Zatočilové z Löwenbrucku
Zatočilové z Löwenbrucku byli český šlechtický rod usazený v Praze. Jeho členové jsou známi od začátku 17. do konce 18. století. Několik z nich se stalo vyššími úředníky staroměstské městské správy.
Počátky rodu
editovatNejstarším známým předkem rodu byl sedlčanský rychtář a lobkovický poddaný Václav Zatočil. Oženil se s dcerou bývalého sedlčanského primátora Markétou Zlouže, s níž měl syna Jana Norberta, který se narodil kolem roku 1630.
Jan Norbert absolvoval v Praze nižší i vyšší studia a 5. května 1648 zde byl promován bakalářem filozofie. Za obležení pražských měst roku 1648 bojoval jako mušketýr ve studentské legii a vyznamenal se v bojích na Karlově mostě i při posledním velkém švédském útoku 25. října na novoměstských hradbách. Po uzavření míru studoval na právnické fakultě a v Praze již zůstal. Roku 1651 byl knížetem Václavem Eusebiem z Lobkovic propuštěn z poddanství a vstoupil do služeb Starého Města pražského, kde získal úřad radního písaře. Roku 1652 zde za 850 zlatých koupil dům čp. 424 U tří schůdků (též U Fukáčků) ve Svatohavelské čtvrti.
Za zásluhy prokázané při obraně pražských měst byl 5. července 1659 Leopoldem I. povýšen do českého šlechtického stavu s predikátem z Löwenbrucku (německy Zatoczil von Löwenbrucken). Na Starém Městě později dosáhl úřadu syndika a roku 1678 dokonce kancléře. Roku 1684 vydal své vzpomínky na obranu Prahy roku 1648 s názvem „Leto- a dennopis, tj. celého královského Nového a Starého měst Pražských léta 1648 patnácte neděl trvajícího obležení švédského pravdivé a ubezpečlivé vydání“, které se dočkaly několika vydání a byly záhy přeloženy do němčiny. Zemřel roku 1691 na Starém Městě pražském ve čtvrti sv. Martina.
Další osudy rodu
editovatJan Norbert Zatočil z Löwenbrucku byl třikrát ženatý. Z jeho potomků známe syny Ignáce Felixe (1665 – po 1704), který byl od roku 1694 ženat s Lidmilou Kučerovou z Ostenberka a v roce 1699 se stal staroměstským radním, a Václav (†1724). Potomkem jednoho z nich byl Jan Václav (asi 1688–1775), v letech 1733–44 přísedícím staroměstského soudu a v letech 1748–49 perkmistr hor viničných. Jeho syn Jan Václav (1728/33–1794) se stal duchovním. Roku 1766 je připomínán jako farář u sv. Haštala, roku 1772 u sv. Martina, roku 1780 u Matky Boží na Louži a od roku 1785 na Novém městě pražském u sv. Jindřicha. V roce 1786 byl zvolen vyšehradským kanovníkem a zemřel roku 1794 jako poslední člen rodu.
Zatočilové nikdy nezískali deskové statky a svou existencí byli spojeni s pražskými městy. Proto také nikdy nepronikli do řad rytířského stavu a nedisponovali plnými šlechtickými právy.
Erb
editovatV modrém štítě se vidí most se dvěma oblouky, kterými protéká řeka, na jehož pravé straně stojí dvě košatiny. Za mostem vyrůstá zlatý dvojocasý korunovaný lev, který v pravé tlapě drží meč a levou má položenou na levé košatině. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě křídla, pravé červené se třemi šikmými stříbrnými břevny, levé černé se třemi kosmými zlatými břevny. Mezi nimi vyrůstá lev ze štítu držící v pravé tlapě zelený vavřínový věnec, ve kterém se vidí zlaté litery L. I.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Líva, Václav, Studie o Praze pobělohorské, III. Změny v domovním majetku, In: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, díl IX., Praha 1935.
- Zatočil z Loewenbrucku, Jan Norbert, Leto a dennopis celého královského Starého i Nového Měst pražských léta Páně 1648 patnácte neděl dnem i nocí trvajícího obležení švédského, Praha 1914.
- Županič, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001, 320 stran, ISBN 80-238-8053-5.
- ŽUPANIČ, Jan, Brno a Praha. Nobilitace obránců české a moravské metropole v kontextu proměny městských elit druhé poloviny 17. století, in: Sborník archivních prací, 2016, vol. LXVI., no 2, p. 259-325, ISSN 0036-5246
- Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii, in: www.novanobilitas.eu
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zatočilové z Löwenbrucku na Wikimedia Commons
- Zatočil ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích