Únos letounu do NSR dne 10. května 1978
Únos letounu do NSR dne 10. května 1978 byl únos letounu typu Iljušin Il-18 Československých aerolinií na pravidelné lince Praha – Brno. V letounu bylo 35 cestujících a šestičlenná posádka. Únosci donutili piloty přeletět do západního Německa a přistát na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem. Únosci byli posléze německým soudem odsouzeni na 3 roky vězení. Motivem únosu byla emigrace do tehdejšího NSR.
Únosci editovat
- Josef Katrinčák (27 let)
- Radomír Šebesta (26 let)
Okolnosti a průběh únosu editovat
Radomír Šebesta a Josef Katrinčák se rozhodli, že unesou letadlo do NSR. Proto vyloupili začátkem května 1978 sklad výbušnin ve Stanovicích na Karlovarsku. Emigrovat se rozhodla i Anna Katrinčáková, manželka Josefa Katrinčáka. Dne 10. května 1978 se podařilo propašovat výbušniny na palubu dopravního letadla Il-18. Manželé Katrinčákovi vzali na palubu letadla i své dvě děti.
Z rozsudku Krajského soudu v Plzni: Dne 10. května 1978 došlo k únosu letadla ČSA letícího v 18.04 hodin na pravidelné lince z Prahy do Brna, v němž sedělo 35 cestujících a šestičlenná posádka.
Podle rozsudku měl u sebe v letadle kufřík s výbušninami Josef Katrinčák. Postup Josefa Katrinčáka při únosu: Průvodčímu letadla oznámil, že má u sebe až 15 kilogramů plastické trhaviny a ať letadlo změní kurz na NSR. Nátlak únosců byl úspěšný – V 19.33 hodin přistálo letadlo proti vůli členů posádky i cestujících ve Frankfurtu.[1] Zde se únosci vzdali německé policii a požádali o politický azyl.
Rozsudky editovat
Únosci byli odsouzeni v Německu. Pachatele odsoudili k trestům odnětí svobody na 3 léta. Německá strana nevyhověla žádostem československých úřadů o vydání únosců. Proto byli v bývalém Československu odsouzeni v nepřítomnosti. Krajský soud v Plzni odsoudil Josefa Katrinčáka, Radomíra Šebestu a také Annu Katrinčákovou roku 1983 k trestům odnětí svobody od 9 do 12 let. Po propuštění z vězení v Německu se únosci nemohli vrátit do Československa, protože by na hranicích byli zadrženi a posláni do vězení.
V roce 1999, těsně před vypršením promlčecí lhůty, na ně vydal Krajský soud v Plzni příkaz k dodání do výkonu trestu. Česká policie se je snažila najít, což se nepodařilo. Teprve roku 2007 bylo pátrání přerušeno. Důvodem u Josefa Katrinčáka je skutečnost, že policie vyčerpala všechny prostředky, kterými mohla zjistit jeho pobyt. Pobyt Anny Katrinčákové se policii podařilo zjistit. Žije v Německu, ale tamější úřady zamítly žádost o její vydání.[2]
Udělení milosti editovat
Dne 21. června 2004, udělil prezident Václav Klaus Radomíru Šebestovi milost: Šebesta Radomír, prominutí celého sníženého trestu odnětí svobody. Odsouzený za únos letadla a krádež výbušnin. Od odsouzení uplynulo 20 let. Žije v emigraci, milost mu umožní styk s rodiči. Vykonání trestu by nyní již nemělo význam.[3] Radomír Šebesta tvrdí, že byl k únosu donucen, jinak by přišel o život.[4] Radomír Šebesta v současné době žije ve Francii.
Reference editovat
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/mame-bombu-lette-do-nemecka-d0t-/domaci.aspx?c=A040622_225525_domaci_pol
- ↑ http://www.novinky.cz/domaci/124200-policie-prerusila-patrani-po-unoscich-letadla-ze-70-let.html
- ↑ Archivovaná kopie. www.hrad.cz [online]. [cit. 2011-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04.
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/unosce-letadla-kdybych-nesouhlasil-zabili-by-me-f5l-/domaci.aspx?c=A040623_214343_domaci_fri