Étos nebo ethos (řec. εθος, zvyk, obyčej, nebo ηθος, mrav) znamená ideální celek principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svém svobodném a odpovědném jednání. Od slova étos se odvozuje pojem etika, etický, a na druhé straně etologie, empirická nauka o chování.

Ethos jako socha od Toma Basse na náměstí Civic Square, Canberra

Význam a užitíEditovat

Ve starověku znamená étos původně společenský zvyk, obyčej a mrav, který charakterizuje určitou společnost nebo skupinu. Aristotelés rozlišuje mezi ethos (obyčej, zvyk) a éthos jako ideálem odpovědného mravního jednání.

V současnosti se slovo nejčastěji užívá pro charakteristický ideál jednání v určité společenské skupině a pro její hodnotové principy.[1] Tak například étos rytíře lze charakterizovat statečností, věrností nebo ochranou slabších, étos revolucionáře odvahou a oddaností své věci, étos podnikatele poctivostí a velkorysostí, étos bankéře poctivostí a mlčenlivostí a podobně.

RétorikaEditovat

V Aristotelově „Rétorice“ je éthos jedním z principů přesvědčování; další dva jsou logos (rozumové důvody) a pathos (cit, vášeň). Ze všech tří musí řečník začít právě étosem, který znamená jakési uznání ze strany posluchačů. Étos zahrnuje postavení a pověst řečníka i jeho věcnou způsobilost, jsou to však vždy posluchači, kdo o něm rozhodují.

ReferenceEditovat

  1. Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, heslo Étos.

LiteraturaEditovat

  • Kolektiv autorů: Filosofický slovník, Fin, Olomouc 1998, ISBN 80-7182-064-4, heslo Étos
  • Hans Küng: Světový étos – projekt, Archa, Zlín 1992, ISBN 80-900249-4-7
  • Hans Küng: Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad, Praha 2000, ISBN 80-7021-327-2
  • Ottův slovník naučný – svazek 8, str. 779 – heslo Éthos

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat