Zalavje
Zalavje (ukrajinsky Залав'є) je vesnice v Ternopilském rajónu Ternopilské oblasti na Ukrajině. Leží několik kilometrů jižně od města Terebovlja a sousedí s vesnicí Pidhajčyky, která se nachází na protějším břehu řeky Seret. Stejně jako Terebovlja se i Zalavje nachází v oblasti historické Haliče.
| Zalavje Залав'є | |
|---|---|
 Kostel Nejsvětější Trojice v Zalavje | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°15′24″ s. š., 25°41′55″ v. d. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Ternopilská |
| Rajón | Ternopilský |
  Zalavje | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 1,277 km² |
| Počet obyvatel | 545 (2001) |
| Hustota zalidnění | 426,78 obyv./km² |
| Správa | |
| PSČ | 48174 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dějiny editovat
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1423, kdy bylo spojeno několik menších vesnic a byla založena vesnice Zalavje. To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců - Poláků, Židů a Arménů. V této době (1349 – 1672) bylo již celé území součástí jagellonského Polska a spolu s ním se obec později včlenila i do Republiky obou národů. Administrativně spadala od r. 1434 pod Vévodství ruské, jistou dobu ale i pod Podolské vévodství. Prakticky již od svého vzniku bylo Zalavje opakovaně vystaveno útokům Turků a Tatarů, neboť se zde nacházel významný brod přes řeku Seret a vedla tudy významná cesta z Kyjeva do Lvova. Často tak byla ves úplně zničena, což se kupříkladu stalo v letech 1453, 1467 a 1649 během bitvy u Zborova. V roce 1675 vesnici zpustošili janičáři.
V letech 1672 - 1699 bylo Zalavje součástí Osmanské říše, poté se znovu stalo součástí Republiky obou národů, kde setrvalo až do roku 1772, když během prvního dělení Polska připadlo Habsburské monarchii. V rámci Rakouska patřilo do Haliče. V 19. století vlastnil celé území hraběcí rod Kozibrodských. Po 1. světové válce se stalo součástí Druhé Polské republiky, po 2. světové válce Ukrajinské SSR v rámci SSSR a v roce 1991 nezávislé Ukrajiny.
Obyvatelstvo editovat
Obyvatelé jsou převážně Ukrajinci (téměř 98% obyvatelstva uvádí jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu, přesněji Hornodněsterský dialekt) a hlásí se především k Ukrajinské řeckokatolické církvi, tedy církvi sice východního ritu, ale která uznává papeže jako hlavu své církve.
Nejčastější příjmení: Атаманюк, Баламутів, Бей, Бойко, Брездень, Василишин, Галак, Галась, Гачкевич, Герман, Гуцула, Гумницький, Деркач, Джавала, Клиновський, Кляпітура, Когут, Крупський, Кубішин, Летняк, Лялька, Магрита, Маковський, Марцінів, Миколяса, Михальський, Музичин, Наболотний, Палідвор, Пастух, Перхалюк, Роговський, Сірота, Скоморовський, Стигар, Суржишин, Сюрпіта, Туркул, Фриз, Шиманський, Шкоропад, Шугин, Якимів.[1]
Památky v obci editovat
_-_0072.jpg)
- pamětní kříž na počest zrušení nevolnictví z roku 1848
- socha Panny Marie z roku 1879
- kostel Nejsvětější Trojice z roku 1903
- Pomník Tarase Ševčenka (1914, první v kraji)
Významné památky v blízkém okolí editovat
- Podhorecký zámek, postavený v l. 1630 - 1640 významným fr. architektem, inženýrem a kartografem Guillaumem le Vasseur de Beauplan (1595 - 1685). Beauplan díky své specializaci (architekt pevností ve službách pol. krále) procestoval velkou část Ukrajiny a jemu vděčíme za první ucelený popis a první kartografické mapy Ukrajiny z r. 1649.
- Podhořanský klášter baziliánských mnichů
- Brodský zámek, postavený v l. 1630 - 1635 it. architektem Andreou del Aqua, a to podle plánů fr. architekta Beauplana (viz Podhorecký zámek)
Reference editovat
- ↑ Gorbač, О. Говірки й словник діялектної лексики Теребовельщини / Відбиток з. «Наукових Записок» Українського Технічно-Господарського Інституту. Мюнхен, 1971. — стор. 174
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zalávie na Wikimedia Commons - (ukrajinsky) Článek o obci u ukrajinštině
- (ukrajinsky) Úřední informace o obci
