Wikipedie

Zahraniční vztahy Itálie

Zahraniční vztahy Itálie jsou vztahy Italské republiky s ostatními státy. Itálie se nachází v Evropě a od svého sjednocení v roce 1860 je považována za západní velmoc. Jejími hlavními spojenci jsou státy NATO a EU, což jsou dva subjekty, jejichž je Itálie zakládajícím členem. Itálie byla přijata do Organizace spojených národů v roce 1955 a je členem a velkým podporovatelem celé řady mezinárodních organizací, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Všeobecná dohoda o clech a obchodu a Světová obchodní organizace (GATT a WTO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a Středoevropská iniciativa.

Státy, se kterými má Itálie diplomatické vztahy

V pravidelných intervalech předsedá Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, G7 a Radě EU. Je také nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Itálie je významným aktérem v oblasti Středomoří a má úzké vztahy s románsky mluvícími zeměmi v Evropě a Latinské Americe. Ačkoli se jedná o sekulární stát,[1] v Římě sídlí papež a katolická církev, která má vlastní rozsáhlou diplomatickou síť. Itálie v současnosti velí různým mnohonárodnostním silám a má po celém světě rozmístěny jednotky bojující proti organizovanému zločinu, nezákonnému obchodu s drogami, obchodování s lidmi, pirátství a terorismu.

Dějiny editovat

Národní sjednocení editovat

Související informace naleznete také v článcích Risorgimento, Italské království a Italská říše.
 
Animovaná mapa sjednocení Itálie od roku 1829 do roku 1871

Risorgimento byla éra od roku 1829 do roku 1870, během které vzniklo italské národní povědomí. Italové dosáhli nezávislosti na Rakousku a na rodu Bourbonů a v roce 1861 byla Itálie sjednocena.[2][3] Papež vyzval Francii, aby sjednocení zabránila, protože se obával, že ztráta kontroly nad Papežským státem oslabí církev a dá liberálům výhodu nad konzervativními katolíky.[4] V roce 1870 italská armáda obsadila Řím a Itálie později založila společně s Německem a Rakouskem Trojspolek (1882).

První světová válka editovat

Související informace naleznete také v článku Vstup Itálie do první světové války.

Itálie vedla v letech 1911–1912 válku s Osmanskou říší. Výsledkem byla výhra Itálie. Do roku 1915 získala Itálie v Africe kolonii na pobřeží Rudého moře (Eritrea), velký protektorát v Somálsku a správní úřad v bývalé turecké Libyi. Mimo Afriku měla Itálie malou koncesi v Tchien-ťinu v Číně (po boxerském povstání) a na Dodekanéských ostrovech u pobřeží Turecka.

Itálie se rozhodla zúčastnit se první světové války jako stát Dohody s Francií a Velkou Británií. Toto rozhodnutí učinili premiér Antonio Salandra a ministr zahraničí Sidney Sonnino. Itálie také obsadila jižní Albánii a zřídila v Albánií protektorát, který trval až do roku 1920.[5]

Státy Dohody v roce 1918 porazili Rakouské císařství a Itálie se tak stala jedním z hlavních vítězů války. Na pařížské mírové konferenci v roce 1919 se premiér Vittorio Emanuele Orlando soustředil téměř výhradně na územní zisky, ale získal mnohem méně, než chtěl, a Italové byli obzvlášť rozhořčeni, když jim byla odepřena kontrola nad městem Rijeka. Konference pod vedením Británie, Francie a Spojených států amerických odmítla přidělit Dalmacii a Albánii Itálii, jak bylo slíbeno v Londýnské smlouvě. Itálie také nezískala žádné území z rozpadu Osmanské říše. V Itálii propukly občanské nepokoje mezi nacionalisty, kteří podporovali válku a stavěli se proti tomu, co nazývali „zmrzačené vítězství“ a levičáky, kteří byli proti válce.[6]

Fašismus (1922–43) editovat

Související informace naleznete také v článku Fašistická Itálie (1922–1943).

Fašistická vláda, která se dostala k moci s Benitem Mussolinim v roce 1922, se snažila zvětšit velikost Italské říše a uspokojit nároky italských iredentistů. V letech 1935–36 byla Itálie při své druhé invazi do Etiopie úspěšná a sloučila svá nově dobytá území se svými staršími východoafrickými koloniemi. V roce 1939 Itálie napadla Albánii a začlenila ji do fašistického státu. Během druhé světové války (1939–45) vytvořila Itálie alianci s Německem (a nominálně také s Japonskem). Zmocnila se několika území (včetně částí Francie, Řecka, Egypta a Tuniska). Na konci války byla vytlačena ze všech svých kolonií a protektorátů.[7][8]

Republikánská éra editovat

Související informace naleznete také v článcích Italská občanská válka a Dějiny Italské republiky.

Po občanské válce v letech 1943–1945 a následné hospodářské krizi se Itálie po referendu stala republikou,[9] zažila hospodářský zázrak, vstoupila do NATO a stala se zakládajícím členem Evropské unie.[10] Itálie získala v roce 1950 důvěru OSN pro správu Somalilandu. Když se Somálsko v roce 1960 osamostatnilo, skončila osm desetiletí dlouhá kolonialistická éra Itálie.

