Varjag (1899)
Varjag byl chráněný křižník Ruského carského námořnictva určený pro službu na Dálném východě, postavený v letech 1898–1901 v amerických loděnicích.
 Varjag v roce 1901 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | chráněný křižník |
| Objednána | 11. dubna 1898 |
| Zahájení stavby | říjen 1898 |
| Spuštěna na vodu | 31. října 1899 |
| Uvedena do služby | 2. ledna 1901 |
| Předchůdce | třída Pallada |
| Následovník | Askold |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 6500 t |
| Délka | 129,56 m |
| Šířka | 15,8 m |
| Ponor | 6,3 m |
| Pohon | 30 kotlů dva parní stroje |
| Rychlost | 23 uzlů |
| Posádka | 580 |
| Výzbroj | (po dokončení): 12× 152 mm (12×1) 12× 75 mm (12×1) 8× 37 mm (8×1) 2× 37 mm 2× kulomet 6× 381mm torpédomet |
Varjag byl potopen vlastní posádkou v bezvýchodné situaci po bitvě u Čemulpcha v samém počátku rusko-japonské války. Japonské císařské námořnictvo loď vyzvedlo a po opravě používalo k výcviku. V roce 1916 byl navrácen Rusku, po vypuknutí bolševické revoluce (1917) zabaven Brity a po dvou ztroskotáních sešrotován.
Stavba editovat
Varjag byl postaven v rámci ruského programu na posílení flotily na Dálném východě z roku 1897. Ten zahrnoval bitevní lodi Cesarevič, Retvizan, křižníky Varjag, Askold, Bojarin a Novik. Protože ruské loděnice neměly volnou kapacitu, byly Varjag a Retvizan objednány v americké loděnici William Cramp & Sons ve Filadelfii.[1]
Stavba lodi začala v říjnu roku 1898 a trup byl na vodu spuštěn 9. července 1899. V polovině roku 1900 začaly zkoušky lodi a Varjag byl ruským námořnictvem převzat do služby dne 2. ledna 1901.[2]
Konstrukce editovat
Hlavní výzbroj lodi tvořilo dvanáct 152mm kanónů, jejichž lafety nebyly chráněny štíty (v boji to znamenalo značné ztráty mezi obsluhami děl). Děla měla dostřel 9800 metrů a kadenci šest výstřelů za minutu. Dvě z děl byla umístěna na přední palubě, zatímco ostatní stála na hlavní palubě. Zásoba munice činila 2388 granátů ráže 152 mm.[1] Varjag dále nesl dvanáct 75mm kanónů, osm 47mm kanónů, dva 37mm kanóny a dva kulomety. Torpédovou výzbroj představovalo šest 381mm torpédometů. Po jednom loď nesla na přídi a zádi, čtyři byly na bocích. Počet nesených torpéd byl 18.[2]
Loď měla tři kotelny, ve kterých bylo celkem 30 kotlů systému Niclausse (10+8+12). Dva parní stroje měly indikovaný výkon 14 700 kW. Varjag měl dva lodní šrouby o průměru 4,4 metru. Nejvyšší rychlost lodi byla 23 uzlů.
Jak bylo u chráněných křižníků obvyklé, pancéřování se omezilo na pancéřovou palubu chránící kotelny a strojovny lodi. Vodorovná část pancíře měla sílu 38 mm a skloněná 76 mm. Boky lodi pak chránily pouze uhelné bunkry.[1]
Operační nasazení editovat
Počátky služby editovat
Dne 10. března 1901 Varjag vyplul na cestu do Ruska. Plul na trase USA, Cherbourg, Reval a Kronštadt. Cestou překonal bouři o síle 11 Beaufortovy stupnice. V Kronštadtu loď přistála 3. května 1901.
Ještě v květnu Varjag doprovázel jachtu cara Mikuláše II. do Gdaňska, Kielu a Cherbourgu. V září 1901 byl odeslán na Dálný východ, kam se dostal Suezským průplavem se zastávkami v přístavech Singapur a Nagasaki. V Port Arthuru Varjag zakotvil 25. února 1902.
