Wikipedie

Závod Brno–Soběšice

závody automobilů a motocyklů do vrchu konané v letech 1924–1929

Závod automobilů do vrchu Brno–Soběšice se konal v letech 1924–1929. Pořadatelem šesti předválečných ročníků byl ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko). Až do roku 1929 se do Králova Pole každoročně sjížděli jezdci představující tehdejší evropskou elitu.[1]

Brno–Soběšice
Jízda historických vozidel Brno-Soběšice (2018)
Jízda historických vozidel Brno-Soběšice (2018)
Základní informace
LokaceKrálovo Pole, Československo
Délka tratě3500 m
Poprvé v kalendáři ME1924
Rekordy
Rekord tratěČeskoslovensko
Miloš Bondy
2:20,7 min (1929)
Nejvíce výher (jezdec)Československo
Eliška Junková
2 (1926-7),
Miloš Bondy
2 (1928-9)
Poslední závod (1929)
VítězČeskoslovensko
Miloš Bondy
2:20,7 min

Závody automobilů a motocyklů editovat

Mezinárodní automobilová výstava v Brně byla zahájena 3. května 1924 za účasti zástupců zemské vlády, MNO, MVP, brněnské obce, úřadů a škol. Přivítal je jménem pořadatele výstavy, což byl ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko) a Brněnské výstavní trhy, prof. dr. Karel Absolon.[2] V rámci této výstavy (3.–7.5.) byly 4. května 1924 uspořádány I. mezinárodní automobilové závody do vrchu Brno–Soběšice. Trať o výškovém rozdílu 159,8 m měla průměrné stoupání 4,6% a maximální 10%.[3]

V následujících letech se na startovní listině objevovala taková jména jako Vladimír Kučka, Miloš Havel, hrabě Czernin-Morzin, Václav Liška, Doc. dr. Otakar Bittmann, Jindřich Knapp, Bohumil Turek, Jiří Kristián Lobkowitz, Čeněk Junek a samozřejmě i jeho paní – Eliška Junková. Nemohli chybět ani "domácí" matadoři Bedřich Soffer, Rychard Müttermüller, Karel Divíšek, Karl Stohanzl atd. Slavná jména přitahovala veřejnost stejně jako rychlostní rekordy. Například v posledním ročníku závodu v roce 1929 zvítězil v kategorii automobilů do 1500 ccm Miloš Otto Bondy (pražský podnikatel, majitel továrny Avia 1921-1928, aktivní účastník II. odboje) na voze Bugatti T37A časem 2:20,7 a překonal tak několik let starý rekord ustavený na této trati Eliškou Junkovou. To jel rychlostí téměř 90 km/hod (přesně 89,6 km/h).[4]

Na tradici závodů do vrchu Brno–Soběšice (a na závody na Pradědském okruhu) navázal ČAMS pořádáním závodů na Masarykově okruhu, který se poprvé uskutečnil 28. září 1930.

1. ročník 1924 editovat

Už první ročník měl ve startovní listině 54 domácích i zahraničních účastníků. Na vlhké silnici, za aprílového počasí a za účasti obrovského množství obecenstva se uskutečnil 4. května 1. ročník mezinárodních automobilových závodů na trati Brno (Královo Pole) – Soběšice. Brněnské Lidové noviny odhadly počet diváků na 40 tisíc, lokální měsíčník Salon dokonce na 50 tisíc, zatímco pragocentrické Auto (AKRČs) uvedlo pouze 20 tisíc. Trať dlouhá 3500 m s průměrným stoupáním 4,6 %, s maximálním 10 % a výškovým rozdílem bezmála 160 m vedla od zámečku Kociánka na Křižíkově 5 a končila těsně před Soběšicemi.[5]

Nejlepšího času dne 3:00,3 min dosáhl Rakušan Josef Wetzka na Austro-Daimleru ADM II. Nejlepšího času 3:01,9 min v kategorii motocyklů dosáhl Švýcar Alfter na stroji Motosacoche startující v třídě do 500 ccm. V cestovních automobilech zvítězil zmiňovaný Wetzka (do 2,75 l) před Edgarem Morawitzem na Vauxhallu (3:01,1 min), startujícím v třídě do 4,25 l a před Oldřichem Kinským (3:03,3 min) na Steyeru (do 3,4 l). V závodních automobilech dosáhl nejlepšího času Ernst Mahla na Bugatti 3:03,9 min[6] a v kategorii do 1,5 l Miloš Havel na Fiatu (3:20,3 min).[7]

Vítěz Josef Wetzka získal první cenu, vyřezávanou skříň podle návrhu architekta ing. B. Čermáka a zároveň získal i pohár dr. K. Absolona. V hodnocení podle koeficientu výkonnosti zvítězil hrabě Ulrich (Oldřich) Ferdinand Kinský na Steyru (3:03,3 min). Pohár MNO za nejlepší výkon čs. stroje získal Josef Veřmiřovský na voze Tatra 11 (3:33,8 min).[8]

2. ročník 1925 editovat

II. ročník tohoto mezinárodního závodu se uskutečnil 10. května. Silnice byla upravena nákladem 100 000 Kč. Zatáčky byly rozšířeny a byl v nich upraven sklon.[7] Ze 72 přihlášených startovalo 48 hrdinských závodníků na dvou, třech i na čtyřech kolech. Svým mistrovstvím překonalo všechna nebezpečenství mokré silnice. I přes nepřízeň počasí dorazilo k závodu na 40 tisíc diváků. Cenu za nejlepší výkon cestovních vozů podle předepsané formule získal jezdec Hodina na voze Austro-Daimler.[9]

Nejlepšího času 2:42,1 min. v rekordu tratě docílil ředitel bankovního domu Čeněk Junek na závodním Bugatti Type 35 (v.č. 4328) v třídě do 2 l. Druhý nejlepší čas dne docílil kpt. Vladimír Kučka 2:45,9 min na stroji Brough Superior, vítěz kategorie motocyklů. V kategorii závodních vozů přes 2000 cm³ zvítězil Jindřich Knapp (Walter 0), čas: 3:03,7 min. (vytvořil nový rekord třídy) a v celkovém pořadí automobilů obsadil 2. místo za Junkem. Na cestovním Bugatti T30 do 2 l vyhrála paní Eliška Junková a vytvořila rekord této třídy časem 3:08,1 min. V cestovních autech do 1,1 l opět zvítězil Josef Veřmiřovský na malé Tatře 12, když svůj čas z roku 1924 zlepšil o téměř 20 vteřin na 3:14,3 min. Ve stejné kubatuře ale v závodních vozech zvítězil Bedřich Soffer na Sénéchalu.[10]

 
Walter M 922, Bohumil Turek zvítězil v "mrtvém" závodě Brno–Soběšice (1926)
 
Eliška Junková (1926)

3. ročník 1926 editovat

V III. ročníku konaném 6. června za rekordní účasti přihlášených (80) zopakoval vítězství Čeněk Junek v kategorii závodních vozů na dvoulitrovém Bugatti T35 (v.č. 4572-46) v čase 2:30,4 min. výkonem, kterým překonal svůj loňský rekord třídy, ale podlehl manželce, Elišce Junkové, která jela v kategorii sportovních vozů na Bugatti T35 do 2,0 l a dosáhla času 2:29,6 min a vytvořila nový rekord tratě v kategorii automobilů, za což od pořadatelů dostala 10000 Kč. Jela na bývalém Čeňkově voze v.č. 4328, se kterým zde vyhrál v roce 1925. Manželé Junkovi v tomto závodě obsadili v automobilech prvá dvě místa.[11] Rekord Elišky Junkové byl překonán až v posledním, 6. ročníku Milošem Bondym.

Závod však měl i jinou senzaci – ex aequo. V mrtvém závodě motocyklů v kubatuře přes 500 cm³ Vladimír Kučka (Brough-Superior) a Bohumil Turek (Walter M 922) dosáhli shodného času 2:26,0 min, čímž vytvořili nový rekord trati. Získali společně peněžitou cenu 4000 Kč.[12] Pod 3 minuty se ještě dostal vítěz třídy závodních vozů přes 2 l Fritz von Zsolnay na Austro Daimleru (2:39,7 min.), na Talbotu Hugo Urban-Emmerich v závodních vozech do 1,5 l (2:59,2 min) a v cestovních automobilech do 2,0 l Josef Veřmiřovský na Tatře 17 (2:47,3 min). Za tento výkon získal Veřmiřovský čestnou cenu města Brna za nejlepší výkon cestovního vozu v hodnocení dle formule výkonnosti.[13]

 
Bedřich Soffer, Z 18 Sport (Brno-Soběšice 1927)

4. ročník 1927 editovat

O rok později (5. června 1927) si Eliška Junková vítězství na soběšickém kopci zopakovala. Jela na závodním Bugatti T35C (v.č. 4831-105) a dosáhla času 2:38,3 min. V motocyklech zvítězil Belgičan M. Flintermann na stroji F.N. časem 2:38,9 min (do 500 cm³) před Bohumilem Maťhou na Premieru (do 350 cm³).[14]

Tradiční a příslovečný déšť, jenž pronásledoval významný sportovní podnik, závod do vrchu Brno–Soběšice, s tvrdošíjností neopustil závod ani v roce 1927. Nepřízní počasí zůstaly zachovány oba hlavní traťové rekordy, motocyklový i automobilový. Závod shromáždil jako obvykle výbornou i četnou konkurenci, z 80 hlášených dostavilo se ke startu 54 konkurentů, mezi nimiž byla všechna »esa« pravidelně startující v Králově Poli.[15]

Ve sportovních automobilů do 1100 ccm oslavily vítězství dva nové automobily Z 18 Sport. V této třídě zvítězil Bedřich Soffer v čase 3:16,6 min na Z 18 Sport, čímž vytvořil rekord třídy, před Rychardem Müttermüllerem o 0,3 vt. na stejném voze. První ostré nasazení na Soběšickém kopci přineslo novému týmu i vozu první "double". Do 2 litrů vyhrál Miloš Havel na Bugatti, do 3 l Felix Spiegel-Diesenberg na ADM a konečně nad 3 litry Leo Karger na Steyru v čase 3:15,6 min. V závodních automobilech se pod 3 minuty dostala jen vítězná Eliška Junková a za ní se v celkovém pořadí "seřadili" na závodních vozech Fritz von Zsolnay na Gräf & Stift (3:00:0 min), Friedrich Paul (Fritz) Hückel na F.H. Special (3:01,4 min), Čeněk Junek na Bugatti T35B (3:04,2 min.) a Miloš Havel na sportovním Bugatti T37 ve stejném čase jako Junek.[16]

 
Bedřich Soffer, šestiválec Z 6V (Brno-Soběšice 1928)

5. ročník 1928 editovat

V. ročník Brno–Soběšice v roce 1928 rovněž velice uspokojil (68 startujících), třebaže počasí bylo jako obvykle nestálé. Těsně před závodem se spustil "tradiční" liják, který trať učinil zvláště v zatáčkách velmi kluzkou. V motocyklech zvítězil Hugo Tichý na Terrotu 350 v čase 2:39,3 min, v závodních automobilech pak Miloš Bondy na Bugatti 37A časem 2:38,8 min před dr. Otakarem Bittmannem na Bugatti (2:40,7 min). Oba startovali v závodních vozech do 1,5 l. Dr. Bittmann na voze Austro-Daimleru vyhrál i třídu sportovních automobilů přes 2,0 l (2:54,8 min). Ve sportovních automobilech do 1,5 l zvítězil na Bugatti v rekordu třídy 3:11,0 min začínající závodník s pseudonymem Dimsch (Florian Schmidt). V cestovních automobilech do 3,0 l zvítězil pravidelný účastník Josef Veřmiřovský v čase 2:42,7 min na šestiválcovém stroji Tatra 17.[17]

Klubový závod ČAMS a Moravsko-slezského automobilového klubu (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club) do vrchu Brno–Soběšice (13. května) měl jistou "senzaci", a to startem nových závodních vozů typu Z brněnské Zbrojovky, která vyslala do závodu dva vozy Z 6V se šestiválcovým, dvoudobým motorem (Z2, někdy označován jako M2) o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma kompresory (Bedřich Soffer, Leo Karger) a také znamenitý dvoutaktní dvouválec s kompresorem Z 4V (Müttermüller a "Flieger"/Karl Stohanzl). Ačkoliv tyto vozy ještě ne zcela vyšly ze stadia pokusů a byly vyslány do závodu možno říci také experimentálně, přece hned na poprvé dokázaly v rukou výborných řidičů zvítězit. V kategorii závodních vozů do 1,1 l Bedřich Soffer bezkonkurenčně ve své kategorii zvítězil a dokonce ustanovil pro tuto třídu nový rekord trati v čase 2:53,6 min. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. "Flieger" (1.) s Müttermüllerem (2.) obsadili prvá dvě místa v závodě sportovních vozů do 1,1 l. Úspěch Zbrojovky byl dokonán prvními 3 místy v cestovních vozech do 1000 ccm, kde jezdci za Zetkách Z 18 obsadili stupně vítězů v pořadí Karel Divíšek (3:56,6 min), J. Najman a ing. A. Václavíková-Zichová. [18] Ve sportovních vozech do 1,5 l zvítězil Dimsch (Florian Schmidt) na Bugatti a do 3,0 l dr. Otakar Bittmann na ADM. Celkovým vítězem se stal Miloš Bondy na Bugatti T37A.[16]

 
Miloš Bondy na Bugatti T37A, Brno-Soběšice (1928)
 
Max von Arco-Zinneberg, Mercedes-Benz S (1929)

6. ročník 1929 editovat

Tento VI. a poslední závod (23. června) na historické trati se jel tentokráte zcela výjimečně za slunečného počasí, a proto byl ve znamení mnoha rekordů. Závod měl však slabší účast než v dřívějších letech. Již nestačilo, jako tomu bylo ještě před několika málo roky, vypsat závod a — přihlášky se sešly samy od sebe. Poměry se velmi změnily a zvláště rok 1929 uchystal leckterému pořadateli trpké zklamáni. Startovalo celkem 34 strojů.[4]

Nejlepší čas v motocyklech, a to 2:22,1 min, měl Václav Liška na stroji Premier, v závodních automobilech opět Miloš Bondy na Bugatti T37A jel pak v rekordním čase 2:20,7 min před dalšími dvěma stroji Bugatti, před doc. dr. O. Bittmannem (2:26,6 min) a Jiřím Lobkowiczem (2:28,7 min). V cestovních automobilech zvítězil (startující v třídě přes 2000 ccm) hrabě Max von Arco-Zinneberg na voze Mercedes-Benz typ S časem 2:24,2 min. V závodních vozech do 1,1 l zvítězil na Amilcaru již pod svým pravým jménem Florian Schmidt (dříve jako "Dimsch").[16]

Výsledky automobilů editovat

První závod do vrchu se uskutečnil 4. května 1924. Poslední 6. ročník 23. června 1929.[19] Vítězové jednotlivých ročníků v kategorii automobilů:

Ročník Datum Délka trati Vítěz Vůz Čas Pozn.
1 4. května 1924 3,500 km   Josef Wetzka Austro-Daimler ADM II 3:00,3 min
2 10. května 1925 3,500 km   Čeněk Junek Bugatti T35 2:42,1 min
3 6. června 1926 3,500 km   Eliška Junková Bugatti T35 2:29,6 min
4 5. června 1927 3,500 km   Eliška Junková Bugatti T35 2:33,3 min
5 13. května 1928 3,500 km   Miloš Bondy Bugatti T37A 2:38,8 min
6 23. června 1929 3,500 km   Miloš Bondy Bugatti T37A 2:20,7 min

Závod historických automobilů editovat

 
Walter Junior (1933) roadster, Brno-Soběšice 2018

Obživení závodu Brno–Soběšice obstaral brněnský Veteran Automoto Club v roce 1974 jízdou do vrchu historických vozidel. V této tradici pokračoval pravidelně až do roku 1987, kdy pro stále rostoucí počet účastníků již nebylo možno zajistit ubytování (tradiční termín byl vždy během konání Mezinárodního strojírenského veletrhu). V roce 1999 Veteran Automoto Club Brno obnovil tradici jednodenním setkáním. Během krátké doby si jízda vydobyla zpět původní popularitu, o čemž svědčí pravidelně se zvyšující počet účastníků i diváků.[20]

Centrum dění a parkoviště strojů je v areálu Centra Kociánka, v jehož parku pod vysokými stromy mohou auta a motocykly v klidu i v pohybu obdivovat velcí i malí milovníci staré techniky. Divácky nejzajímavější je úsek ihned po startu, ale stroje v plné jízdě lze sledovat po celé délce trasy, tedy ve stoupání okolo Střelnice, při průjezdu Soběšicemi, Lesnou a zpět ulicí Křižíkovou.[21]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ FISCHER, Mirko. Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko. Národní listy (příloha). 1929-08-15, roč. 69, čís. 223, s. 1, 4. Dostupné online. 
  2. ↑ -, P. Mezinárodní výstava automobilů v Brně. Auto. Květen 1924, roč. 6, čís. 5, s. 244–245. Dostupné online. 
  3. ↑ MIKOVCOVÁ, Alena PhDr.; MENŠÍKOVÁ, Miroslava PhDr. I. mezinárodní závod motocyklů a automobilů do vrchu Brno-Soběšice [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, 2018-07-07 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b RONOVSKÝ, Vil. Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června. Auto. Červenec 1929, roč. 11, čís. 7, s. 426. Dostupné online. 
  5. ↑ I. mezinárodní závod do vrchu Brno-Soběšice. Auto. Květen 1924, roč. 6, čís. 5, s. 242. Dostupné online. 
  6. ↑ -, g, sch, jka. Automobilové závody Brno-Soběšice. Lidové noviny. 1924-05-05, roč. 32, čís. 225, s. 2–3. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Oficielní program závodu Brno-Soběšice 13. května 1928. 1. vyd. Brno: Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko, 1928. 27 s. S. 3,13. 
  8. ↑ Automobilové závody Brno (Kr. Pole)-Soběšice. Salon. Květen 1924, roč. 3, čís. 2, s. 47. Dostupné online. 
  9. ↑ MIKOVCOVÁ, Alena PhDr. II. ročník mezinárodního závodu Brno - Soběšice [online]. Brno: Internetová encyklopedie města Brna, 2019-04-30 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ II. Brno-Soběšice. Ráno Národních listů. 1925-05-11, roč. 65, čís. 19, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ -, P. III. Brno-Soběšice. Auto. Červen 1926, roč. 8, čís. 6, s. 408–410. Dostupné online. 
  12. ↑ MIKOVCOVÁ, Alena PhDr. III. ročník závodu do vrchu Brno - Soběšice [online]. Brno: Internetová encyklopedie města Brna, 2020-03-29 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ III. Brno-Soběšice. Ráno Národních listů. 1926-06-07, roč. 66, čís. 23, s. 3. Dostupné online. 
  14. ↑ MIKOVCOVÁ, Alena PhDr. IV. ročník závodu do vrchu Brno - Soběšice [online]. Brno: Internetová encyklopedie města Brna, 2020-03-29 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ KALVA, Jaroslav. IV. mezinárodní závod do vrchu Brno-Soběšice. Auto. Červenec 1927, roč. 9, čís. 7, s. 435–436. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c WOHLMUTH, Jiří. Moravské a slezské závody a okruhy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2020. 352 s. ISBN 978-80-271-2515-9. S. 31-38. 
  17. ↑ F., K. Brno-Soběšice. Ráno Pondělník Národních listů. 1928-05-14, roč. 68, čís. 20, s. 3. Dostupné online. 
  18. ↑ V. Brno-Soběšice. Auto. Červen 1928, roč. 10, čís. 6, s. 385–387. Dostupné online. 
  19. ↑ ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS 1897-1949 [online]. kolumbus.fi/leif.snellman/ [cit. 2021-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-29. 
  20. ↑ Jízda do vrchu histor. vozidel Brno Soběšice 2021 [online]. motorkari.cz [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-15. 
  21. ↑ Brno-Soběšice [online]. Brno-Královo Pole: Městská část a úřad, 2015-08-19 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s.
  • SKOŘEPA, Miloš. Mistři za volantem, Olympia, Praha, 1969, 246 s., S. 71-83 (Eliška Junková)
  • KOVAŘÍK, Miloš. Velké závody, Novinář, Praha, 1982, 256 s., S. 9-40 (Eliška Junková), 41–58 (Jindřich Knapp)
  • GEBHART, Jan. Miloš O. Bondy a zpravodajství z Protektorátu Čechy a Morava. Praha : Historický ústav, 2007 Práce Historického ústavu AV ČR, v.v.i. Řada C. Miscellanea; 17 414 s., ISBN 978-80-7286-115-6, s. 55-59

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Závod_Brno–Soběšice&oldid=23681051“