Virakoča
Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa[1]) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mytický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace.[2]
| Virakoča | |
|---|---|
 | |
| Synonyma | Viracocha, Apu Qun Tiqsi Wiraqucha, Kon-Tiki Virakoča Pačajačačik, Huirakoča |
| Původ | incký |
| Význam | bůh stvořitel, zakladatel |
| Oblast uctívání | Peru |
| Období uctívání | cca 400 př. n. l. až 1500 n. l. |
| Centrum kultu | Cuzco |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mýtus editovat
Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté, co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.
Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.
V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.
V další pověsti zas měl dva syny – Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču – které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán.[3]
Podoba editovat
Španělský kronikář Pedro Sarmiento de Gamboa, který pobýval v Peru v 16. století a měl možnost zaznamenat ještě živé incké mýty krátce po příchodu Evropanů, popisuje Virakoču jako „bílého muže střední postavy, oblečeného v bílém obřadním rouchu přepásaném opaskem, který v rukou třímá hůl a knihu“.[4] Jindy byl zas zpodobňován jako malý chlapec s pozdviženou pravicí zaťatou v pěst, s nataženým palcem a ukazováčkem.[2]
Bílá pleť snad mohla být důvodem, proč byl Virakoča občas spojován s bílými kolonizátory. Jméno „Virakoča“ se v kečuánštině ještě v nedávné době dochovalo jako označení pro bělochy.[2]
Heyerdahl a Kon-Tiki editovat
Určité podobnosti mezi Kon-Tikim Virakočou a polynéským bohem Tikim byly jednou z indicií, které vedly Thora Heyerdahla k jeho migrační teorii, podle které obyvatelé Polynésie přišli z Jižní Ameriky – po Kon-Tikim Virakočovi byl rovněž pojmenován Heyerdahlův vor Kon-Tiki.[5] Zmíněná migrační teorie byla později vyvrácena moderními genetickými analýzami, nicméně rozsah kulturního kontaktu mezi Polynésií a Jižní Amerikou je stále předmětem spekulací.[6]
Reference editovat
- ↑ qu.wikipedia.org - heslo "Qun Tiksi Wiraqucha" v kečuánské Wikipedii
- ↑ a b c Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.
- ↑ "Glossary, Inca Gods". Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine. First People of America and Canada - Turtle Island. Retrieved 2009-02-10.
- ↑ Viracocha and the Coming of the Incas from "History of the Incas" by Pedro Sarmiento De Gamboa, translated by Clements Markham, Cambridge: The Hakluyt Society 1907, pp. 28-58.
- ↑ Heyerdahl, Thor. Ve znamení Kon-Tiki. Praha: Mladá fronta, 1958.
- ↑ http://archaeology.about.com Archivováno 23. 4. 2010 na Wayback Machine. Hirst, K. Kris. "Trans-Pacific Connections - Was there Pre-Columbian Contact between Polynesia and America?".
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Virakoča na Wikimedia Commons