Rusko-japonská válka editovat
Osud křižníku se naplnil na samém počátku rusko-japonské války. Varjag[pozn. 1] a dělový člun Korejec před vypuknutím války kotvily v korejském přístavu Čemulpo, kde byly také křižníky několika dalších zemí – francouzský Pascal, americký Vicksburg, anglický HMS Talbot, italský Elba a japonský Čijoda.[2]
Večer 7. února z přístavu náhle vyplul japonský křižník Čijoda a zůstal před ním na volném moři. Ruské velení se rozhodlo odeslat člun Korejec do Port Arthuru. Když Korejec odpoledne druhého dne vyplul z rejdy přístavu, potkal japonský invazní svaz, který tvořily transportní lodě se 4000 vojáky, doprovázené křižníky Asama, Takačihó, Akaši, Niitaka a několika torpédoborci. Válka v té době ještě nebyla vyhlášena, přesto japonské torpédoborce Korejec napadly torpédy a člun se po krátké potyčce stáhl zpět na rejdu přístavu.[3]
Následujícího rána dostaly ruské lodě ultimátum a pokud by do 12 hodiny neopustily přístav, měly být napadeny přímo na rejdě. Přestože měla japonská eskadra drtivou převahu, rozhodl se velitel lodi kapitán Rudněv vyplout jim vstříc a podstoupit předem prohraný boj. Varjag a Korejec vypluly v 11:20 a v 11:45 začal střelba mezi oběma eskadrami.
Varjag byl v bitvě poškozen osmi přímými zásahy a dopadem střepin.[4] Byla vyřazena téměř všechna jeho děla a kapitán lodi se proto, po téměř cca 20 minut trvajícím dělostřeleckém souboji, rozhodl vrátit do přístavu. Zde Varjag zakotvil ve 13 hodin.[3] Celé střetnutí je známo jako bitva u Čemulpcha. Ruské ztráty v něm činily 35 mrtvých a 76 vážně raněných.
Čluny z válečných lodí neutrálních státu pomohly s evakuací raněných a posádka křižníku poté otevřela ventily, kterými do lodi začala proudit voda (člun Korejec vlastní posádka vyhodila do vzduchu). V šest hodin se křižník převrhl a potopil.
Další osudy editovat
Varjag byl Japonci v roce 1905 vyzdvižen a opraven. Dostal nové komíny, nástavby a kromě 152mm děl i výzbroj. Loď nově nesla lehkou výzbroj dvanácti 75mm děl a dvou 42mm. Původní torpédomety byly demontovány a nahrazeny dvěma ráže 457 mm (v přídi a zádi lodi).[2] Japonské císařské námořnictvo ji pojmenovalo Soja a používalo k výcviku.
Po vypuknutí první světové války se z Japonska a carského Ruska stali spojenci a Soja byla prodána zpět Rusku, které křižníku vrátilo jeho původní jméno. Varjag poté odplul do Anglie, kde měl být opraven a přezbrojen. Po vypuknutí bolševické revoluce v Rusku (1917) loď zabavilo britské námořnictvo. Varjag začal operovat s britským námořnictvem, dne 15. února 1918 však ztroskotal u irského pobřeží a dále sloužil jako ponton. V roce 1920 byl prodán k sešrotování, při vlečení na místo likvidace však loď ztroskotala na skotském pobřeží. V letech 1923–1925 zde byla rozebrána.[4]
V kultuře editovat
Na počest křižníku Varjag roku 1904 sepsal stejnojmennou píseň rakouský pisatel Rudolf Greinz.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Kvůli poruše mohl Varjag plout rychlostí maximálně 15 uzlů.
Reference editovat
Literatura editovat
- BENEŠ, Ctirad. Sto let Varjagu. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 8, s. 2–7. ISSN 1210-1427.
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.
- KLECANDA, Jan. Válka rusko-japonská slovem i obrazem, kap. Bitva u Čemulpa, s. 33-37 [online]. Praha: Česká grafická akciová spol. Unie, 1904-1905 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Varjag na Wikimedia Commons - Chráněný křižník Varjag na valka.cz
