Vilém V. Akvitánský

akvitánský vévoda

Vilém V. Akvitánský zv. Veliký (francouzsky Guillaume le Grand, 969/970?31. ledna 1030 klášter Maillezais) byl vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers.

Vilém V. Akvitánský
vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers
Portrét
Ruiny kláštera Maillezais
Narození969/970?
Úmrtí31. ledna 1030
klášter Maillezais
Pohřbenklášter Maillezais
ManželkyAlmodis z Limoges
Brisca (Sancha?) Gaskoňská
Anežka Burgundská
PotomciVilém VI. Akvitánský
Odo Gaskoňský
Theobald
Adéla
Vilém VII. Akvitánský
Vilém VIII. Akvitánský
Anežka Akvitánská
Beatrix
DynastieRamnulfidové
OtecVilém IV. Akvitánský
MatkaEma z Blois
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Francie roku 1030

Vilém byl starším synem akvitánského vévody Viléma a Emy z Blois, dcery Theobalda z Blois.

...byl již ve svém dětství vzděláván v literatuře a velmi dobře znal Písmo. Ve svém paláci přechovával množství knih, a když náhodou nemusel válčit, věnoval se čtení. Setrvával pak dlouhé noci nad knihami ponořen do meditací, dokud jej spánek nepřemohl...
— Adémar z Chabannes [1]

Vévodství převzal ještě jako nezletilý roku 995 či 996[2] a ambiciózní matka byla po několik let regentkou.

Vévoda z Akvitánie a hrabě z Poitiers, tento proslulý a neobyčejně moudrý Vilém, se ukázal být laskavým ke všem a všemu, vynikal moudrostí a svobodnou ušlechtilostí, byl ochráncem chudáků, otcem všech mnichů, přítelem a stavitelem kostelů, přítelem Svaté církve římské...
— Adémar z Chabannes[1]

Vilém, přítel Fulberta ze Chartres, nebyl příliš nadaným vojevůdcem. Akvitánský dvůr byl kulturním centrem a vévoda udržoval přátelské vztahy s okolními panovníky včetně navarrského, francouzského a anglicko-dánského krále.[1] S podporou francouzského krále Roberta II.[3] aspiroval roku 1024 na italskou královskou korunu. Po korunovaci Konráda Sálského se mocenských nároků za sebe i syna vzdal.[3] Roku 1026 se vydal na cestu do Svaté země[4] a po návratu jej údajně napodobilo mnoho dalších urozených pánů. Společně s Odem II. z Blois podpořil roku 1027 královu volbu prince Jindřicha spolukrálem.[5] Zemřel o tři roky později a po jeho smrti začaly spory o vládu nad Akvitánií mezi syny z prvního, druhého a třetího vévodova manželství.[5] Jeho ostatky byly pohřbeny na místě skonu v benediktinském klášteře Maillezais.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c DUBY, Georges. Rok tisíc. Praha: Argo, 2007. ISBN 80-7203-819-2. S. 24. 
  2. www.mittelalter-genealogie.de
  3. a b KOLEKTIV. Francouzští králové v období středověku. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-465-0. S. 94. 
  4. Rok tisíc. str. 110
  5. a b Francouzští králové, str. 91

Externí odkazy editovat