Vitalij Kyrejko
Vitalij Dmytrovyč Kyrejko, ukrajinsky Віталій Дмитрович Кирейко, rusky Виталий Дмитриевич Кирейко, (23. prosince 1926 Šyroke – 19. října 2016) byl ukrajinský hudební skladatel a pedagog.
| Vitalij Dmytrovyč Kyrejko | |
|---|---|
| Narození | 23. prosince 1926 Šyroke  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 19. října 2016 |
| Národnost | ukrajinská |
| Alma mater | Národní hudební akademie Ukrajiny P. I. Čajkovského (1944–1949) |
| Povolání | hudební skladatel |
| Významná díla |
|
| Ocenění | zasloužilý umělecký pracovník Ukrajinské SSR (1977) Lidový umělec Ukrajinské SSR (1977) Řád čestného odznaku Řád za zásluhy 3. třídy medaile Za pracovní udatnost Lysenko Award |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Vitalij Kyrejko pochází z města Šyroke v dnešní Dněpropetrovské oblasti. Jeho otec byl učitel a amatérský hudebník a hudební organizátor. Střední školu vystudoval v městě Kobeljaky v Poltavské oblasti (1935–1941). Za druhé světové války (1941–1944) Kyrejko působil jako koncertní mistr v amatérském divadelním souboru, s nímž uvedl např. Natalku Poltavku.[1][2]
Jeho profesionální činnost je spojena s Kyjevskou konzervatoří, kde studoval v letech 1944–1949 kompozici u významného skladatele Levka Revuckého, který se stal Kyrejkovým celoživotním vzorem. Na konzervatoři zůstal i po absolvování jako vyučující a Revuckého vědecký asistent, dokončil tam roku 1952 aspiranturu, roku 1953 se stal kandidátem hudebních věd, roku 1961 docentem a roku 1978 profesorem; roku 1988 odešel na penzi.[1][3][4][2] Z roku 1945 pochází Kyrejkova první díla opatřená opusovým číslem.[5]
Základem pro Kyrejkovy tvorbu byla vždy ukrajinská lidová hudba a na ni navazující skladatelská tradice (Lysenko, Leontovyč, Stecenko, Verykivskyj, Revuckyj); profesorka Valentyna Antonjuková jej nazývá přímo „Lysenkovým vnukem“.[6] K hudební avantgardě, která se na Ukrajině prosazovala od 60. let 20. století, zaujímal vždy záporný postoj.[4][2][5] Je nazýván „posledním romantikem“ ukrajinské klasické hudby.[5]
Kyrejko se soustavně vyhýbal tvorbě na prorežimní témata, což vedlo s jeho silným obdivem k národnímu folklóru (shledává vlivy ukrajinské lidové písně i u Beethovena) a antipatiemi k bolševikům a židům k ovlivnění z „buržoazního nacionalismu“.[2] I když za své první dvě opery získal roku 1966 titul zasloužilého umělce USSR, byly vzápětí staženy z repertoáru; rovněž plánovaná opera Bojarka, zpodobňující konflikt ukrajinského nacionalismu a ruské rozpínavosti, byla za existence Sovětského svazu zakázána a koncertně provedena až roku 2008.[2]
Po dobu brežněvovské éry se proto Kyrejko soustředil na instrumentální hudbu a na lyrické písně a za svou tvorbu – stylově konzervativní a odpovídající požadavkům socialistického realismu – získal roku 1977 i titul národního umělce USSR.[2][4] Získal rovněž cenu M. V. Lysenka (1985), cenu L. Revuckého, cenu I. Nečuja-Levyckého a roku 2001 se stal rytířem ukrajinského řádu „Za zásluhy‟ („Орден «За заслуги»‟) III. stupně.[1][3]
Dílo editovat
Dílo Vitalije Kyrejka je rozsáhlé a žánrově bohaté, obsahuje téměř 300 opusových čísel.[3][5]
Hudební skladby editovat
opery
- Lesní píseň (Лісова пісня), na vlastní libreto podle stejnojmenné hry-féerie Lesji Ukrajinky, 1957
- V neděli ráno sbírala byliny (У неділю рано зілля копала), na libreto М. Zocenka podle stejnojmenné povídky Olhy Kobyljanské, 1966
- Marko v pekle (Марко в пеклі), na vlastní libreto podle stejnojmenné hry Ivana Antonovyče Kočerhy, 1966
- Vernisáž na jarmarku (Вернісаж на ярмарку), na libreto Eduarda Javorského а N. Někrasovové podle hry H. Kvitka-Osnovjanenka Saldackyj patret, 1985
- Bojarka (Бояриня), podle stejnojmenné dramatické básně Lesji Ukrajinky, 2008