Vztahy podle regionu a země editovat

Afrika editovat

Stát Začátek formálních vztahů Poznámky
Alžírsko  Alžírsko Viz Alžírsko-italské vztahy
Angola  Angola 4. června 1976 Obě země navázaly diplomatické styky 4. června 1976.[11]
Benin  Benin 30. listopadu 1961 Obě země navázaly diplomatické styky 30. listopadu 1961, kdy první velvyslanec Itálie v Dahomejském království pan Renzo Luigi Romanelli předal své pověřovací listiny prezidentu Hubertu Magovi.[12]
Burkina Faso  Burkina Faso
Egypt  Egypt Viz Egyptsko-italské vztahy

Počátek vztahů se datuje do období Římské říše. Během druhé světové války však byly vztahy napjaté, protože Itálie napadla Egypt. Po válce se však vztahy obnovily a jsou blízké. Egypt má zastoupení v Římě a Miláně, zatímco Itálie má zastoupení v Káhiře a Alexandrii, oba státy jsou také členy Unie pro Středomoří.

Vztahy se zhoršily po únosu a zabití italského studenta Giulia Regeniho. Egypt byl italskými úřady a veřejností obviňován z nedostatečné transparentnosti.

Eritrea  Eritrea Viz Eritrejsko-italské vztahy
Etiopie  Etiopie Viz Etiopijsko-italské vztahy
Jižní Afrika  Jižní Afrika 1929 Viz Italsko-jihoafrické vztahy
Keňa  Keňa 1963 Viz Italsko-keňské vztahy
  • Vztahy byly formálně navázány poté, co Keňa získala nezávislost na britské nadvládě.
  • Itálie má velvyslanectví v Nairobi a dva konzuláty v Malindi a Mombase.
  • Keňa má velvyslanectví v Římě.
Komory  Komory 1. listopadu 1976 Obě země navázaly diplomatické styky 1. listopadu 1976.
Konžská demokratická republika  Konžská demokratická republika
Libye  Libye 1947 Viz Italsko-lybijské vztahy
Mauritánie  Mauritánie
  • Itálie je v Mauritánii zastoupena svým velvyslanectvím v Rabatu v Maroko.
  • Mauritánie má velvyslanectví v Římě.[18]
Somálsko  Somálsko Viz Italsko-somálské vztahy
Tunisko  Tunisko 1957 Viz Italsko-tuniské vztahy
Uganda  Uganda 1962 Obě země navázaly diplomatické styky v roce 1962.[19]

Amerika editovat

Stát Začátek formálních vztahů Poznámky
Argentina  Argentina 1837 Viz Argentinsko-italské vztahy
Belize  Belize 1. října 1982
  • Obě země navázaly diplomatické styky 1. října 1982.[21]
  • Belize má generální konzulát v Miláně.
  • Itálie je v Belize zastoupena prostřednictvím svého velvyslanectví v Ciudad de México a honorárního konzulátu.[22]
Bolívie  Bolívie 25. května 1864
Brazílie  Brazílie 1861 Viz Brazilsko-italské vztahy
Dominika  Dominika
  • Itálie je v Dominice akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Caracasu ve Venezuele.[29]
Dominikánská republika  Dominikánská republika
Grenada  Grenada
  • Itálie je v Grenadě akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Caracasu ve Venezuele.[29]
  • Grenada má honorární konzulát ve Florencii.
Guyana  Guyana 1967 Obě země navázaly diplomatické styky 12. dubna 1967.[30]
Chile  Chile 1864 Viz Chilsko-italské vztahy
Kanada  Kanada 1947 Viz Italsko-kanadské vztahy
Kolumbie  Kolumbie 1847 Viz Italsko-kolumbijské vztahy
Kostarika  Kostarika
Kuba  Kuba
Mexiko  Mexiko 1874 Viz Italsko-mexické vztahy
Paraguay  Paraguay 1867
Peru  Peru 23. prosince 1874
Salvador  Salvador
Spojené státy americké  Spojené státy americké 11. dubna 1861 Viz Americko-italské vztahy

Spojené státy americké mají s Itálií zvláštní a přátelský vztah. Itálie a USA jsou spojenci v NATO a spolupracují v OSN, v různých regionálních organizacích a bilaterálně.

Podle dlouhodobých bilaterálních dohod vyplývajících z členství v NATO hostí Itálie vojenské síly USA ve Vicenze a Livornu (armáda); Avianu (letectvo); a Sigonelle, Gaetě a Neapoli – domovský přístav pro šestou flotilu amerického námořnictva. Spojené státy americké mají v Itálii umístěných asi 16 000 vojáků. Vojenská akademie NATO se nachází v Cecchignole, římské čtvrti.

Uruguay  Uruguay 1861 Viz Italsko-uruguayské vztahy
Venezuela  Venezuela 1861 Viz Italsko-venezuelské vztahy

Asie editovat

Stát Začátek formálních vztahů Poznámky
Afghánistán  Afghánistán ~1919 Viz Afghánsko-italské vztahy
  • Afghánistán má velvyslanectví v Římě.[44] To bylo v roce 1921 založeno jako vyslanectví a v roce 1960 bylo povýšeno na velvyslanectví.[45]
  • Itálie má velvyslanectví v Kábulu.
  • Itálie byla jedním z prvních států, které uznaly suverenitu Afghánistánu po jejím uznání Sovětským svazem v roce 1919.[46]
  • Po Německu v roce 1935 s Afghánistánem navázala úzké vztahy i Itálie. Afghánistán po většinu druhé světové války odolával výzvám Moskvy a Londýna, aby vyhostil italský a německý diplomatický sbor.[47]
  • V Itálii žili v exilu dva bývalí afghánští králové, Amanulláh Chán (sesazený v roce 1929) a Muhammad Záhir Šáh (sesazený v roce 1973).
Arménie  Arménie Viz Arménsko-italské vztahy
Ázerbájdžán  Ázerbájdžán Viz Ázerbájdžánsko-italské vztahy
  • Ázerbájdžán má velvyslanectví v Římě.
  • Itálie má velvyslanectví v Baku.[50]
Bangladéš  Bangladéš ~1972 Vztahy mezi dvěma zeměmi byly a jsou na velmi vysoké úrovni. Bangladéš je pro Itálii obrovským dovozním trhem.
  • Itálie má velvyslanectví v Dháce.
  • Bangladéš má velvyslanectví v Římě.
Čína  Čína 1970 Viz Čínsko-italské vztahy

V roce 2005 oslavily Itálie a Čínská lidová republika 35. výročí navázání diplomatických vztahů mezi oběma národy. Mohutný čínský vývoz textilu a obuvi do Itálie však údajně vyvolává rostoucí obavy.

Filipíny  Filipíny 1947 Viz Filipínsko-italské vztahy
  • Bilaterální a diplomatické vztahy Itálie a Filipín byly navázány v roce 1947. Smlouva o přátelství byla podepsána v Římě a ratifikována v prosinci 1948.
  • Itálie má velvyslanectví v Manile.
  • Filipíny mají velvyslanectví v Římě.
Gruzie  Gruzie Viz Gruzínsko-italské vztahy
Indie  Indie 1950 Viz Indicko-italské vztahy

V roce 2012 se vztahy po případu Enrica Lexieho zhoršily.

Indonésie  Indonésie 1952 Viz Indonésko-italské vztahy
  • Oba národy projevily silnou touhu zlepšit své vztahy, zejména v mezikulturním porozumění a obchodu.[55]
  • Indonésie uznává strategickou polohu Itálie a její důležitou roli uprostřed Středomoří. Itálie považuje Indonésii za lídra v jihovýchodní Asii.[56]
  • Vztahy mezi oběma zeměmi nejsou důležité pouze pro regionální společenství (Evropská unie a ASEAN), ale jsou také zásadní pro mezikulturní a mezináboženský dialog.[57]
  • Indonésie má velvyslanectví v Římě, které je také akreditováno pro Maltu, Kypr a San Marino.
  • Itálie má velvyslanectví v Jakartě.
Irák  Irák Viz Irácko-italské vztahy
  • Irák má velvyslanectví v Římě.
  • Itálie má velvyslanectví v Bagdádu a generální konzulát v Basře.
Izrael  Izrael 1948 Viz Italsko-izraelské vztahy
Írán  Írán Viz Italsko-íránské vztahy

Obchod mezi Íránem a Itálií činil v roce 2001 2,7 miliardy USD[60] a v roce 2003 3,852 miliardy eur.[61] V roce 2005 byla Itálie třetím největším obchodním partnerem Íránu.[62] Itálie byla počátkem roku 2006 hlavním obchodním partnerem Íránu v Evropské unii.[63] Přestože Itálie má stejně jako mnoho států Evropské unie velkou populaci členů MKO, oficiálně považuje skupinu za teroristickou organizaci.[64]

Japonsko  Japonsko 1. března 1867 Viz Italsko-japonské vztahy
Jižní Korea  Jižní Korea 26. června 1884[68] Viz Italsko-jihokorejské vztahy

Diplomatické vztahy mezi Italským královstvím a Korejským královstvím byly navázány 26. června 1884 a znovu mezi Italskou republikou a Korejskou republikou 24. listopadu 1956.[69]

  • Itálie má s Jižní Koreou dohodu o programu Working Holiday.
  • Během korejské války Itálie vyslala zdravotnický personál na pomoc Jižní Koreji.
  • Bilaterální obchod v roce 2014
    • Vývoz 3 473 000 000 amerických dolarů
    • Dovoz 6 260 000 000 amerických dolarů
  • Bilaterální investice v roce 2014
    • Investice Jižní Koreje v Itálii 654 000 000 USD
    • Investice Itálie v Jižní Koreji 539 000 000 USD
  • V roce 2012 žilo v Itálii asi 4 054 Jihokorejců.
  • Italský premiér Mario Monti navštívil Soul v březnu 2012 v rámci Summitu o jaderné bezpečnosti.
  • Prezidentka Korejské republiky Pak Kun-hje navštívila Řím v říjnu 2014.
  • Ital má velvyslanectví v Soulu.[70]
  • Jižní Korea má velvyslanectví v Římě.[71][72]
Katar  Katar Viz Italsko-katarské vztahy
Kazachstán  Kazachstán 1992 Viz Italsko-kazachstánské vztahy
  • V roce 2017 činil obchod mezi Kazachstánem a Itálií 9,6 miliardy USD, což je oproti roku 2016 nárůst o 13,5 %.[74]
  • Itálie má velvyslanectví v Astaně.
  • Kazachstán má velvyslanectví v Římě.
Libanon  Libanon Viz Italsko-libanonské vztahy
Maledivy  Maledivy 1966
  • Itálie má velvyslanectví v Kolombu, které je akreditováno také pro Maledivy.
  • Maledivy jsou v Itálii zastoupeny prostřednictvím své stálé mise při OSN v Ženevě od roku 2012.
Malajsie  Malajsie Viz Italsko-malajsijské vztahy
Omán  Omán 26. ledna 1972 Obě země navázaly diplomatické styky 26. ledna 1972.[79]
Pákistán  Pákistán
  • Pákistán a Itálie mají úzké vztahy ve všech oblastech. Obě země formálně udržují přátelské zahraniční vztahy.[80] V Itálii žije přes 100 000 Pákistánců, převážně v Miláně a Brescii.[81]
  • Pákistán má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně.
  • Itálie má velvyslanectví v Islámábádu, generální konzulát v Karáčí a honorární konzulát v Láhauru.
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie Viz Italsko-saúdskoarabské vztahy
  • Itálie má velvyslanectví v Rijádu a generální konzulát v Džiddě.
  • Saúdská Arábie má velvyslanectví v Římě.
Severní Korea  Severní Korea 4. ledna 2000[82] Viz Italsko-severokorejské vztahy
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty
Srí Lanka  Srí Lanka 18. dubna 1950 Itálie a Srí Lanka udržují silné vztahy, jejichž počátek se klade do 1. století.[83]
  • Když v roce 2004 zasáhla Srí Lanku tsunami, Itálie pomohla téměř 50 miliony eur.
  • Itálie má velvyslanectví v Kolombu.
  • Srí Lanka má velvyslanectví v Římě.
  • Odhadovaná hodnota obchodu mezi těmito zeměmi byla v roce 2009 604,49 milionů USD.
Thajsko  Thajsko 1870
Turecko  Turecko 1856 Viz Italsko-turecké vztahy
Vietnam  Vietnam 23. března 1973 Viz Italsko-vietnamské vztahy

Evropa editovat

Stát Začátek formálních vztahů Poznámky
Albánie  Albánie 1912 Viz Albánsko-italské vztahy

Italské království v roce 1912 podpořilo albánskou deklaraci nezávislosti.

Viz též Arberešové, Italský protektorát v Albánii (1917–1920), Italská invaze do Albánie, Italský protektorát v Albánii (1939–1943) a Italští kolonisté v Albánii

  • Albánie má velvyslanectví v Římě a generální konzuláty v Bari a Miláně.
  • Itálie má velvyslanectví v Tiraně a konzuláty v Gjirokastëru, Skadaru a Vloře.
  • Itálie a Albánie mají podobnou historii, politiku a kulturu.[85]
  • V Albánii žije 25 000 lidí italského původu.[86]
  • V Itálii žijí Arberešové a až 900 000 albánských přistěhovalců.
  • Italština je po albánštině a řečtině třetím nejrozšířenějším jazykem v Albánii.[87]
  • Itálie je považována za jednoho z nejsilnějších spojenců Albánie, zejména v rámci Evropské unie.
Andorra  Andorra Itálie je v Andoře zastoupena prostřednictvím svého velvyslanectví v Madridu ve Španělsku a honorárního konzulátu v Andoře la Velle.
Belgie  Belgie
Bělorusko  Bělorusko
Bosna a Hercegovina  Bosna a Hercegovina
Bulharsko  Bulharsko 1879 Viz Bulharsko-italské vztahy
Černá Hora  Černá Hora 14. června 2006
Česko  Česko
Dánsko  Dánsko Viz Dánsko-italské vztahy
Estonsko  Estonsko
Finsko  Finsko Viz Finsko-italské vztahy
Francie  Francie Viz Francouzsko-italské vztahy
Chorvatsko  Chorvatsko 17. ledna 1992 Viz Chorvatsko-italské vztahy
Irsko  Irsko
Island  Island
Kosovo  Kosovo Viz Italsko-kosovské vztahy

Itálie uznala Kosovo 21. února 2008.[105][106] Itálie má od 15. května 2008 velvyslanectví v Prištině. Kosovo otevře velvyslanectví v Římě.

  • V Itálii žije více než 900 000 etnických Albánců, mnozí pocházejí také z Kosova.
Kypr  Kypr
Lichtenštejnsko  Lichtenštejnsko
  • Itálie je zastoupena v Lichtenštejnsku prostřednictvím svého velvyslanectví v Bernu ve Švýcarsku.
Litva  Litva
Lotyšsko  Lotyšsko 30. srpna 1991
Lucembursko  Lucembursko 1902
Maďarsko  Maďarsko
Malta  Malta Viz Italsko-maltské vztahy
Moldavsko  Moldavsko Viz Italsko-moldavské vztahy
Monako  Monako
Německo  Německo Viz Italsko-německé vztahy
Nizozemsko  Nizozemsko
Norsko  Norsko
Polsko  Polsko 1919 Viz Italsko-polské vztahy
Portugalsko  Portugalsko 1860 Viz Italsko-portugalské vztahy
Rakousko  Rakousko Viz Italsko-rakouské vztahy
Rumunsko  Rumunsko 23. dubna 1873 Viz Italsko-rumunské vztahy
Rusko  Rusko Viz Italsko-ruské vztahy

V roce 2006 Rusko a Itálie podepsaly protokol o spolupráci v boji proti zločinu a obraně občanských svobod. Vztahy mezi Ruskem a Itálií sahají daleko do minulosti. Mnoho ruských studentů přijíždí každý rok do Itálie studovat na italských univerzitách. Itálie měla také dlouhou dobu největší komunistickou stranu v západním světě s více než 2 miliony členů.

Řecko  Řecko 1861 Viz Italsko-řecké vztahy

V moderní době obě země navázaly diplomatické vztahy v roce 1861, bezprostředně po sjednocení Itálie, a sdílejí zvláštní vztah.

San Marino  San Marino Viz Italsko-sanmarinské vztahy
Severní Makedonie  Severní Makedonie 1991
  • Itálie má velvyslanectví ve Skopje.
  • Severní Makedonie má velvyslanectví v Římě.
  • Obě země jsou řádnými členy Rady Evropy a NATO.
Slovensko  Slovensko
Slovinsko  Slovinsko Viz Italsko-slovinské vztahy
Spojené království  Spojené království Viz Britsko-italské vztahy

Ačkoli byly během druhé světové války nepřátelé, Spojené království a Itálie se v průběhu historie obecně těšily vřelému a přátelskému vztahu. Oba státy jsou řádnými členy NATO, OBSE a G7.[122]

Do Itálie ročně zavítá 4 až 5 milionů britských turistů, zatímco do Spojeného království 1 milion italských turistů. V Itálii žije asi 30 000 britských státních příslušníků (viz Britové v Itálii). Ve Spojeném království žije asi 233 000 lidí italského původu (viz Italové ve Spojeném království, Italští Skotové a Velšští Italové).

Srbsko  Srbsko 1879 Viz Italsko-srbské vztahy
Španělsko  Španělsko Viz Italsko-španělské vztahy

Obě země navázaly diplomatické styky po sjednocení Itálie. Vztahy mezi Itálií a Španělskem zůstávají po staletí silné a přátelské díky společné politice, kultuře a historii.

Švédsko  Švédsko Viz Italsko-švédské vztahy
Švýcarsko  Švýcarsko Viz Italsko-švýcarské vztahy
Ukrajina  Ukrajina 1992 Viz Italsko-ukrajinské vztahy
Vatikán  Vatikán Viz Italsko-vatikánské vztahy

Vzhledem k velikosti Vatikánu sídlí velvyslanectví akreditovaná u Svatého stolce na italském území. Smlouvy podepsané mezi Itálií a Vatikánem taková velvyslanectví povolují. Velvyslanectví Itálie při Svatém stolci je mezi zahraničními ambasádami jedinečné tím, že je jediným velvyslanectvím se sídlem na svém domácím území.

Svatý stolec udržuje formální diplomatické vztahy se 176 suverénními státy, Evropskou unií a Maltézským řádem; 69 diplomatických misí akreditovaných u Svatého stolce se nachází v Římě, i když tak tyto země mají dvě velvyslanectví na stejném městě, protože na základě dohody mezi Svatým stolcem a Itálií nemůže být stejná osoba akreditována současně v obou. Jasně to ukazuje skutečnost, že Itálie uznává Čínskou lidovou republiku, a proto je v Římě čínské velvyslanectví. Vatikán však Tchaj-wan uznává, a proto je v Římě také tchajwanské velvyslanectví u Svatého stolce. Protože Itálie byla první zemí, která uznala Svatý stolec jako suverénní národ, jejich velvyslanectví bylo založeno jako první.

Oceánie editovat

Stát Začátek formálních vztahů Poznámky
Austrálie  Austrálie Viz Australsko-italské vztahy
Nový Zéland  Nový Zéland
Samoa  Samoa 25. května 1987 Obě země navázaly diplomatické styky 25. května 1987.[130]
Vanuatu  Vanuatu Itálie má honorární konzulát v Port Vila.

Mezinárodní instituce editovat

Itálie je součástí OSN, EU, NATO, OECD, OBSE, Výboru pro rozvojovou pomoc, WTO, G7, G20, Unie pro Středomoří, Latinské unie, Rady Evropy, Středoevropské iniciativy, Asijsko-evropského setkání, Fóra hlavních ekonomik o energii a změně klimatu, Mezinárodní solární aliance, Sjednocení pro konsensus a několika Kontaktních skupin.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foreign relations of Italy na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Články 3, 7, 8, 19, 20 italské ústavy; nález Ústavního soudu sp. 203/1989
  2. ↑ COLLIER, Martin. Italian Unification 1820–71. [s.l.]: [s.n.], 2003. (anglicky) 
  3. ↑ TAYLOR. Struggle for Mastery. [s.l.]: [s.n.] S. 99–125. (anglicky) 
  4. ↑ HALES, E.E.Y. Pio Nono: A Study in European Politics and Religion in the Nineteenth Century. [s.l.]: [s.n.], 1954. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ THOMAS, Nigel. Armies in the Balkans 1914–18. [s.l.]: Osprey Publishing, 2001. S. 17. (anglicky) 
  6. ↑ BURGWYN, H. James. The legend of the mutilated victory: Italy, the Great War, and the Paris Peace Conference, 1915-1919. [s.l.]: [s.n.], 1993. (anglicky) 
  7. ↑ AZZI, Stephen Corrado. The Historiography of fascist foreign policy. [s.l.]: [s.n.], 1993. S. 187–203. (anglicky) 
  8. ↑ BURGWYN, H. James. Italian foreign policy in the interwar period, 1918-1940. [s.l.]: Greenwood, 1997. (anglicky) 
  9. ↑ Damage Foreshadows A-Bomb Test , 1946/06/06. [s.l.]: Universal Studios Dostupné online. 
  10. ↑ LORENZINI, Sara. The roots of a 'statesman': De Gasperi's foreign policy. [s.l.]: [s.n.], 2009. S. 473–484. (anglicky) 
  11. ↑ mirex.gov.ao [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Europe, France outremer Issues 382-392. [s.l.]: [s.n.], 1961. S. 48. (francouzsky) 
  13. ↑ Rete diplomatica. web.archive.org [online]. 2019-12-27 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-27. 
  14. ↑ Ambasciata del Sudafrica Roma/Italia. lnx.sudafrica.it [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Country of accreditation. web.archive.org [online]. 2019-09-04 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-04. 
  16. ↑ Consular network. web.archive.org [online]. 2019-09-04 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-04. 
  17. ↑ Three killed in attack on UN World Food Programme convoy in DR Congo | UN News. news.un.org [online]. 2021-02-22 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-03. 
  19. ↑ Political cooperation. web.archive.org [online]. 2019-09-02 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-02. 
  20. ↑ Ambasciata d'Italia a BuenosAires. web.archive.org [online]. 2016-02-15 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-15. 
  21. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-30. 
  22. ↑ Mexico - New Italian honorary consul appointed in Playa del Carmen. web.archive.org [online]. 2016-12-31 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-31. 
  23. ↑ Ambasciata d'Italia - Brasilia. web.archive.org [online]. 2020-12-04 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-04. 
  24. ↑ Consolato Generale - Curitiba. web.archive.org [online]. 2020-11-30 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-30. 
  25. ↑ Consolato Generale - Porto Alegre. web.archive.org [online]. 2020-12-01 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-01. 
  26. ↑ Consolato Generale - Rio de Janeiro. web.archive.org [online]. 2020-12-02 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02. 
  27. ↑ Consolato Generale - San Paolo. web.archive.org [online]. 2020-12-01 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-01. 
  28. ↑ Consolato - Recife. web.archive.org [online]. 2020-12-02 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02. 
  29. ↑ a b Countries of concurrent accreditation. web.archive.org [online]. 2019-04-26 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-26. 
  30. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07. 
  31. ↑ Embajada de Chile en Italia. web.archive.org [online]. 2014-11-09 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-09. 
  32. ↑ CANADA, Global Affairs. Canada and Italy. GAC [online]. 2021-08-05 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  33. ↑ Ambasciata d'Italia a Ottawa, Home Page. web.archive.org [online]. 2013-07-17 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-17. 
  34. ↑ Consolato Generale d'Italia a Toronto. web.archive.org [online]. 2013-07-14 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-14. 
  35. ↑ Consolato Generale d'Italia a Vancouver. web.archive.org [online]. 2010-10-07 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-07. 
  36. ↑ Inicio | Embajada de Colombia. italia.embajada.gov.co [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  37. ↑ Cuba en Italia | CUBADIPLOMATICA. web.archive.org [online]. 2017-08-11 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-11. 
  38. ↑ Ambasciata d'Italia - L'Avana. web.archive.org [online]. 2017-08-11 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-11. 
  39. ↑ Inicio. embamex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  40. ↑ consulmex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  41. ↑ Embajadas Italia. web.archive.org [online]. 2012-02-17 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-17. 
  42. ↑ Embajada del Per� en Italia (p�gina home). web.archive.org [online]. 2014-10-16 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-16. 
  43. ↑ Embajada de Italia en Montevideo. web.archive.org [online]. 2009-07-20 [cit. 2023-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-20. 
  44. ↑ Embassy of the Islamic Republic of Afghanistan in Italy. web.archive.org [online]. 2011-02-03 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-03. 
  45. ↑ Embassy of the Islamic Republic of Afghanistan in Italy. web.archive.org [online]. 2010-01-07 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-07. 
  46. ↑ SAIKAL, Amin; FARHADI, A. G. Ravan; NOURZHANOV, Kirill. Modern Afghanistan: A History of Struggle and Survival. [s.l.]: Bloomsbury Academic 358 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-316-2. S. 64. (anglicky) Google-Books-ID: MuF55mSIt4EC. 
  47. ↑ LANSFORD, Tom. A Bitter Harvest: US Foreign Policy and Afghanistan. [s.l.]: Ashgate 224 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-3615-1. S. 2. (anglicky) Google-Books-ID: n1pKnc3RJGIC. 
  48. ↑ Index. web.archive.org [online]. 2008-12-13 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-13. 
  49. ↑ Ambasciata d'Italia a Jerevan. web.archive.org [online]. 2011-11-05 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-05. 
  50. ↑ Embassy of Italy in Baku. web.archive.org [online]. 2008-12-10 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-10. 
  51. ↑ Ambasciata d'Italia a Tbilisi. web.archive.org [online]. 2012-02-13 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-13. 
  52. ↑ Embassy of India, Rome, Italy. www.indianembassyrome.gov.in [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  53. ↑ Ambasciata d'Italia a New Delhi. web.archive.org [online]. 2015-06-26 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-26. 
  54. ↑ Consulate General of Italy in Mumbai. web.archive.org [online]. 2009-07-06 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-06. 
  55. ↑ POST, The Jakarta. Italy to boost relations with RI, honors 3 Indonesians. The Jakarta Post [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Italy-Indonesia: possible trade increase from $4.5 to 25 billion - partnership for major investments, says Terzi. web.archive.org [online]. 2020-06-05 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-05. 
  57. ↑ ASIANEWS.IT. Jakarta and Rome promoting interfaith dialogue to counter extremism. www.asianews.it [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Consulate General of Italy in Jerusalem. web.archive.org [online]. 2012-03-13 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-13. 
  59. ↑ embassies.gov.il [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  60. ↑ Iran-Italy trade hits dlrs 2.7 bn in 1st 11 months. web.archive.org [online]. 2011-09-26 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-26. 
  61. ↑ Iran Daily. web.archive.org [online]. 2008-10-04 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-04. 
  62. ↑ The Cost of Economic Sanctions on Major Exporters to Iran. web.archive.org [online]. 2011-07-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-09. 
  63. ↑ Italy remains top trading partner of Iran in EU. web.archive.org [online]. 2011-11-25 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-25. 
  64. ↑ سایت ایران دیدبان|. web.archive.org [online]. 2011-09-29 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-29. 
  65. ↑ Consolato Generale d'Italia ad Osaka. web.archive.org [online]. 2011-10-07 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-07. 
  66. ↑ Ambasciata del Giappone in Italia. Ministry of Foreign Affairs of Japan [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (italsky) 
  67. ↑ Consolato Generale del Giappone a Milano. Ministry of Foreign Affairs of Japan [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (italsky) 
  68. ↑ Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea. web.archive.org [online]. 2013-12-24 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24. 
  69. ↑ KOREA, Ministry of Foreign Affairs, Republic of. Search | Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea. www.mofa.go.kr [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (korejsky) 
  70. ↑ Ambasciata d'Italia a Seoul, Home Page. web.archive.org [online]. 2015-03-12 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-12. 
  71. ↑ 주 이탈리아 대한민국 대사관. web.archive.org [online]. 2017-12-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-09. 
  72. ↑ 주 이탈리아 대한민국 대사관. web.archive.org [online]. 2018-01-27 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-27. 
  73. ↑ a b Qatar-Italy Relations. web.archive.org [online]. 2018-06-16 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-16. 
  74. ↑ INFORM.KZ. Meeting in Rome: Kazakhstan, Italy discuss cooperation across many spheres: 16 February 2018, 10:33 - news on inform.kz. www.inform.kz [online]. 2018-02-16 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Ambasciata del Libano in Italia – Sito Ufficiale dell'Ambasciata del Libano إالموقع الرسمي للسفارة اللبنانية في إيطاليا. web.archive.org [online]. 2020-11-28 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-28. 
  76. ↑ Gazzetta Ufficiale. www.gazzettaufficiale.it [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  77. ↑ ALIZZI, Antonio; FIORANI, Valeria Piacentini. Nel paese dei cedri: Gli studenti dell’Università Cattolica raccontano. [s.l.]: EDUCatt - Ente per il diritto allo studio universitario dell'Università Cattolica 293 s. Dostupné online. ISBN 978-88-6780-391-0. (italsky) Google-Books-ID: ACi_AwAAQBAJ. 
  78. ↑ Ambasciata d'Italia a Kuala Lumpur, Home Page. web.archive.org [online]. 2014-01-03 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-03. 
  79. ↑ OFM_ADMIN_3. Embassy of the Sultanate of Oman, Rome, Italy [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Pakistan Times | Top Story: Permanent Membership: Pakistan-Italy oppose UNSC expansion, stress equality. web.archive.org [online]. 2005-03-01 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-01. 
  81. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-21. 
  82. ↑ 북한과의 수교관계. web.archive.org [online]. 2019-07-29 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-29. 
  83. ↑ Sri Lanka - Italy Relations | Embassy of Sri Lanka. embassy.nettech.it [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-11. 
  84. ↑ T.C. Roma B�y�kel�ili�i - Ambasciata di Turchia a Roma. web.archive.org [online]. 2009-08-31 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-31. 
  85. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-13. 
  86. ↑ Albania: Italians move across Adriatic 'seeking work'. BBC News. 2014-06-06. Dostupné online [cit. 2023-06-28]. (anglicky) 
  87. ↑ In Italy Online - Ethnic Italy - The History of Albanians in Italy. web.archive.org [online]. 2014-10-06 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-06. 
  88. ↑ Diplomatie.be. www.diplomatie.be [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  89. ↑ Embassy of Italy in Bruxelles. web.archive.org [online]. 2010-10-07 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-07. 
  90. ↑ Vice-Consulat d'Italie à Mons. web.archive.org [online]. 2009-06-07 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-07. 
  91. ↑ Agenzia Consolare d'Italia a Genk. web.archive.org [online]. 2009-04-27 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-27. 
  92. ↑ Ambasciata della Repubblica di Belarus :: Sito ufficiale dell’Ambasciata bielorussa in Italia. web.archive.org [online]. 2009-04-22 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-22. 
  93. ↑ Генерално консулство на Република България, Милано, Италия - Уважаеми посетители, уважаеми сънародници,. web.archive.org [online]. 2009-04-16 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-16. 
  94. ↑ Посолство на Република България в Рим, Италия - Dear visitors,. web.archive.org [online]. 2009-03-24 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-24. 
  95. ↑ Embassy of Italy in Sofia. web.archive.org [online]. 2009-07-20 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-20. 
  96. ↑ Generální konzulát České republiky v Miláně. www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  97. ↑ INTERNAZIONALE, Ministero degli Affari Esteri e della Cooperazione. Ambasciata d' Italia Praga – Il nuovo sito Ambasciata d'Italia a Praga [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (italsky) 
  98. ↑ La rete consolare. web.archive.org [online]. 2019-08-06 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-06. 
  99. ↑ Estonian Embassy in Rome. web.archive.org [online]. 2015-02-20 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-20. 
  100. ↑ Embassy of Italy in Tallinn. web.archive.org [online]. 2016-11-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-09. 
  101. ↑ Etusivu. Suomi ulkomailla: Italia [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (finsky) 
  102. ↑ Irish embassy in Rome. Irish embassy in Rome [online]. 2023-03-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (italsky) 
  103. ↑ English < Tungumál < France (Embassy) < Missions Abroad < Iceland.org - The Icelandic Foreign Service. web.archive.org [online]. 2011-05-28 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-28. 
  104. ↑ Embassy of Italy in Oslo. web.archive.org [online]. 2009-08-11 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-11. 
  105. ↑ Governo Italiano - Comunicati stampa del Consiglio dei Ministri. web.archive.org [online]. 2008-04-02 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-02. 
  106. ↑ Kosovo, Italia riconosce indipendenza - LASTAMPA.it. web.archive.org [online]. 2008-04-30 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-30. 
  107. ↑ LR AMBASADA ITALIJOS RESPUBLIKOJE, MALTOS RESPUBLIKAI, SAN MARINO RESPUBLIKAI IR LIBIJAI. web.archive.org [online]. 2013-05-22 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-22. 
  108. ↑ Vēstniecība. www2.mfa.gov.lv [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  109. ↑ Ambassade d’Italie à Luxembourg. web.archive.org [online]. 2015-07-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-09. 
  110. ↑ Ambasciata del Lussemburgo a Roma: Tutte le info che cerchi. Ambascita Lussemburgo [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. ↑ Pagina principale. web.archive.org [online]. 2016-09-27 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-27. 
  112. ↑ Főoldal. web.archive.org [online]. 2017-09-14 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-14. 
  113. ↑ Ausländer in Deutschland bis 2021: Herkunftsland. Statista [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (německy) 
  114. ↑ Ambassade Roma (ita) - Homepage. web.archive.org [online]. 2007-03-19 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-19. 
  115. ↑ Consulaat Generaal Milaan (ita) - Homepage. web.archive.org [online]. 2007-05-02 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-02. 
  116. ↑ Consolato generale d'Italia in Amsterdam, Homepage. web.archive.org [online]. 2014-07-08 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-08. 
  117. ↑ The Embassy of The Republic of Poland in Rome. web.archive.org [online]. 2009-02-10 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-10. 
  118. ↑ Maleje liczba Polaków we Włoszech - Nasz Swiat. web.archive.org [online]. 2016-11-03 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-03. 
  119. ↑ Ambasada Italiei la Bucuresti. web.archive.org [online]. 2009-07-16 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-16. 
  120. ↑ REDACȚIA. 4 milioane de români, rezidenți în Italia, Marea Britanie, Spania și Germania. Statistica românilor stabiliți în alte state. G4Media.ro [online]. 2021-08-14 [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. (rumunsky) 
  121. ↑ SLOVENIA, IZUM-Institute of Information Science, Maribor. Slovenci po svetu :: COBISS+. plus.cobiss.net [online]. [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. ↑ Ambasciata d'Italia a Londra, Cooperazione Politica. web.archive.org [online]. 2015-11-08 [cit. 2023-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-08. 
  123. ↑ Sedi consolari ucraine in Italia.. www.ucrainaviaggi.com [online]. [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 
  124. ↑ Leaving Ukraine. news.bbc.co.uk. 2011-03-25. Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (anglicky) 
  125. ↑ Home - Australian Embassy. web.archive.org [online]. 2009-07-03 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-03. 
  126. ↑ Embassy of Italy in Canberra. web.archive.org [online]. 2009-07-20 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-20. 
  127. ↑ Consulate General of Italy in Sydney. web.archive.org [online]. 2009-07-21 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-21. 
  128. ↑ Consulate of Italy in Perth. web.archive.org [online]. 2009-08-04 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-04. 
  129. ↑ nzembassy.com - Italy. web.archive.org [online]. 2010-01-02 [cit. 2023-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-02. 
  130. ↑ Countries with Established Diplomatic Relations with Samoa – Samoa Ministry of Foreign Affairs and Trade [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zahraniční_vztahy_Itálie&oldid=23620065“