Otevřít hlavní menu

Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky

ústav Akademie věd ČR

Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., je centrem základního biomedicínského výzkumu v oblasti buněčné biologie, vývojové toxikologie, neurobiologie, neurofyziologie, neuropatologie a teratologie, molekulární epidemiologie, molekulární farmakologie, imunofarmakologie, výzkumu rakoviny, molekulární embryologie, kmenových buněk a tkáňových náhrad. Ústav také zajišťuje výuku neurověd na lékařských fakultách Univerzity Karlovy. Ústav je také partnerem několika spin-off společnosti na využití kmenových buněk, např. Bioinova a Epona Cells, které sídlí v Inovačním biomedicínském centru (IBC) 350 metrů od budovy UEM.

Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky
UEM 04.jpg
Zkratka UEM
Vznik 1975
Právní forma veřejná výzkumná instituce
Sídlo Vídeňská 1083, Praha 4
Souřadnice
Ředitel Miroslava Anděrová
Mateřská organizace Akademie věd České republiky
Rozpočet 0,2 mld CZK
Zaměstnanců 100
Oficiální web www.iem.cas.cz
IČO 68378041 (OR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Oblast výzkumu a organizace ústavuEditovat

V Ústavu experimentální medicíny pracuje 100 zaměstnanců (stav k 31. 12. 2013[1]) Ústav je členěn na několik dále popsaných vědeckých oddělení.[2] Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod. V současné době má ústav 10 samostatných vědeckých oddělení a jednu laboratoř.[3]

Oddělení neurovědEditovat

Zde jsou studovány mechanismy onemocnění CNS, poranění mozku a míchy, užití kmenových buněk a biomateriálů v jejich léčbě. Dále jsou studovány iontové změny a difúzní parametry v CNS v průběhu fyziologických a patologických stavů, nesynaptický přenos v CNS, receptory a iontové kanály, funkce gliových buněk.

Oddělení buněčné neurofyziologieEditovat

Oddělení se zabývá astrocyty a polydendrocyty v patofyziologii cerebrální ischemie a v progresi Alzheimerovy choroby a mechanismy vápníkové signalizace u gliových buněk.

Oddělení molekulární neurofyziologieEditovat

Zaměřením je fyziologie vazopresinu a oxytocinu v CNS a PNS.

Oddělení farmakologieEditovat

Zaměřením jsou převážně imunofarmaka.

Oddělení molekulární biologie nádorůEditovat

V oddělení jsou zkoumány molekulární vlastnosti nádorových onemocnění tlustého střeva a konečníku.

Oddělení transplantační imunologieEditovat

Řeší na modelu imunity v oku se bádá na přenosu limbálních kmenových buněk, které regeneraci rohovky oka zajišťují.

Oddělení neurofyziologie sluchuEditovat

Studují morfologické charakteristiky buněk sluchového systému a jejich patologické procesy. Elektrofyziologické a histologické nálezy jsou korelovány na základě behaviorálních testů.

Laboratoř molekulární epidemiologieEditovat

Při zatížený mutageny a karcinogeny dochází ke změnám prostředí, které je sledováno pomocí biomarkerů. Zkoumá se vliv DNA aduktů, oxidační poškození DNA, bílkovin a tuků, stanovení RNA expresních profilů) a jejich vliv v životním prostředí na průběh těhotenství a stav novorozeněte.

Spin-off BioinovaEditovat

ALS a produkce kmenových buněkEditovat

Společnost Bioinova s.r.o., ve které má Ústav experimentální medicíny AV ČR menšinový majetkový podíl, aplikuje léčbu kmenovými buňkami u pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou v rámci experimentální terapie pod kodem AMSC-ALS-001 [4], a to za cenu nákladů léčby ve výši 150.000 Kč. [5] Smyslem studie je evidence nepřítomnosti komplikací v místě intratekálně aplikace suspenze mesenchymálních kmenových buněk a nepřítomnosti nové neurologické poruchy (meningitida, paraplegie, inkontinence), kterou nelze vysvětlit přirozenou progresí základního onemocnění. Dalším cílem experimentální léčby je zpomalení progrese onemocnění ALS po aplikaci hodnoceného přípravku hAMSC (progrese choroby dle funkční škály ALSFRS, Norrisovy škály a spirometrických vyšetření). [6] Pro zavedení experimentální medicíny byla nutná vstupní investice 60 mil Kč do tzv. superčistých prostor (vzduch se vymění a vyčistí i 40x každou hodinu), přičemž v roce 2014 náklady na výrobu vlastních kmenových buněk byly 3x levnější než dovozené ze zahraničí[7] .

Ruptura rotátorové manžetyEditovat

Další studií č. AMSC-RC-001 je klinické hodnocení testující možné využití mesenchymálních stromálních buněk k reperaci poškozené šlachy u pacientů s rupturou rotátorové manžety.[8]

Srůst obratlůEditovat

Využitím kmenových buněk kostní dřeně při navození srůstu obratlů po operaci páteře se zabývá klinická studie č. AMSC-DSD-001.