balety
- Stíny zapomenutých předků (Тіні забутих предків), na libreto F. Kocjubinského a N. Skoruľské podle povídky Mychajla Kocjubynského, 1960
- Vědma, (Відьма), na libreto V. Nerodenka podle básně T. Ševčenka, 1967
- Orgie (Оргія), na libreto N. Skoruľské pole dramatické básně Lesji Ukrajinky, 1977
- Sluneční kámen (Сонячний камінь), na libreto Je. Kušakova, 1982
vokálně-symfonická a symfonická díla
- kantáta Na památku M. Kropyvnyckého (Пам'яті М. Кропивницького, na slova M. Ryľského, 1965, a jiné
- symfonie č. 1, 1952
- symfonie č. 2, 1964
- symfonie č. 3, 1968
- symfonie č. 4, 1970
- symfonie č. 5, 1975
- symfonie č. 6, 1977
- symfonie č. 7, 1986
- symfonie č. 8 Klasická, 1992
- symfonie č. 9, 1994
- symfonie č. 10, 2002
- suita Ukrajinské tance (Українські танці), 1958
- symfonická báseň Don Quijote (Дон Кіхот), 1981 a jiné
- sinfonietta pro smyčcový orchestr, 1971
- koncert pro violoncello a orchestr, 1961
- koncert pro housle a orchestr, 1967
- dvojitý koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, 1971
- Báseň pro klavír a orchestr, 1973
- Fantazie pro klavír a orchestr, 1973
- ouvertury a jiné
komorní instrumentální díla
- první klavírní trio, 1976
- druhé klavírní trio
- klavírní kvintet
- 6 smyčcových kvartet
- díla pro sólový klavír, mj.: 24 skladbiček pro děti (1962), jedenáct sonát
- díla pro sólové housle, violy a violoncella
vokální díla
- sbory na slova H. Skorovody, Т. Ševčenka, A. S. Puškina, J. W. Goetha, М. Ryľského, P. Tyčyny, М. Tanka, G. Herwegha a jiných
- cyklus písní Barvy legend (Барви легенд) na slova А. Nimenka, 1973
- romance na slova Т. Ševčenka, Lesji Ukrajinky, І. Franka a jiných
- písně a úpravy lidových písní
další
- hudba k činohrám
Hudebněvědné práce editovat
- disertace Ukrajinské lidové písně v úpravách sovětských skladatelů pro hlas a klavír, 1953
- jiné hudebněvědné články v odborném a obecném tisku
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c МУХА, Антон Іванович. Композитори України та української діаспори: Довідник. Київ: Музична Україна, 2004. 352 s. ISBN 966-8259-08-4. S. 131–132. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f МЕЛЬНИК, Ольга. Віталій КИРЕЙКО: «Я НЕ ПРИСТОСОВУВАВСЯ ДО ТОГО, ЯКИЙ І КУДИ ДМЕ ВІТЕР». УКРАЇНСЬКА ГАЗЕТА ПЛЮС [online]. 2008-12-31 [cit. 2014-11-16]. Čís. 45 (185). Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-28. (ukrajinsky)
- ↑ a b c МУДРИК, В. Вечір до 85 – річчя від Дня народження Народного артиста України, композитора В. Д. Кирейка [online]. Київ: Музей театрального, музичного та кіномистецтва України, 2011-12 [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c BALEY, Virko. Kyreyko, Vitaly Dmytrovych. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
- ↑ a b c d ЛУНІНА, Анна. ПРО НЬОГО КАЖУТЬ: «ОСТАННІЙ РОМАНТИК…». Музика. 2012, čís. 1 (384). Dostupné online [cit. 2014-11-16]. (ukrajinsky) Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ АНТОНЮК, Валентина. Розмисли після святкування: 85-річчя композитора Віталія Кирейка. Слово Просвіти [online]. 2012-02-08 [cit. 2014-11-16]. Čís. 5 (642). Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (ukrajinsky)
Literatura editovat
- BALEY, Virko. Kyreyko, Vitaly Dmytrovych. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
- МУХА, Антон Іванович. Композитори України та української діаспори: Довідник. Київ: Музична Україна, 2004. 352 s. ISBN 966-8259-08-4. S. 131–132. (ukrajinsky)
- NEEF, Sigrid. Handbuch der russischen und sowjetischen Oper. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1985. 760 s. ISBN 978-3761809259. S. 230–231. (německy)
- МАЙБУРОВА, К.В. Віталій Кирейко. Київ: Музична Україна, 1979. 48 s. (ukrajinsky)
