Ámos

starozákonní prorok

Ámos, hebrejsky עָמוֹס‎, je jeden z malých proroků Starého zákona, řazený mezi Jóela a Abdijáše. Nejspolehlivější informace, které se o něm dochovaly, jsou ty, které se nacházejí ve stejnojmenné knize Ámos. Ámos bývá pokládán za prvního z tzv. „píšících proroků“. V časovém spektru se řadí mezi tzv. předexilní proroky.

Ámos
Narození814 př. n. l.
Tekoa
Úmrtí740 př. n. l. (ve věku 73–74 let)
Povoláníprorok, zemědělec a pastevec
Nábož. vyznáníjahvismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle zmíněné biblické knihy pocházel Ámos z jižního království, tj. z Judska, ale působil na severu, v Izraeli. Působil za vlády judského krále Uzijáše a v době, kdy v Izraeli vládl Jeroboám II., tj. v polovině 8. století př. n. l. Kniha také říká, že byl z „tekójských drobopravců“,[1] avšak hebrejský termín noked (נֹקֵד) může kromě „drobopravce“ označovat též „chovatele ovcí“.[2] Dále je o něm uvedeno, že se zaobíral sykomorami.[3] Jeho sociální postavení však není zřetelně vyjasněno.

Ámos žil v době posledního většího vzmachu severního království. Ve svém kázání se soustřeďuje především proti sociálnímu útisku, vykořisťování a proti opouštění kultu a víry v jediného Boha Izraele. Vyzývá Izrael k prosazování práva a spravedlnosti a k očistě kultu. Podle židovské tradice Ámose zabil král Uzijáš tak, že ho udeřil do čela rozžhaveným železem.[4]

Reference

editovat
  1. Am 1, 1 (Kral, ČEP)
  2. PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 106. 
  3. Am 7, 14 (Kral, ČEP)
  4. BOUŠEK, Daniel. Polemika islámu s judaismem a hebrejskou Biblí ve středověku: Ibn Ḥazm a Samaw’al al-Maġribī. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2183-0. S. 262. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat