Wikipedie

Zoe Klusáková-Svobodová

česká překladatelka a vysokoškolská pedagožka
(přesměrováno z Zoe Svobodová-Klusáková)

Zoe Klusáková-Svobodová (4. prosince 1925 Užhorod – 12. prosince 2022) byla česká pedagožka, spisovatelka, překladatelka a ekonomka, dcera arm. generála Ludvíka Svobody, prezidenta ČSSR 1968–1975, manželka diplomata a dlouholetého ministra kultury ČSR Milana Klusáka.

Prof. Ing. Zoe Klusáková-Svobodová, CSc.
Rodné jménoZoe Svobodová
Narození4. prosince 1925
Užhorod, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. prosince 2022 (ve věku 97 let)
Povolánípedagožka, spisovatelka, překladatelka, ekonomka a vysokoškolská učitelka
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Témataekonomie a ekonomie a politika
OceněníKříž obrany státu
Manžel(ka)Milan Klusák
DětiLuďa Klusáková
RodičeLudvík Svoboda a Irena Svobodová
PříbuzníMiroslav Svoboda (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodila se v Užhorodě 4. prosince 1925 škpt. Ludvíku Svobodovi a jeho manželce Ireně, rozené Stratilové, jako druhé dítě. Vyrůstala spolu se starším bratrem Miroslavem, který se narodil 15. května 1924. Vystřídala jako mnohé děti důstojníků několik obecných škol – v Užhorodě, Uherském Brodě, Hranicích a v Kroměříži. Studium na reálném gymnáziu musela na tři roky přerušit (listopad 1941 až květen 1945) kvůli pronásledování gestapem pro spolupráci s čs. vojenským výsadkem ze Sovětského svazu (výsadek S1/R). Se svou matkou unikly zatčení a skrývaly se na různých místech Moravy – nejdéle (1943–1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova). Bratr Miroslav a několik dalších členů rodiny bylo popraveno, většina přímých příbuzných byla vězněna v koncentračních táborech. Odmaturovala po válce v roce 1945 na gymnáziu v Kroměříži.[1]

Vysokou školu obchodní při ČVUT zakončila v roce 1949. V Sovětském svazu absolvovala na Moskevském státním ekonomickém institutu dva ročníky směru plánování a posléze po studiu aspirantury na katedře politické ekonomie na témže institutu, obhájila v únoru 1954 kandidátskou disertaci. Pracovala krátce na ČVUT na katedře u prof. Vladimíra Kadlece a potom na VŠE na katedrách politické ekonomie. V roce 1955 byla jmenována docentkou, v r. 1955–59, vykonávala funkci proděkanky pro vědecko-badatelskou práci na první fakultě VŠE.

Ve své vědecké práci se věnovala ekonomice zemědělství, družstevnictví a dělbě práce. Speciálně pak optimální velikosti družstevních zemědělských podniků (výzkum na Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky při Zemědělské akademii věd).

Při svém pobytu v Ženevě (1959–62, kde byla se svým manželem, delegátem ČSSR při OSN) se zaměřila na problematiku zemědělství v integraci zemí EHS. Po návratu ze Ženevy a během své vědecké stáže na Ekonomickém ústavu Československé akademie věd vedla skupinu pro zkoumání otázek zemědělské integrace zemí EHS. Obdobné tematice se věnovala i v Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie při MZV, kde pracovala v letech 1964–1966 jako samostatný vědecký pracovník.

Po dvouletém pobytu v New Yorku (1967–68), kde její manžel působil jako velvyslanec, stálý delegát ČSSR při OSN, opět přednášela témata politické ekonomie na Vysoké škole ekonomické. Byla školitelkou aspirantů, členkou různých pedagogických komisí. V roce 1973 na základě řízení na vědecké radě VŠE byla jmenována profesorkou v oboru politické ekonomie. Současně přešla na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde přednášela politickou ekonomii a světovou ekonomiku.

Po roce 1984 odešla do důchodu, a začala se věnovat historickým otázkám. Připravila k vydání druhý díl pamětí svého otce Ludvíka Svobody Cestami života II a druhé vydání prvního dílu Cestami života I. Sepsala životopis Ludvíka Svobody a připravila k vydání jeho Deník z doby válečné[2] a svou vzpomínkovou knihu O tom, co bylo. Ve Společnosti Ludvíka Svobody o. s., kterou založili spolubojovníci Ludvíka Svobody, byla čestnou předsedkyní. Byla dlouholetou členkou ČSBS i ČSOL.

Její dcerou byla historička Luďa Klusáková (1950–2020).

Ocenění editovat

U příležitosti Dne válečných veteránů v roce 2019 obdržela Kříž obrany státu   .[3]

Dílo editovat

  • KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe. O tom, co bylo. Praha: Mladá Fronta, 2005. 214 s. ISBN 80-204-1190-9. 
  • KLUSÁKOVÁ – SVOBODOVÁ, Zoe. Ludvík Svoboda – Životopis. Kroměříž: Kroměříž, 2005. 47 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-15. ISBN 80-239-4706-0.  Archivováno 15. 3. 2014 na Wayback Machine.
  • KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe. Světová ekonomika. Praha: Svoboda, 1984. 382 s. 
  • KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe; GOULLI, Rochdi. Zemědělství zemí Beneluxu a společný agrární trh EHS. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1968. 161 s. 

Literatura editovat

Televizní pořady editovat

  • JIŘÍ, Fiedor; VÁCLAV, Křístek. Heydrich – konečné řešení (TV seriál). Východní vítr (22/44). S. 26 minut. ČT [online]. 10.6.2012 [cit. 15.3.2014]. Roč. 2013, s. 26 minut. Dostupné online. 

Reference editovat

  1. ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 
  2. ↑ KOBULEJOVÁ, Hana Karolina: Deník arm. gen. Ludvíka Svobody otištěný po více než 65. letech. In: Českolipský deník, 12. 6. 2015, roč. 23, č. 136, s. 8. ISSN 1214-8482.
  3. ↑ Na Vítkově vojáci vzdali hold válečným veteránům. Osm jich dostalo vyznamenání [online]. ČT24, 2019-11-11. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zoe_Klusáková-Svobodová&oldid=22958542“