Vyšehorky

část obce Líšnice v okrese Šumperk
(přesměrováno z Vyšehorky (Líšnice))

Vyšehorky (německy Allerheiligen[3]) jsou část obce Líšnice na Šumpersku. Leží nedaleko Mohelnice na svazích Mírovské vrchoviny v nadmořské výšce 375 metrů. Na katastru o výměře 255 ha žije necelá stovka obyvatel.

Vyšehorky
kostel Všech svatých
kostel Všech svatých
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecLíšnice
OkresŠumperk
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel168 (2021)[1]
Katastrální územíVyšehorky (2,55 km²)
PSČ789 85
Počet domů39 (2011)[2]
Vyšehorky
Vyšehorky
Další údaje
Kód části obce85120
Kód k. ú.685127
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec si zachovala na Moravě poměrně vzácný půdorys původní slovanské osady – okrouhlice, kdy domy jsou uspořádány kolem kruhové návsi.  

Název editovat

Jak ukazují nejstarší doklady, vesnice se původně jmenovala Vyšehoř, její jméno bylo odvozeno od osobního jména Vyšehoř a znamenalo "Vyšehořův majetek". Podoba Vyšehoří poprvé doložena z počátku 15. století. Německé jméno Allerheiligen ("Všech svatých") bylo dáno podle zasvěcení místního kostela.[4] V roce 1949 bylo nařízeno přejmenování na Vyšehorky s odůvodněním, že často dochází k záměnám s obcí Vyšehoří u Bludova.

Historie editovat

V nejstarší době svého trvání patřily Vyšehorky držitelům Líšnického statku, pánům z Kunštátu a Líšnice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1369 (Wysschehors).[5] V zemských deskách je zmíněno několik odkazů pánů z Kunštátu, sídlem na Líšnici, vyšehorskému kostelu v průběhu dalších let. V té době patřily Vyšehorky k nejbohatším farnostem na severní Moravě. V roce 1494 se majiteli stali Haugvitzové z Biskupic. V následujících letech se vystřídalo několik majitelů. Ve druhé polovině 16. století přechází Vyšehoří jako biskupské léno do majetku Kobylků z Kobylí, kteří podporovali protestantské učení. Po porážce stavovského povstání přišli o majetek a majitelem se stal olomoucký biskup František z Dietrichštejna a připojil je k panství Mírov. Zpočátku česká obec se vylidnila, zpustla a postupně ji osidlovali němečtí obyvatelé z okolí. V té době obec dostala název Allerheiligen podle zasvěcení kostela Všem svatým. Během rekatolizačního období byla farnost v roce 1636 předána pod správu Mohelnice. Vyšehorská římskokatolická farnost byla obnovena v roce 1663. V květnu 1842 téměř celá obec vyhořela při velkém požáru. Zůstalo jen několik domů a kostel.[6] Od roku 1960 se Vyšehorky staly administrativní součástí obce Líšnice. [7]

Kulturní památky editovat

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky[8]:

Osobnosti editovat

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Tak např. v mapě z roku 1897 (v této dvojjazyčné mapě jsou uvedeny jen německy): Církevní mapa arcibiskupství Olomouckého. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2024-05-03]. Dostupné z: http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/84917.
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 762.
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 680. 
  6. BŘEZINA, Jan. Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1963. 
  7. Historie - Oficiální stránky obce Líšnice. www.obec-lisnice.cz [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-22. 
  8. PERŮTKA, M. (red.). Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci a OÚ Šumperk, 1994. ISBN 80-901473-5-6. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat