Wi-Fi Direct
Wi-Fi Direct, zpočátku nazývaný Wi-Fi P2P, je standard Wi-Fi, který umožňuje snadné propojení dvou nebo více zařízení bez nutnosti bezdrátového přístupového bodu (anglicky Access Point, zkráceně AP)[1] a komunikaci běžnými Wi-Fi rychlostmi[2] a to pro různé využití od přenosu souborů až po připojení k internetu.[3][4] Jednou z výhod Wi-Fi Direct je možnost propojit zařízení, i když jsou od různých výrobců. Pouze jedno z Wi-Fi zařízení musí být vybaveno funkcí Wi-Fi Direct pro navázání spojení peer-to-peer, které přenáší data přímo mezi ostatní a to vše s výrazně sníženým nastavováním. Wi-Fi Direct sjedná spojení pomocí systému Wi-Fi Protected Setup (WPS, česky Chráněné nastavení Wi-Fi), který přiřadí každému zařízení omezený přístupový bod. Párování Wi-Fi Direct zařízení může být nastaveno tak, že vyžaduje Near field communication (NFC), signál Bluetooth, nebo stisknutí tlačítka na jednom nebo všech zařízeních. Wi-Fi Direct může nahradit nejen potřebu routerů (směrovačů), ale může také nahradit potřebu Bluetooth v případech, kdy není vyžadována nízká spotřeba.[5]
Souvislosti editovat
Základní Wi-Fi editovat
Konvenční Wi-Fi sítě jsou obvykle založeny na přítomnosti řídících zařízení známých jako bezdrátové přístupové body. Tato zařízení obvykle kombinují tři základní funkce – fyzickou podporu pro bezdrátové a kabelové sítě, přemosťování (bridgování) a směrování (routování) mezi zařízeními v síti a služby pro přidání a odebrání zařízení ze sítě.
Typická domácí Wi-Fi síť zahrnuje notebooky, tablety a telefony, dále zařízení jako jsou moderní tiskárny, hudební zařízení a televize. Většina Wi-Fi sítí je nastavena do režimu infrastruktura, kde přístupový bod (AP) funguje jako centrální rozbočovač (hub), ke kterému jsou připojena všechna Wi-Fi zařízení. Zařízení nekomunikují přímo mezi sebou (to se děje v režimu ad-hoc), ale prostřednictvím přístupového bodu. Wi-Fi Direct zařízení jsou schopna mezi sebou komunikovat bez nutnosti dedikovaného přístupového bodu. Při prvním připojení Wi-Fi Direct zařízení dojde k určení, které zařízení bude fungovat jako přístupový bod.
Automatizované nastavení editovat
Jak se zvyšoval počet a typ zařízení připojujících se k Wi-Fi systémům, začal být základní model jednoduchého routeru s inteligentními počítači více a více napjatý. Ve stejné době se zvýšila sofistikovanost hotspotů, což přineslo složité problematické nastavení pro běžné uživatele. K řešení těchto problémů zde byly četné pokusy o zjednodušení některých aspektů nastavení.
Typickým příkladem je systém Wi-Fi Protected Setup (WPS, česky Chráněné nastavení Wi-Fi), který je součástí většiny přístupových bodů vyrobených od roku 2007, kdy byl tento standard představen.[6] Wi-Fi Protected Setup umožňuje jednoduché nastavení přístupových bodů (AP), zadáním PIN kódu nebo jiné identifikace na připojovací obrazovce nebo v některých případech pouhým stisknutím tlačítka. WPS systém použije tuto informaci k odeslání dat do počítače. Předání informace je potřeba k dokončení nastavení sítě a připojení k Internetu. Z pohledu uživatele nahradí jedno kliknutí dříve nutné zkušenosti s víceúrovňovým nastavováním plným odborných výrazů.
Zatímco model Wi-Fi Protected Setup funguje, jak bylo zamýšleno, byl původně určen jen pro zjednodušení spojení mezi přístupovým bodem a zařízeními, která by mohla využít jeho služeb, zejména přístupu k Internetu. Poskytuje také menší pomoc v rámci sítě – například nalezení a nastavení přístupu k tiskárně z počítače. Pro řešení těchto rolí byla vyvinuta řada různých protokolů, včetně Universal Plug and Play (UPnP), Devices Profile for Web Services (DPWS) a Zero Configuration Networking (ZeroConf). Tyto protokoly umožňují zařízením vyhledat další zařízení v rámci sítě, zjistit jejich schopnosti a zajistit určitou úroveň automatického nastavení.
Nová použití editovat
U chytrých telefonů (smartphonů) a některých přenosných přehrávačů se stalo běžným obsahovat Wi-Fi jako standardní funkci a v průběhu času se to stalo běžným také u „hloupých“ telefonů.[7] Proces přidávání Wi-Fi do menších zařízení se zrychlil a nyní je možné najít tiskárny, digitální fotoaparáty, scannery a mnoho dalších běžných zařízení vybavených navíc Wi-Fi připojením spolu s běžnými typy připojení, jako je USB.
Rozsáhlé použití Wi-Fi v nových třídách menších zařízení vytvořilo mnohem větší potřebu ad-hoc síťování. Pro notebook by bylo užitečné, aby bylo možné se bezdrátově připojit k místní tiskárně i bez centrálního Wi-Fi hubu nebo routeru. Ačkoli byl režim ad-hoc vytvořen pro řešení tohoto druhu potřeb, nedostatek doplňujících informací však ztěžuje jeho použití v praxi.[4][8]
Přestože systémy jako UPnP a Bonjour (od Applu) poskytují mnoho potřebných schopností a jsou zahrnuty v některých zařízeních, jediný široce podporovaný standard stále chyběl a podpora v rámci stávajících zařízení nebyla příliš rozšířena. Návštěvník pravděpodobně bude schopen pomocí svého chytrého telefonu jednoduše najít hotspot a připojit se k internetu, možná i s využitím technologie WPS (Wi-Fi Protected Setup). Ale pro stejné zařízení by mohlo být obtížné streamovat hudbu do počítače nebo vytisknout soubor, nebo to prostě není podporováno mezi odlišnými značkami hardwaru.
Wi-Fi Direct může poskytnout bezdrátové připojení k různým periferiím. Bezdrátové myši, klávesnice, dálková ovládání, sluchátka, reproduktory, displeje a mnoho dalších funkcí může být realizováno pomocí technologie Wi-Fi Direct. Začalo to s produkty Wi-Fi myší,[9] produkty bezdrátového přenosu obrazu, jako jsou WiDi a Miracast, stejně jako s Wi-Fi Direct dálkovými ovladači, které byly vyrobeny kolem listopadu 2012.
Aplikace pro sdílení souborů na zařízeních s Androidem a BlackBerry 10 mohou využívat technologii Wi-Fi Direct. Podporována je většina verzí Androidu 4.1 (Jelly Bean) a BlackBerry 10.2. Android verze 4.2 (Jelly Bean) zahrnuje další vylepšení pro Wi-Fi Direct, včetně perzistentních oprávnění umožňujících obousměrný přenos dat mezi více zařízeními.
Technický popis editovat
Wi-Fi Direct v podstatě vloží softwarový přístupový bod (anglicky software access point, zkráceně Soft AP) do jakéhokoliv zařízení, které ale musí tuto funkci podporovat.[4] Soft AP poskytuje vlastnost WPS (Wi-Fi Protected Setup), která umožňuje nastavení pomocí stisknutí tlačítka nebo vložení PIN kódu.
Když zařízení vstoupí do dosahu Wi-Fi Direct hostitele, může se k němu připojit a pak shromáždit informace pro nastavení pomocí WPS.[4] Připojení a nastavení je tak zjednodušeno, že někteří naznačují, že může v některých situacích nahradit Bluetooth.[10]
Softwarové přístupové body mohou být jednoduché nebo složité, tak jak to vyžaduje jejich role. Digitální fotorámeček může poskytovat jen ty nejzákladnější služby potřebné proto, aby se digitální fotoaparáty mohly připojit a nahrát obrázky. Chytrý telefon, který umožňuje datový tethering, může poskytovat složitější Soft AP, který přidá schopnost sdílení připojení k internetu. Standard zahrnuje také zabezpečení WPA2 a funkce pro ovládání přístupu v podnikových sítích.[4] Wi-Fi Direct zařízení lze propojit buď dvě, nebo lze připojit k jednomu zařízení více dalších a ne všechny připojené produkty musí mít podporu Wi-Fi Direct. Jedno zařízení s funkcí Wi-Fi Direct se může připojit ke klasickým Wi-Fi zařízením bez této funkce.
Wi-Fi Direct certifikační program je vyvíjen a spravován průmyslovou skupinou Wi-Fi Alliance, která vlastní ochrannou známku „Wi-Fi“. Specifikace je k dispozici pro nákup od Wi-Fi Alliance.
Komercializace editovat
Notebooky editovat
Intel zahrnul technologii Wi-Fi Direct na platformě Centrino 2 a to ve své technologii Intel My WiFi Technology v roce 2008.[11] Wi-Fi Direct zařízení se mohou připojit k přenosnému počítači, který hraje roli softwarového přístupového bodu. Notebook pak může poskytnout přístup k internetu pro ostatní Wi-Fi Direct zařízení, bez nutnosti Wi-Fi AP. Firmy Marvell Technology Group,[12] Atheros, Broadcom, Intel, Ralink a Realtek oznámily své první produkty v říjnu 2010.[13] Čipová sada od Redpine Signals byla certifikována Wi-Fi Direct v listopadu téhož roku.[14]
Mobilní zařízení editovat
Wi-Fi Direct je plně podporován v Androidu od verze 4.0.[15] Zatímco některá zařízení s Androidem 2.3, jako je Samsung Galaxy S II, již měla tuto funkci implementovanou prostřednictvím proprietárních rozšíření operačního systému vyvinutých OEM výrobci, Galaxy Nexus (vydaný v listopadu 2011) byl prvním Android zařízením dodávaným s Googlovskou implementací této funkce a rozhraním pro programování aplikací (API) pro vývojáře. Firma Ozmo Devices, která vyvinula integrované obvody (čipy) navržené pro Wi-Fi Direct, byla v roce 2012 koupena společností Atmel.[16]
U BlackBerry je Wi-Fi Direct dostupný díky aktualizaci BlackBerry 10.2.1.
Apple iOS 8 získá podporu pro Wi-Fi Direct pro funkce jako Airdrop, Handoff, Instant Hotspot a AirPlay.[17]
Herní konzole editovat
Xbox One, který vyšel v roce 2013, podporuje technologii Wi-Fi Direct.[18]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wi-Fi Direct na anglické Wikipedii. [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18]
- ↑ a b Wi-Fi Direct | Wi-Fi Alliance [online]. wi-fi.org [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b How fast is Wi-Fi Direct? | Wi-Fi Alliance [online]. wi-fi.org [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Can a network based on devices certified under the Wi-Fi Direct program cross connect to an infrastructure network for internet connectivity? | Wi-Fi Alliance [online]. wi-fi.org [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b c d e f GRIFFITH, Eric. New 'Wi-Fi Direct' Spec Revamps Device Networks | News & Opinion | PCMag.com [online]. PCMag.com, 2009-10-14 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRADLEY, Tony. Wi-Fi Direct Could Be the Death of Bluetooth | Network World [online]. NetworkWorld.com, 2009-10-15 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-18. (anglicky)
- ↑ a b Wi-Fi Protected Setup | Wi-Fi Alliance [online]. [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FLEISHMAN, Glenn. Broadcom squeezes 11n, Bluetooth, FM into new, cheap chip | Ars Technica [online]. ArsTechnica.com, 2008-12-08 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KHARIF, Olga. Wi-Fi Is About to Get a Whole Lot Easier - Businessweek [online]. Businessweek.com, 2009-10-14 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b WIFT. HP má bezdrátovou myš připojitelnou přes Wi-Fi | Diit.cz [online]. diit.cz, 2011-06-20 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online.
- ↑ a b FORESMAN, Chris. Wi-Fi Direct protocol to ease peer-to-peer WiFi connections | Ars Technica [online]. ArsTechnica.com, 2009-10-14 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Welcome to the Freedom of Portable Wi-Fi [PDF online]. Intel, 2008-12-03 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b Marvell supports new 'Wi-Fi Direct' standard across entire line of 802.11 WLAN devices [online]. Marvell, 2009-10-14 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. (anglicky)
- ↑ a b GARDNER, W. David. Wi-Fi Direct Products Connect Without A Network - Dark Reading [online]. DarkReading.com, 2010-10-25 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Redpine Signals’ Lite-Fi® – Ultra Low Power 802.11n – RS9110 Chipset Achieves Wi-Fi Direct™ Certification [online]. Redpine Signals, 2010-11-09 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-13. (anglicky)
- ↑ a b Ice Cream Sandwich | Android Developers [online]. developer.android.com [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CLARKE, Peter. Atmel Wi-Fi buy aimed at Internet of Things | EE Times [online]. EETimes.com, 2012-12-21 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ZIBREG, Christian. iOS 8 AirPlay broadcasts to Apple TV without Wi-Fi [online]. iDownloadBlog.com, 2014-06-03 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Xbox One: A Modern, Connected Device [online]. news.xbox.com, 2013-06-06 [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (anglicky)