Wikipedie:Článek týdne/2008/05

Trubka s otočnými ventily laděná v C

Trubka je dechový žesťový hudební nástroj. Ze všech v současnosti používaných žesťových nástrojů dosahuje vůbec nejvyšších tónů (nepočítaje její menší variantu, piccolo trubku).

Český název je deminutivum slova trouba, utvořeného ze staroněmeckého Trumba, pocházejícího z románského tromba.

Trubka má široké využití prakticky ve všech hudebních žánrech – v klasické hudbě, jazzu, popu, latinskoamerické hudbě aj. Základ trubky tvoří mosazná 132 centimetrů dlouhá trubice ohnutá do tvaru připomínající spirálu.

Zvuk v trubce vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes zavřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů – rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se dále do nástroje fungujícího jako rezonátor. Hráč může měnit výšku tónu nátiskem, což ale umožňuje hraní pouze řady alikvotních tónů. Současné trubky jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. To je možné díky třem různě dlouhým přípojným trubicím naletovaným uprostřed ozvučné trubice; každá přípojná trubice má svůj ventil (otočný nebo pístový) který je ovládán příslušnou klapkou.