Reimplantace endoprotézy kyčelního kloubuEditovat

Pod kódem AMSC-BDT-001 pokračuje klinická studie ověřující možnost využití autologních multipotentních kmenových buněk pro hojení rozsáhlých defektů při reimplantaci endoprotézy kyčelního kloubu. Cílem této studie je hodnocení bezpečnosti a účinnosti kostní novotvorby s využitím beta-trikalcium fosfátového biomateriálu obsahujícího autologní mezenchymální kmenové buňky.[9] Od r. 2010 vlastní Bioinova, s.r.o. povolení SÚKL k aseptické výrobě léčivých přípravků na bázi mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně pro klinická hodnocení fáze I, II a III. Výroba probíhá v čistých prostorech třídy A/B v souladu s pravidly tzv. správné výrobní praxe.

Spin-off EponaCellEditovat

Aplikovaný výzkum je zaměřen na užití autologních (vlastních) kmenových buněk léčeného zvířete (pes, kůň), které nastartováním hojivého procesu pomáhají obnovit poškozenou tkáň. Léčba, která urychlí hojení a sníží komplikace, stojí cca 30.000,- Kč.[10]

Akce pro veřejnost a Gender policyEditovat

Veřejnost se může s některými částmi ústavu.[11] Veřejnost si často plete UEM s cca 1 km vzdáleným IKEM, který je především klinickým pracovištěm. Obě instituce dlouhodobě spolupracují na několika projektech. Publikační aktivita, citovanost anebo patentová aktivita je v UEM asi 4x vyšší.

Ústav je od roku 2001 veden přísně genderově vyváženě s ohledem na eliminaci byť i nepřímé diskriminace, tj. procentní zapojení žen ve vedoucích funkcí ústavu je na 40 % vedoucích pracovníků oproti 8 % u sousedního Ústavu molekulární genetiky[12] (rok 2013) nebo dokonce 4 % u IKEM[13]. Vedení ústavu podporuje účast žen ve vědě v akcích pro média a veřejnost.

HistorieEditovat

Ústav vznikl v roce 1975,[14] kdy došlo ke sloučení tří klinických laboratoří Univerzity Karlovy: plastické chirurgie, oftalmologie, otorhinolaryngologie a jedné laboratoře ultrastruktury v histologii na 1. LF UK a jejich postupnému přemístění do sídla v Legerově ulici č. 61 po bývalé klinice popálenin, která tam vznikla za války v době náletů po zrušení soukromého Borůvkova sanatoria. Pobočnou laboratoří se v 70. letech stala Laboratoř pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví v Olešnici v Orlických horách. V roce 1993 se přestěhoval do nové budovy v Praze Krči, Vídeňská 1083, a v roce 2011 došlo k zániku Ústavu farmakologie AV ČR[15] a k převodu Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR do UEM AV.

ŘediteléEditovat

Vlastimil Klusák 19751984 otolaryngologista
Jiří Elis[16] 19841990 farmakolog
Richard Jelínek 19901994 teratolog
Josef Syka 19942001 neurolog sluchu
Eva Syková 20012016 neuroložka
Miroslava Anděrová 2016 neurovědkyně

VědciEditovat

  • Jitka Čejková – histochemička a oftalmoložka, spoluobjevitelka hemagelu
  • Radim Šrám - molekulární epidemiolog a genetik, od roku 2007 koordinoval rozsáhlý výzkum znečištění ovzduší na Ostravsku, držitel zvláštní ceny Česká hlava

PatentyEditovat

Prodané licence na patenty byly podstatné zdroje příjmů této instituce. Níže jsou uvedeny některé z nich, ohledně jiných se vedou vleklé soudní spory.[17]

Číslo přihlášky Název patentu Datum přihlášení
27679 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií 28.11.2014
25959 Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích 11.07.2013
302505 Použití galektinů a způsob přípravy myofibroblastů a nanovláken extracelulární matrix 11.02.2010
301067 Superparamagnetické nanočástice na bázi oxidu železa s modifikovaným povrchem, způsob jejich přípravy a použití 24.02.2006
300142 Způsob výroby vlákenných biodegradabilních krycích materiálů jako nosičů léčiv s řízeným uvolňováním 22.03.2006

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Výroční zpráva za rok 2013. [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  2. Vědecká oddělení [online]. UEM ústav AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  3. Archivovaná kopie. www.iem.cas.cz [online]. [cit. 2015-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-25. 
  4. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  5. Lucie Oldřichová, Poslední naděje za 150 000 korun, Medical Tribune Cz, 7. září 2014
  6. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  7. Archivovaná kopie. www.veda-pro-zivot.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  8. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  9. Archivovaná kopie. bioinova.avcr.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  10. http://eponacell.cz/lecba-psu
  11. Týden mozku. [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  12. http://www.img.cas.cz/files/2011/12/Rocni-zprava-2013.pdf
  13. http://www.ikem.cz/www?docid=1011020&getdoc=show
  14. Historie [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  15. Počátky klinické farmakologie v českých zemích [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2010-12-15]. Dostupné online. 
  16. Prof. MUDr. Jiří Elis, DrSc. Pětasedmdesátník [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2005-03-15]. Dostupné online. 
  17. Bolavý spor o hojivý lék [online]. Lidové Noviny [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat