Číčov (Spálené Poříčí)

část obce Spálené Poříčí v okrese Plzeň-jih

Číčov (německy Tschitschow[2]) je vesnice, část města Spálené Poříčí v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 6 km na východ od Spáleného Poříčí. Je zde evidováno 97 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 182 obyvatel.[4]

Číčov
Pohled na obec
Pohled na obec
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Spálené Poříčí
Okres Plzeň-jih
Kraj Plzeňský kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 182 (2011)[1]
Katastrální území Číčov (3,99 km²)
PSČ 335 62
Počet domů 85 (2011)[1]
Číčov
Číčov
Další údaje
Kód části obce 23515
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Číčov je také název katastrálního území o rozloze 3,99 km².[5]

HistorieEditovat

V dobách předešlých kolísal název mezi termíny Čéčov nebo Číčovo. Název vychází ze staročeského Čiečov, což znamená Číčův dvůr. První zmínka o Číčově pochází z roku 1352. Jde o zmínku v registrech papežských desátků, která připomíná zdejší kostel svatých Filipa a Jakuba. Samostatně je ves zmiňována roku 1360. Původně se jednalo o šestilánovou vesnici, která ve 14. století patřila zemanům Číčovcům z ČÍčova, kteří zde zřejmě postavili tvrz. Ve 30. letech 15. století byl Číčov spojen s Těnovicemi a zdejší tvrz zanikla. Během husitských válek byla patrně rozschvácena i místní fara a obyvatelé byli přiřazeni k faře v Těnovicích. V roce 1655 žil v Číčově sedlák, devět chalupníků, a pět zahradníků. V roce 1677 ves poničil rozsáhlý požár. Společně s Těnovicemi byl Číčov připojen roku 1721 k panství Spálené Poříčí. Nelehké životní podmínky dohnaly v letech 1880–1930 více než třetinu místních obyvatel k emigraci do Ameriky. Obecní úřad zde byl zřízen roku 1850, v letech 1945–1979 byl nahrazen místním národním výborem. Poté se stal Číčov místní částí Spáleného Poříčí. Tento stav setrval i po roce 1990.

PamětihodnostiEditovat

RodáciEditovat

  • Alois Janoušek (1888–1945) zde působil jako pedagog. Zapojil se do odbojové činnosti, byl zatčen a zahynul v Buchenwaldu.

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Amtliches deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren: herausgegeben vom Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Prag: Selbsverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. s. 244. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:4d9cc2f0-2433-11e6-8145-5ef3fc9bb22f
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 246. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HRACHOVÁ, Mařík: Blovicko a Spálenopořičsko na starých pohlednicích a fotografiích, Vydavatelství Baron, 2013, s. 48–53

Externí odkazyEditovat