Zikmund Habsburský
Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec (německy Sigismund der Münzreiche; 26. října 1427, Innsbruck – 4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.
| Zikmund Habsburský | |
|---|---|
| hrabě tyrolský | |
 | |
| Narození | 26. října 1427 Innsbruck |
| Úmrtí | 4. března 1496 Innsbruck |
| Pohřben | Klášter Stams |
| Manželky | Eleonora Skotská Kateřina Saská |
| Potomci | Wolfgang |
| Dynastie | Habsburkové |
| Otec | Fridrich IV. Habsburský |
| Matka | Anna Brunšvická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. s princeznou Annou, dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.
Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích ve Vorarlbergu. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto držav.
V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti. Zikmund své země spravoval úspěšně, svými reformami podpořil jejich hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně dal od roku 1486 razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.
Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita,[zdroj?] spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.
V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.
Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.
Manželství, potomci editovat
Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manželství s Eleonorou, čtvrtou dcerou/šestým potomkem z osmi dětí skotského krále Jakuba I. a jeho manželky Johany Beaufortové, se až po třiceti letech jeho trvání narodil jediný syn Wolfgang, matka i syn však krátce po porodu 20. listopadu 1480 zemřeli. Čtyři roky po Eleonořině smrti, roku 1484, se Zikmund oženil podruhé, a to s šestnáctiletou Kateřinou Saskou, nejstarším potomkem z osmi dětí saského vévody Albrechta III. zv. Srdnatého a jeho ženy Zdeny, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Kateřina byla o čtyřicet let mladší než její manžel; toto manželství pak zůstalo vůbec bezdětné. Zikmund však vedl nespoutaný život a třebaže neměl legitimního nástupce, z jeho četných milostných dobrodružství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků. Zikmundovým úmrtím tak vyhasla vedlejší větev Leopoldinské linie habsburského rodu.
Vývod z předků editovat
| Albrecht I. Habsburský | ||||||||||||
| Albrecht II. Moudrý | ||||||||||||
| Alžběta Goricko-Tyrolská | ||||||||||||
| Leopold III. Habsburský | ||||||||||||
| Oldřich III. z Pfirtu | ||||||||||||
| Johana z Pfirtu | ||||||||||||
| Jana Burgundská | ||||||||||||
| Fridrich IV. Habsburský | ||||||||||||
| Stefano Visconti | ||||||||||||
| Bernabo Visconti | ||||||||||||
| Valentina Doria | ||||||||||||
| Viridis Visconti | ||||||||||||
| Mastino II. della Scala | ||||||||||||
| Beatrice Regina della Scala | ||||||||||||
| Tadea z Carrary | ||||||||||||
| 'Zikmund Habsburský' | ||||||||||||
| Magnus I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský | ||||||||||||
| Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský | ||||||||||||
| Žofie Braniborská | ||||||||||||
| Fridrich I. Brunšvicko-Lüneburský | ||||||||||||
| Bernhard III. Anhaltský | ||||||||||||
| Kateřina z Anhalt-Bernburgu | ||||||||||||
| Anežka Sasko-Wittenberská | ||||||||||||
| Anna Brunšvická | ||||||||||||
| Rudolf I. Saský | ||||||||||||
| Václav I. Saský | ||||||||||||
| Anežka z Lindowa | ||||||||||||
| Anna Sasko-Wittenberská | ||||||||||||
| František I. z Carrary | ||||||||||||
| Cecilie z Cararry | ||||||||||||
| Fina Buzzacarini | ||||||||||||
Odkazy editovat
Literatura editovat
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 382–383. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
- VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 184, 200–201.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund Habsburský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Fridrich |
|
Tyrolský regent 1439–1490 |
|
Nástupce: Ferdinand II. |
| Předchůdce: Fridrich V. |
|
Regent Předních Rakous 1439–1490 |
|
Nástupce: Albrecht VI. |
