Venting

Venting představuje jednu ze základních a nejpoužívanějších metod sanace nesaturované zóny in situ.

Princip ventingu

Základní princip metody spočívá v odsávání znečištěného půdního vzduchu z nesaturované zóny v důsledku podtlakového pole vyvolaného ventingovou (vakuovou stanicí). Podtlakové pole je přenášeno trubními rozvody a sanačními objekty do horninového prostředí. Vzniklý dynamický stav je příčinou proudění půdního vzduchu s příměsí nežádoucí těkavé látky ventingové a dekontaminační stanici. Současně dochází ke strhávání těkavých podílů látky sorbovaných na pevnou nebo kapalnou matrici horninového prostředí. Kontaminovaný půdní vzduch se odsává z vertikálních vrtů nebo horizontálních směrovaných vrtů. Vytěžený půdní vzduch se zbavuje znečištění na dekontaminační jednotce. Venting lze provádět formou in situ, tak i ex situ. Venting patří mezi základní sanační metody pro odstraňování kontaminace těkavými organickými látkami.

Efektivnost ventingu

Použitelnost ventingu je pro odstraňování těkavých organických látek, zejména chlorovaných alifatických uhlovodíků, chlorovaných rozpouštědel, ropných látek. Může být použit i pro odstranění částečně těkavých organických látek (např. některých halogenovaných sloučenin, ketonu, fenolů a ftalátů).

Základními faktory, které určují efektivnost ventingu jsou:

• fyzikálně-chemické vlastnosti kontaminantu
• propustnost vzduchu v kontaminované zemině nebo horninovém materiálu
• teplota půdního vzduchu
• vlhkost zeminy
• koncentrace znečištění
• hladina podzemní vody
• správné rozmístění vrtů