Vojtěch Šafařík
Vojtěch Šafařík (26. říjen 1829 Novi Sad – 2. červenec 1902 Praha[3]) byl český chemik a astronom, podílel se na zkoumání pravosti Rukopisů. Byl synem Pavla Josefa Šafaříka.
| Vojtěch Šafařík | |
|---|---|
 Vojtěch Šafařík (1882) | |
| Narození | 26. října 1829 Novi Sad  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. července 1902 (ve věku 72 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | chemik, astronom, přírodovědec a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Choť | Naděžda Vladimirovna Šafaříková (do 1878)[1] Paulina Šafaříková (od 1880)[2][1] |
| Rodiče | Pavel Josef Šafařík |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Studoval chemii v Praze, Berlíně a v Göttingenu, kde spolupracoval na přípravě diethylmagnesia, první organické sloučeniny hořčíku. V letech 1851-1856 učil na První české reálce v Praze.
V roce 1860 vydal první českou vysokoškolskou učebnici Základové chemie čili lučby a podílel se na vytvoření českého chemického názvosloví. Poopravil tak do té doby používané názvosloví Jana Svatopluka Presla a Josefa Jungmanna.
Zavedl koncovky pojmenování oxidů podle valence příslušného prvku, které byly téměř po 50 letech v roce 1914 pozměněny do podoby, která se dosud používá (-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný (-ečný), -ový, -istý, -ičelý).
V roce 1869 se stal profesorem chemie na české polytechnice, po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity se stal v roce 1882 prvním profesorem chemie její české části. Ke konci života se věnoval výhradně astronomii. Ve své vile na Vinohradech v Koperníkově ulici čp. 422 (vila již neexistuje), postavené roku 1887 nad Gröbovkou, měl zařízenou soukromou hvězdárnu s kopulí a dalekohledem. Zde bydlel až do své smrti.[4][5][6]
Jeho první manželkou byla Naděžda Vladimírovna, rozená Trofimová, která zemřela roku 1878. Roku 1880 se oženil s překladatelkou Paulinou, rozenou Královou, ve které vzbudil zájem o astronomii.
Zemřel roku 1902 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech, naproti hrobce svého otce a příbuzných.
Na jeho památku byla pojmenována planetka (8336) Šafařík a kráter Šafařík na odvrácené straně Měsíce.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2019-03-27]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-03-27]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské evangelické církve u sv. Salvátora, sign. EVS Z4, s. 103
- ↑ Barbora Lašťovková: Pražské usedlosti. 2. vyd. Praha: Libri, 2007. 359 s. ISBN 978-80-7277-346-6. S. 90 - 91.
- ↑ Miloslav Kopecký: Před 100 lety zemřel prof. Vojtěch Šafařík. In: Astropis, 3/2001, s. 16, [cit. 2017-06-05]. pdf. Dostupné online.
- ↑ Říše hvězd. č. 9, 1. XI. 1942, roč. XXIII. pdf. [cit. 2017-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Crater Šafařík on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS (anglicky)
Literatura editovat
- Chemické listy 73 (1979), číslo 12, str. 1254 - 1268
- ŠAFAŘÍK, Vojtěch. Počátkové chemie. Praha: vl.n., 1884. Dostupné online.
- Základové chemie čili lučby./ Částka 1, Lučby / V Praze: Matice česká, 1860. Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online.
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Koprníkova, s. 594–595.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Šafařík na Wikimedia Commons 
Autor Vojtěch Šafařík ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Šafařík
- Digitalizovaná díla Vojtěcha Šafaříka v Národní digitální knihovně.
