1535
Panovník Ťia-ťing
kancléř akademie Chan-lin
Období 1524–1527
Spolu s Kuej E
Panovník Ťia-ťing

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště okres Jung-ťia, prefektura Wen-čou, Če-ťiang
Vzdělání ťin-š’ (1521)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čang Fu-ťing je čínské jméno, v němž Čang je příjmení.

JménaEditovat

Čang Fu-ťing se původně jmenoval Čang Cchung (čínsky pchin-jinem Zhāng Cōng, znaky zjednodušené 张璁, tradiční 張璁) a používal zdvořilostní jméno Ping-jung (čínsky pchin-jinem Bǐngyòng, znaky 秉用). Roku 1531 požádal císaře Ťia-ťinga o své přejmenování na Čang Fu-ťinga kvůli shodě s osobním jménem císaře (které bylo Chou-cchung).[1] Změnil si i zdvořilostní jméno na Mao-kung (čínsky pchin-jinem Màogōng, znaky 茂恭). Za literární pseudonym si vybral Luo-feng (čínsky pchin-jinem Luófēng, znaky zjednodušené 罗峰, tradiční 羅峰).

ŽivotEditovat

Mládí a zkouškyEditovat

Čang Fu-ťing pocházel z rodiny registrované jako výrobci soli v okrese Jung-ťia v prefektuře Wen-čou v provincii Če-ťiang. Fakticky rodina hospodařila na statku o 30 mu (1,7 ha) půdy. Jeho otec se jmenoval Čang Šeng (1427–1509). Čang Fu-ťing byl nejmladší ze čtyř synů.[2] Ve snaze o vzestup a úřední kariéru studoval konfucianismus, náklady na studium hradil s pomocí bohatších příbuzných. Provinční úřednické zkoušky složil 1498 jako třiadvacetiletý, ale poté v letech 1499–1517 sedmkrát neuspěl v metropolitních zkouškách, i když studoval na císařské univerzitě kuo-c’-ťien. Metropolitní a palácové zkoušky složil až roku 1521, v šestačtyřiceti letech.[3] Po zkouškách byl přidělen jako praktikant k Velkému soudnímu dvoru.[4]

Spor o obřady a politický vzestupEditovat

Na jaře 1521 nastoupil na trůn nový císař Ťia-ťing. Vzápětí se rozhořel spor mezi panovníkem a úředníky v čele s velkým sekretářem Jang Tching-cheem o postavení císařových rodičů a adopci císaře, tzv. velký spor o obřady. Čang Fu-ťing 2. srpna 1521 sepsal své první stanovisko ke sporu, Otázky a odpovědi o Velkých obřadech (Ta-li chuo-wen),[4] v němž argumentoval – jako první úředník[5] – na podporu císařova stanoviska a proti převládajícímu mínění.[4] Císař Čangovo stanovisko předložil Jang Tching-cheovi, který ho odmítl slovy „co může student vědět o záležitostech státu“.[6] Cenzoři Čanga obvinili z toho, že „mate panovníka“,[4] císař však odmítl jeho potrestání. Čang se pokusil přesvědčit Jang Tching-chea, neúspěšně, a 30. října podal další memorandum. Podařilo se mu ho předat císaři, ale Jang Tching-che zorganizoval jeho přeložení na místo tajemníka odboru na nankingském ministerstvu trestů.[7]

Úředníci ochotní podpořit císaře proti jednotnému postoji velkých sekretářů a ministrů se objevovali jen pomalu, začátkem roku 1524 jich panovníka podpořilo už pět, vesměs působících mimo hlavní město.[7] Císař je povolal do Pekingu, Čang Fu-ťing cestoval společně s Kuejem E, kolegou z nankingského ministerstva trestů, který aktivně oponoval většinovému mínění ve sporu o obřady. Po příjezdu do Pekingu koncem června 1524 na jejich názory reagovaly stovky úředníků bouřlivým nesouhlasem.[8] Císař je však jmenoval kancléři akademie Chan-lin. Jmenování vyvolalo nové kolo protestů ze strany akademiků i kontrolních úředníků s tím, že nelze jmenovat do vysokých úřadů kariéristy.[9] Čang v akademii čelil urážkám a ponižování, akademici s ním odmítali pracovat.[10] Císař naopak prohlásil, že Čang i Kuej jsou loajální, čestní a kvalifikovaní. Na to přes sedmdesát dozorčích tajemníků a cenzorů reagovalo požadavkem popravy dotyčných za to, že obloudili panovníka.[9] Desítky akademiků na protest rezignovaly; spory vyvrcholily v srpnu 1524 veřejnou demonstrací stovek úředníků před branou Zakázaného města. Ťia-ťing však zůstal neochvějný a účastníky protestů tvrdě potrestal.[11]

Císař svůj se postoj snažil vysvětlit a odůvodnit, proto nechal Čang Fu-ťinga sestavit Ming-lun ta-tien (Úplnou knihu správných obřadů) v níž autoři sebrali argumenty pro panovníkovo stanovisko. Sborník byl dokončen a zveřejněn v červnu 1528.[12]

Velký sekretářEditovat

Čang Fu-ťing sice neměl zkušenosti s administrativou, ale byl přímý, strohý, až asketický, a erudovaný, císař Ťia-ťing si s ním proto rozuměl.[13] Jako svého věrného stoupence ho v září 1527 jmenoval velkým sekretářem[10] Tím se stal jedním z nejbližších důvěrníků panovníka. V nové funkci rozjel čistky bývalých stoupenců Jang Tching-chea. Prověrky postihly i akademii Chan-lin, nevyhovující část akademiků skončila v regionech, mladší členové akademie také, na jejich místa přišli úředníci bez spojení s dosavadními členy akademie. Změny se dostalo i pravidlům výběru akademiků, který byl vzat z rukou jejího vedení.[10] Po dalším kole boje o moc ve velkém sekretariátu[14] roku 1529 Čang Fu-ťing povýšil na prvního velkého sekretáře.[15]

Vnitropoliticky byla Čína koncem dvacátých a počátkem 30. let 16. století celkem klidná, ani na hranicích nebyly výraznější potíže, císař se proto mohl soustředit zejména na celkovou reformu státních obřadů s cílem překonat dědictví Čeng-teho militarismu, svévole a korupce. Hesly reforem byly fu-čchü, návrat k starobylým vzorům a čung-sing, správný směr.[16] Zdokonalení a uspořádání obřadů mělo z Číny vytvořil vzor osvětlující okolní země i celý svět, zajistit řád a pořádek v říši, a podpořit vědomí nadřazenosti vůči Nečíňanům. Čang Fu-ťing v tom císaři významně pomáhal.[17] Roku 1531 však odmítl podpořit císařovy názory na další reformy, a panovník pak přenesl svou přízeň na nového velkého sekretáře Sia Jena. Čang však zůstal v úřadě (s přestávkami) do roku 1535, kdy rezignoval s ohledem na špatné zdraví.[18] Po čtyřech letech, roku 1539, zemřel.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, 9781442265608. S. 33. (anglicky) [Dále jen Dardess (2016)]. 
  2. Dardess (2016), s. 12.
  3. Dardess (2016), s. 13.
  4. a b c d Dardess (2016), s. 142.
  5. Dardess (2016), s. 11.
  6. GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 446. (anglicky)
  7. a b Dardess (2016), s. 15.
  8. Dardess (2016), s. 20.
  9. a b Dardess (2016), s. 21.
  10. a b c Geiss, s. 455.
  11. Dardess (2016), s. 23–26.
  12. Dardess (2016), s. 27–28.
  13. Dardess (2016), s. 42.
  14. Geiss, s. 456.
  15. Dardess (2016), s. 35.
  16. Dardess (2016), s. 36.
  17. Dardess (2016), s. 3.
  18. Geiss, s. 4575.

LiteraturaEditovat

  • DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, 9781442265608. (anglicky)