Otevřít hlavní menu

Újezd (Vrskmaň)

zaniklá vesnice v okrese Chomutov

Újezd (německy Ojes) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov asi dva kilometry severovýchodně od středu Jirkova. Stála v katastrálním území Kyjice v nadmořské výšce 273 metrů.[1] Zanikla v roce 1980 při stavbě vodní nádrže Újezd.

Újezd
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Počet obyvatel 0
Domů 0
Nadmořská výška 273 m
Lokalita
Obec Vrskmaň
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Kyjice (2,85 km²)
Zeměpisné souřadnice
Újezd
Újezd
Zaniklé obce.cz 97
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název vesnice je staročeským označením pro území, po jehož obvodu projela skupina šlechticů a vytyčila tak jeho hranice. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Vgezd (1281), in Ujezdci (1445), in villa Oyesz (1454) nebo Ogezd (1555).[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a nachází se v přídomku prvního známého majitele, který se jmenoval Pogral. Z roku 1383 pochází zmínka o tvrzi, na které sídlili děti jakéhosi Šráma. Tvrz v té době tvořila součást manského systému hradu Nový Žeberk. V patnáctém století patřila vesnice k novosedelskému panství. Jedním z majitelů byl Jan z Měrunic, který Nové Sedlo roku 1444 prodal a ponechal si pouze Újezd se zpustlou tvrzí.[3] Vesnici po něm zdědila jeho manželka Škonka z Hostivice a roku 1446 ji prodala Hynku Berkovi z Dubé. Po něm se v držení panství vystřídalo několik vladyckých rodin a od roku 1470 patřilo opět k Novému Sedlu. Výjimkou bylo šestnácté století, kdy byl Újezd součástí červenohrádeckého panství.[3][4]

Dne 16. listopadu 1579 uzavřel Rudolf z Karlovic smlouvu s Kateřinou Rubininovou, kterou jí prodal vesnice Kundratice a Újezd se mlýnem.[5]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Újezdě žilo 174 obyvatel ve třiceti domech. U vsi bývaly dva mlýny, z nichž tzv. Wiesenmühle (Luční mlýn) stával za vesnicí směrem k Jirkovu. Počet obyvatel se ve druhé polovině devatenáctého století příliš neměnil. Lidé se živili zemědělstvím, provozováním řemesel nebo prací v továrnách. Přímo ve vsi fungoval hostinec, parní mlýn s pilou a od roku 1868 továrna na výrobu vaty, ve které se zpracovávala cupanina dodávaná jako odpad z jirkovské textilní továrny. V okolí vesnice se nacházelo 45 hektarů důlních měr, na kterých býval hnědouhelný důl Franz Josef uzavřený před rokem 1905.[5]

Újezd se nikdy nestal samostatnou obcí. Po zrušení poddanství se stal osadou Kyjic a podle údajů ze sčítání lidu byl nejpozději od roku 1869 osadou Jirkova. Ke Kyjicím byl znovu připojen až v roce 1950, ale o deset let později se obě vesnice staly částí obce Vrskmaň.[6] Vesnice úředně zanikla 1. dubna 1980,[7] protože musela ustoupit výstavbě vodní nádrže Újezd.[8]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů[1]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Obyvatelé 173 168 160 155 152 119 136 97 90 73
Domy 30 31 31 35 34 33 32 26 . 21
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Vrskmaň.

PamětihodnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Díl 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 464, 465. 
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Újezd, s. 426, 427. 
  3. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Eisenberka, s. 240. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Újezd – tvrz, s. 486. 
  5. a b c BINTEROVÁ, Zdena. Kyjice a Újezd. Památky, příroda, život. 1990, roč. 22, čís. 1, s. 20. Dále jen Binterová (1990). 
  6. Binterová (1990), s. 19.
  7. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 592. Dostupné online. 
  8. Binterová (1990), s. 15.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat