Wikipedie

Úbočí (Výsluní)

zaniklá obec v okrese Chomutov, od roku 1950 část města Výsluní, zaniklá v roce 1967 z důvodu vysídlení. K 1. 1. 1999 bylo její území formálně obnoveno jako část města Výsluní.

Úbočí (německy Zieberle) je zaniklá vesnice, část města Výsluní v okrese Chomutov. Nachází se asi 4,5 kilometru na jihovýchod od Výsluní.

Úbočí
Korytem Prunéřovského potoka vede hranice mezi Místem a bývalým Úbočím
Korytem Prunéřovského potoka vede hranice mezi Místem a bývalým Úbočím
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecVýsluní
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°27′25″ s. š., 13°14′15″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíÚbočí u Výsluní (1,18 km²)
Nadmořská výška720 m n. m.
PSČ431 83
Počet domů1 (2011)[1]
Úbočí
Úbočí
Další údaje
Kód části obce187828
Kód k. ú.787825
Zaniklé obce.cz95
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Původní název vesnice byl zdrobnělinou německého slova Zuber (čber, džber), a znamenalo tedy Čeblík. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Czibrle (1431), in Czybrly (1446), w Sybrle (1543), Czybrli ves (1519), Zuberle (1608), Ziberle (1787), Zieberl (1846) a Ziberle nebo Zieberle (1854).[2] Do roku 1948, kdy byl stanoven nový název Úbočí, se vesnice jmenovala Ciberle.[3]

Historie editovat

První písemná zmínka o Úbočí pochází z roku 1236, kdy vesnice patřila ke královskému majetku a spravována byla z Kadaně. V polovině čtrnáctého století ji získali páni ze Šumburka, kteří ji připojili k panství hradu Perštejn. Jeho majiteli se v roce 1446 stali Mikuláš II. a Jan Popel z Lobkovic, v jejichž rodě zůstalo až do roku 1594, kdy císař Rudolf II. Jiřímu Popelovi z Lobkovic zkonfiskoval veškerý majetek. Cena vesnice s pěti poddanými byla tehdy stanovena na 225 kop míšeňských grošů.[4]

Odlehlá poloha vesnici nejspíš uchránila před přímými dopady třicetileté války. Podle berní ruly z roku 1654 mělo Úbočí domy v dobrém stavu. Žili v nich čtyři sedláci, jeden chalupník a jedna zahradnice. Sedláci měli jedenáct potahů a chovali třináct krav, šestnáct jalovic, tři prasata a dvanáct koz. Chalupníkovi patřily tři potahy, tři krávy, čtyři jalovice a jedna koza. Chov dobytka a práce v lese byly hlavními zdroji obživy.[4] V osmnáctém století k vesnici patřil mlýn s jedním kolem na nestálé vodě. Dva lidé se živili jako formani, dva pracovali jako nádeníci a jeden tzv. vozič pytlů přepravoval náklady po lesních cestách.[4]

Ve dvacátém století ve vsi nebyla zavedena elektřina ani vodovod, a lidé chodili pro vodu k obecní kašně. Po druhé světové válce se museli němečtí obyvatelé vystěhovat a poslední Čech se odstěhoval do Výsluní v roce 1974. Vesnice tak zanikla vysídlením, a její zástavba byla zbořena.[4]

Přírodní poměry editovat

Úbočí stávalo v katastrálním území Úbočí u Výsluní s rozlohou 1,18 km²[5] jeden kilometr jižně od Výsluní. Oblast se nachází v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Přísečnická hornatina[6] tvořeném starohorními a prvohorními svory, pararulami a ortorulami krušnohorského krystalinika.[7] Nadmořská výška území se pohybuje přibližně v rozmezí 550–760 metrů. Nejnižší bod je na dně Prunéřovského údolí, kterým protéká Prunéřovský potok a vede jihovýchodní hranice katastrálního území. Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta (760 metrů), přes kterou vede západní hranice území. Severovýchodní hranici tvoří drobný Zvonící potok. Z půdních typů převažuje v severní části podzol kambický, který se vyvinul na svahovinách rul, ale v na svazích Prunéřovského údolí se vyskytuje kambizem dystrická.[6]

V Quittově klasifikaci podnebí leží většina katastrálního území v chladné oblasti CH6, ale údolní svahy na jihu už patří do mírně teplé oblasti MT4.[8] Pro oblast CH7 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[9] Oblast MT4 je teplejší a sušší.[9]

Téměř celé katastrální území, s výjimkou malé části severně od silnice II/223, je součástí přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka. Nepatrné pozůstatky vesnice se nachází uvnitř obory Úbočí.[10]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo padesát obyvatel (z toho 23 mužů). Kromě německé většiny zde žili také tři cizinci. Všichni byli římskými katolíky.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 54 obyvatel: 51 Němců a tři cizince a opět se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[12]

Úbočí patřilo k farnosti Výsluní, ale obyvatelé vsi chodili do kostela svatého Petra a Pavla ve Volyni.[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[13][14][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 81 65 57 61 62 50 54 - 3 - . . - - -
Domy 11 11 11 10 11 11 11 11 . - . . - 1 1
Počet domů z roku 1961 a údaje z let 1980 a 1990 jsou zahrnuté v přehledu města Výsluní.

Obecní správa editovat

Po zrušení patrimoniální správy se Úbočí stalo roku 1850 samostatnou obcí,[4] kterou zůstalo až do roku 1950, kdy se stalo osadou Výsluní a 1. dubna 1967 jako část obce úředně zaniklo. Formálně bylo obnoveno 1. ledna 1999.[16]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 247. 
  3. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Úbočí, s. 46–47. Dále jen Binterová (1996). 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. 
  6. ↑ a b CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–367. 
  8. ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  10. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  15. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 589. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Úbočí_(Výsluní)&oldid=23816808“