Otevřít hlavní menu
Ethos jako socha od Toma Basse na náměstí Civic Square, Canberra

Étos nebo ethos (řec. εθος, zvyk, obyčej, nebo ηθος, mrav) znamená ideální celek principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svém svobodném a odpovědném jednání. Od slova étos se odvozuje pojem etika, etický, a na druhé straně etologie, empirická nauka o chování.

Význam a užitíEditovat

Ve starověku znamená étos původně společenský zvyk, obyčej a mrav, který charakterizuje určitou společnost nebo skupinu. Aristotelés rozlišuje mezi ethos (obyčej, zvyk) a éthos jako ideálem odpovědného mravního jednání.

V současnosti se slovo nejčastěji užívá pro charakteristický ideál jednání v určité společenské skupině a pro její hodnotové principy.[1] Tak například étos rytíře lze charakterizovat statečností, věrností nebo ochranou slabších, étos revolucionáře odvahou a oddaností své věci, étos podnikatele poctivostí a velkorysostí, étos bankéře poctivostí a mlčenlivostí a podobně.

RétorikaEditovat

V Aristotelově „Rétorice“ je éthos jedním z principů přesvědčování; další dva jsou logos (rozumové důvody) a pathos (cit, vášeň). Ze všech tří musí řečník začít právě étosem, který znamená jakési uznání ze strany posluchačů. Étos zahrnuje postavení a pověst řečníka i jeho věcnou způsobilost, jsou to však vždy posluchači, kdo o něm rozhodují.

ReferenceEditovat

  1. Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, heslo Étos.

LiteraturaEditovat

  • Kolektiv autorů: Filosofický slovník, Fin, Olomouc 1998, ISBN 80-7182-064-4, heslo Étos
  • Hans Küng: Světový étos – projekt, Archa, Zlín 1992, ISBN 80-900249-4-7
  • Hans Küng: Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad, Praha 2000, ISBN 80-7021-327-2
  • Ottův slovník naučný – svazek 8, str. 779 – heslo Éthos

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat