Otevřít hlavní menu

Čítač je zařízení, které počítá nebo odpočítává (a někdy také zobrazuje) kolikrát proběhla určitá událost nebo proces. Prakticky se rozlišují dva druhy čítačů.

Základní principEditovat

Princip funkce je nárůst nebo pokles hodnoty o jednotku vzhledem k předchozí hodnotě při příchodu čítacího impulsu:

N(t) = N(t-1) + 1 nebo
N(t) = N(t-1) - 1

kde N = hodnota čítače, t = aktuální stav po příchodu čítacího impulsu, t-1 = časový okamžik před příchodem čítacího impulsu

Elektrotechnický / elektronický čítačEditovat

Čítač určený pro rychlé čítání elektrických impulsů, řádově s frekvencí kHz, MHz až GHz. Podle konstrukce, též podle použitého reduktoru je možno čítače rozdělit na binární (dvojkové), oktanové (osmičkové), desítkové (dekadické) a hexadecimální (šestnáctkové). Z hlediska matematického zpracování impulsů se čítače dělí na vzestupné - zvyšuje svou hodnotu (inkrementační operace) a sestupné - snižuje svou hodnotu (dekrementační operace).

Elektronický čítač se většinou realizuje pomocí elektronických logických obvodů (především pomocí klopných obvodů). V takovém případě mívá vstup, na který se přivede časový vstup označovaný C / CLK, u obousměrných čítačů UP / DN, dále vstup nulování hodnoty - RESET, nastavení čítače na přednastavenou hodnotu - SET, uvolnění čítání - ENABLE / GATE, případně další. Na výstupech se binárně nebo v BCD kódu vypisuje číselná hodnota daného výstupu, často spolu s dalšími informacemi (přetečení).

Softwarový čítačEditovat

Jako čítač může být označena i řídící proměnná nejčastěji celočíselného (nebo jiného ordinálního) typu v počítačovém programu, například řídící proměnná cyklu.

Související článkyEditovat

ZdrojEditovat

  • Malá československá encyklopedie ČSAV, I. svazek, písmeno A-Č, vydala Academia, Praha 1984