Seznam českobudějovických figurek:

dudák Pelegrini
  • vlastní jméno: ?
  • životopisná data: †1934

Žebrák–hudebník, který si vydělával neumělou hrou na dudy. Popisován jako stařeček, zachycen na obraze namalovaném generálem Jindřichem Teisingerem.[1] Na Teisingerově obraze uveden jako „Pellegrini“.

Ahasver“–filosof
  • vlastní jméno: ?
  • životopisná data: k roku 1929 popisován jako starší člověk; v roce 1937 nebylo známo, zda ještě žije

Rodák z „V…“, notář „kterému dle doslechu nějaký velmi spletitý soudní proce spletl i rozum“. Chodil ve velmi obstarožních oděvech ověšen balíky novin, jejichž soudní rubriky studoval v kavárnách, vinárnách, restauracích a dalších podnicích, kde byl strpěn.[2]

Veselý Ahasver
  • vlastní jméno: ?
  • bydliště: U Tří kohoutů
  • životopisná data: uváděn v roce 1937

Kožešník známý svojí bodrou povahou a hlasitým vystupováním. Důstojníkům (i ve výslužbě) se hlásil podle předpisů, oslovoval je ovšem hodností o několik úrovní vyšší. Známý oblibou v extravagantních úpravách své hlavy. Měl manželku.[3]

Venca Putna – Zlatý jaro
  • vlastní jméno: Václav Kříž[4]
  • životopisná data: ~1853 – 4. srpna 1907[5]

Uváděn jako „zestárlý zahaleč“, který se živil řezáním dřeva, posluhováním v hospodách (s oblibou U Hromádků) a zvoněním na Bumerin.[6] První přezdívka souvisela s donáškami vody z kašny u Černé věže (v dřevěné putně), druhá s posměškem „Kam jdeš Venco v takovej parádě, ty seš jako zlatý jaro.“ Měl pohřeb s velmi hojnou účastí.[7] Podle Františka Čejky získal svoji přezdívku v důsledku průpovídky „Zlatý jaro“, kterou dával najevo vztah k teplejší části roku, kdy snáze získal obživu mj. hraním na flašinet. Bydlel Rabenštejnské věži, po smrti po něm zůstal značný obnos na vkladní knížce, ze kterého mu byl vypraven slušný pohřeb a zbytek přenechán vzdáleným příbuzným a chudým.[8]

Matěj Koza
  • vlastní jméno: Matěj Koza
  • životopisná data: kolem roku 1940 uváděn jako zemřelý

Údajně sběhl z kněžských studií kvůli dívce, ta však dala přednost starému bohatému úředníkovi. Kázal na ulicích, především na Pražském předměstí, účastnil se pohřbů, kde i zpíval (kvalitně). Žil z milodarů, přivydělával si drobnou prací. S kamarádem Vopičkou přespával v cihelně, na náměstí sbírali nedopalky. Vopička byl jediným účastníkem Kozova pohřbu.[7] Podle Františka Čejky přišel do Českých Budějovic neznámo odkud, v chatrném děvu, se sukovicí a plnovousem. Podle vlastních slov (Čejkova formulace): „ztrátou rodičů upadl do svého osudu, v němž i jeho rozum byl postižen“. Kolem deváté hodiny večer chodil na křižovatku ke kasárnám, kde sňal klobouk a pronášel nesouvislou řeč, z níž některé věty překvapovaly srozumitelným obsahem. Nedožil se vysokého věku.[8]

pomatený Pepíček
  • vlastní jméno: Josef Novák[8]
  • bydliště: chatrč u Staroměstského kostela
  • životopisná data: kolem roku 1940 uváděn jako zemřelý

Nenasytný hromotluk, jedlík a silák, který v rukou ohýbal podkovy. Z vojny byl propuštěn, neboť na jeho postavu neměli boty ani uniformu. Původně měl být stavitelem, kterému se při stavbě kostela utrhl zvon. Ze strachu před soudem utekl do lesa, nalezen jako blázen. Po návratu domů od něj utekla manželka a zbytek života strávil sám.[7] Podle Františka Čejky pocházel z vážené rodiny, jeho bratr byl gymnazista, ale sám dosáhl jen velmi chabého vzdělání. Od bratra měl naposlouchané verše římských klasiků, kterými udivoval okolí. Živil se zametáním ulic. Nedožil se vysokého věku.[8]

Josífek
  • vlastní jméno: Josef Švarc[8]

Sirotek bez blízkých příbuzných, „na rozumu zatížen“. Živil se topením na radnici a nenáročnými drobnými pracemi. Měl zálibu v prohlídkách kapesních hodinek kolemjdoucích. Majitel hodinek, který mu nechal nahlédnout pod jejich plášť, musel Josífkovi vyplatit 20 haléřů za jejich „odborné vyšetření“. Nedožil se vysokého věku.[8]

Honza Zachar

Nevzdělaný člověk obrovité postavy a velké síly, po smrti rodičů se živil prací na stavbách. S oblibou navštěvoval veřejné schůze a projevy. Obtížně sháněl boty, potřeboval obuv vyrobenou na míru, případně nosil na stavby oplechované dlabané dřeváky Z Křemžska.[8]

Tomášek

Ceněný svrškář, původně okázale šacený a vystupující. Později využil každé příležitosti, aby mohl opustit práci – hašení požáru včetně následných oslav s hasiči, hledání ztracených psů, rybaření u Dlouhého mostu, chytání žab. Stále více času trávil v hospodách. Sešlo ze sňatku, od kterého utekl do neupřesněné venkovské hospody. Později se živil zametáním, zemřel předčasně při práci na ulici.[8]

Julinka
  • vlastní jméno: Julie Farníková[8]

Nejmladší ze tří sourozenců, oproti nim neměla vyššího vzdělání. Matka si pro ni vybrala ženicha, mladého oblíbeného obchodníka, ke kterému chodily nakupovat. Obchodníkovy přívětivé řeči, které ovšem věnoval všem zákaznicím, udržovaly Julinku v přesvědčení, že se stane jejím manželem. Obchodník byl ve skutečnosti zasnouben s dcerou statkáře. Po jejich svatbě se u Julinky začaly projevovat záchvaty zuřivosti, kvůli kterým skončila v ústavu, kde s přestávkami (po smrti rodičů krátce žila u sestry a později u bratra v Americe) strávila část života. Po smrti sourozenců skončila v městském chudobinci. Krom rodičů a sourozenců přežila i svého „ženicha“, duševního zdraví ale již nenabyla.[8]

Bába Marmeláda, hloupá Jana

Mentálně zaostala starší žena, v okolí Palackého náměstí vybírala popelnice. Žila s matkou Blaženou, po jejíž smrti počátkem 90. let 20. století zmizela.

Bába Igelitka
  • životopisná data: aktivní v 80. až 90. letech 20. století

Bezdomovkyně, která se pohybovala po městských sídlištích ověšená igelitovými taškami a následovaná smečkou psů (opuštěných, které zachraňovala). Během jedné z tuhých zim, kdy zcela zamrzly Vrbenské rybníky, strávila zimu zimu snášení odpadků z okolních sídlišť na ostrov Nového Vrbenského rybníku (odkud pak na jaře firma Lesy a rybníky města Českých Budějovic vyvezla snad sedm pramic odpadků). Během jiné tuhé zimy jí omrzly nohy, které jí musely být amputované.

paní Suchánková

Legendární výčepní v hotelu Zvon, která čepovala pivo i nezletilým – těm ovšem zásadně pod míru. Zpravidla si nestěžovala ani jedna strana.

Zajíc
  • vlastní jméno: Pavel Šindelíř
  • životopisná data: v roce 2010 se popisoval jako rentiér

15 let působil jako plavčík na plovárně, je známým odpůrcem kuřáků. V roce 2003 vyzval magistrát Českých Budějovic, aby vydal zákaz kouření ve městě mimo vyhrazená místa (neúspěšně). V roce 2010 býval k vidění na předzahrádkách restaurací v historickém centru. Netají se náklonností k mladým dívkám.[9]

Picasso

Bezdomovec, který prodával svá výtvarná díla zahraničním turistům na náměstí Přemysla Otakara II.

Láďa Kajbar
  • vlastní jméno: Ladislav Farber
  • bydliště: sociální zařízení u Vimperka

Mentálně zaostalý budějovický Rom, který v 80. a 90. letech 20. století brázdil ulice Českých Budějovic s rádiem u ucha. K vidění byl v okolí centra, obzvlášť hotelu Zvon a DK Metropol. Za mírný poplatek nebo pivo ukazoval skleněné oko. Po jeho odchodu z města se objevila nepravdivá informace, že zemřel. Ve skutečnosti od roku 2000 žije v ústavním zařízení.[10][11][9] Jeho přezdívku přejal Kabaret Kajbar.[12]

Zmalovaná, Madonna, Modelka
  • vlastní jméno: Ivana Červená
  • životopisná data: ~*1951

Výrazně nalíčená paní s kratšími barevnými vlasy a čelenkou. Ve městě bývala k vidění zhruba od druhé poloviny 90. let. Podle městských legend bývalá učitelka nebo lékárnice, ve skutečnosti dělnice pocházející z Českého Krumlova. Do roku 2000 žila v maringotce v Černém Dubu, kolem roku 2004 krátce na ubytovně v Okružní ulici. Podle vlastních slov umí léčit bylinami a věštit.[9]

Dušek
  • životopisná data: ~†1997 (autonehoda)

Skin, sportovní fanoušek, díky své autoritě udržoval klid mezi skiny na fotbalových a hokejových zápasech. Zachycen na záběrech z Eura 96.

Zpěvák
  • životopisná data: †<2007 (spíš výrazně dřív)

Feťák čichající toluen, objevoval se na sídlišti Šumava. Jeho oděvy i části těla byly ozdobeny zavíracími špendlíky. Nástupem do MHD vylidňoval polovinu vozu, ve které se nacházel. Údajně se utopil ve Slepém rameni.

Strnad
  • životopisná data: †říjen 2008

Skin a nacista, který se knírkem a účesem stylizoval do podoby Adolfa Hitlera. Hlasitý a agresivní. Aktivní především v Pětidomí a na Pohůrce.

Krňák
  • vlastní jméno: Karel Krňák
  • životopisná data: †2008/2009

Muž s bradavicí, který se živil sklízením stolů v restauracích a prodejem starých knih. Proslul celoročním koupáním u Maláku a přesnou znalosti teploty vody i vzduchu. Sportovní fanoušek.

Kytarista

Zpívající kytarista působil zhruba od konce 90. let 20. století na Lannově třídě.[9]

Chodec

Starší muž v zelené kšiltovce zmiňovaný v roce 2010.[9]

Běžec

Silnější pán v kostkované košili a zelené rádiovce, který proslul přebíháním přechodů, např. v Suchém Vrbném.

Bohuna
  • bydliště: sídliště Máj
  • životopisná data: zmiňován před rokem 2010

Muž, který se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci a na ulici nebo z okna svého bydliště oslovuje mladé muže.

Pěvkyně
  • životopisná data: aktivní někdy mezi lety 2005–2015?

Dáma, která po západu slunce chodila po Sadech a s velkou tolerancí k intonaci pěla operní árie.[9] Publikum tvořili především lidé čekající na autobusových zastávkách.

Reference editovat

  1. BÖHM, Otta Lubin. Z alba známých figurek Čes. Budějovic. Hlas lidu. 1937-02-26, čís. 60, s. 2. 
  2. BÖHM, Otta Lubin. Z alba českobudějovických figurek II.. Hlas lidu. 1937-03-26, čís. 72, s. 2. 
  3. BÖHM, Otta Lubin. Z alba českobudějovických figurek III.. Hlas lidu. 1937-03-31, čís. 73, s. 2. 
  4. „Zlatý jaro“ zemřel. Budivoj. 1907-08-06, roč. 43, čís. 62, s. 3. 
  5. Matriční záznam o úmrtí, farnost České Budějovice (sv. Mikuláš)
  6. Zapomenutý kandidát měšťanství. Budivoj. 1902-02-07, roč. 38, čís. 11, s. příloha. 
  7. a b c -red-. Několik figurek ze starých Budějovic. In: Daniel Kovář, Pavel Koblása. Staré Budějovice: sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. 3., svazek vyd. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2008. ISSN 1804-3186. S. 149-152.
  8. a b c d e f g h i j KOLDA, Vlastimil. Několik figurek ze starých Budějovic podruhé, aneb „Paměti hodné rarity města Českých Budějovic“. In: Daniel Kovář, Pavel Koblása. Staré Budějovice: sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. 4., svazek vyd. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2010. ISSN 1804-3186. Kapitola [František Čejka:] Paměti hodné rarity města Českých Budějovic, s. 107-113.
  9. a b c d e f E15.cz Magazín. Vodník vybírá do kasičky, Zajíc si vyhřívá kosti na náměstí [online]. Mladá fronta a.s., 2010-09-29 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  10. GÁLIS, Radek. Legenda Láďa Kajbar žije! Pamatujete si na něj?. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2017-05-18 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  11. GÁLIS, Radek. Láďa Kajbar pořád fandí Budějcím. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2011-04-20 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  12. SCHINKO, Jan. V Café klubu Slavie dnes vystoupí Kabaret Kajbar. Budějcká drbna [online]. 2013-02-22 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online.