Wikipedie

Ucháčovec šumavský

Ucháčovec šumavský (Pseudorhizina sphaerospora) je velmi vzácná jarní vřeckovýtrusá houba. V České republice se vyskytuje výlučně na pralesních stanovištích a je zákonem chráněná jako kriticky ohrožený druh.[1]

Jak číst taxoboxUcháčovec šumavský
alternativní popis obrázku chybí
Ucháčovec šumavský
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenívřeckovýtrusné (Ascomycota)
PododděleníPezizomycotina
TřídaPezizomycetes
Řádřasnatkotvaré (Pezizales)
Čeleďdesticovité (Discinaceae)
Roducháčovec (Pseudorhizina)
Binomické jméno
Pseudorhizina sphaerospora
(Peck) Pouzar 1961
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma editovat

české názvy
  • ucháč šumavský
  • ucháčovec kulatovýtrusý (původně považovaný za samostatný druh)
  • ucháčovec šumavský

Kavina, který houbu jako první v Čechách nalezl, ji popsal jako nový druh a zařadil do rodu Gyromitra (1924).[2] O deset let později poukázal Josef Velenovský na specifické postavení tohoto druhu v čeledi Helvellaceae, kam byl tehdy řazen, a vytvořil pro něj (a další druh s kulatými výtrusy popsaný v USA) rod Ochromitra.[2] S dvouletým předstihem, roku 1932, ale tento rod popsal pod názvem Helvellella japonský mykolog Sanši Imai (a roku 1948 nezávisle na nich Vasilkov jako Gyromitroides - v tomto případě však neplatně, chybí latinská diagnóza).[2] Jako nejstarší platně publikovaný dostal přednost rod Helvellella.[2] Roku 1961 upozornil český mykolog Zdeněk Pouzar, že ucháčovec šumavský je totožný se severoamerickým ucháčovcem kulatovýtrusým a preferenci má tudíž starší název Helvellella sphaerospora před Helvellella gabretae.[3] Dále vysvětlil, že správný název pro tento rod je Pseudorhizina, který použil mykolog Jačevskij již v roce 1913.[3] Platným označením je tudíž Pseudorhizina sphaerospora, případně Pseudorhizina sphaerospora f. gabretae pro šumavskou formu.[3]

Vzhled editovat

Makroskopický editovat

Klobouk je 40–100 milimetrů vysoký a 50–200 milimetrů široký,[1] šedě až olivově hnědý,[4] nepravidelně čepcovitý s hrbolkatě vrásčitým povrchem a velmi křehkou a lámavou konzistencí.[5] Okraj je tvořený několika laloky, u třeně je volně připojený.[1]

Třeň má růžovofialový,[4] směrem nahoru přechází do bělavé až smetanově nažloutlé barvy.[5]Je zbrázděn ostrými podélnými žebry, přecházejícími na spodní stranu klobouku. [6]

Mikroskopický editovat

Výtrusy jsou kulovité, tenkostěnné, hyalinní o proměnlivých rozměrech.[1] Mezní hodnoty dosahují 7–12 μm, obvyklé rozměry jsou 8–10 μm.[4][1] Uložené jsou v dlouze štíhle kyjovitých vřeckách, která měří 160–200 × (12) 14–16 (24) μm.[1] Málo početné parafýzy tvoří 1–2 bazálních článků a jednoho kyjovitě rozšířeného koncového článku, který může tvořit i přes polovinu délky parafýzy. Dosahuje šířky (5) 6–10 (12) μm.[1] Výtrusný prach je smetanově bílý.[1]

Výskyt editovat

 
Přirozené stanoviště - pralesní prostředí s tlejícími kmeny staletých stromů

Roste velmi vzácně jednotlivě nebo v malých skupinách na výrazně zetlelých pařezech, kořenech a padlých kmenech i větvích.[7] Na základě původních nálezů z území současné České republiky se předpokládalo, že jde o houbu vázanou na přirozené a člověkem neovlivněná stanoviště – pralesy.[8] Pozdější nálezy pocházející z dalších evropských zemí (a to i ze synantropních stanovišť) poukazují, že druh spíš vyžaduje chladnější oblasti se stabilně nízkou teplotou a vysokou vlhkostí.[8] Předpokládá se, že je vázaný na dřevo s vysokým a stabilním obsahem vody.[8] Roste na padlých kmenech nebo pařezech v pokročilém stupni rozkladu. Nejčastěji jde o dřevo smrku ztepilého, jedle bělokoré a buku lesního. Z 25 nálezů doložených v českých herbářích (Národní muzeum v Praze, v Brně a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích) do roku 2000 pocházejí 4 sběry ze dřeva buku, 7 z jedle a 11 ze smrku (a 3 z neurčeného substrátu).[8]

Rozšíření editovat

 
Žofínský prales, lokalita objevená v roce 2005
 
Boubínský prales, lokalita známá od roku 1924

Roste v Evropě (Česká republika, Finsko, Chorvatsko, snad Itálie, Litva, Německo, Norsko, Polsko, Švédsko, Švýcarsko), Severní Americe (USA, Kanada) a v Asii (Gruzie - Kavkaz, Japonsko, Rusko - Sibiř).[9]

V České republice je recentně známý ze dvou lokalit, které jsou součástí chráněných území, pralesních rezervací.[10] V Boubínském pralese byl objeven v roce 1924 českým mykologem Karlem Kavinou.[2] Kavina roku 1926 publikoval nález A. Friče ze šumavského vrchu Plechý, což je dosud poslední, respektive jediný nález z této lokality.[2] Třetí lokalitou pro tehdejší Československo byla Dedošova dolina v pohoří Velká Fatra, kde houbu roku 1953 na dvou místech objevila expedice Zdeňka Pouzara a Mirko Svrčka. Zároveň se jednalo o první sběry v Československu od nálezů Kaviny a Friče.[2] Byl objeven také v Kamennej u Nového Mesta nad Váhom.[9] Třetí známou lokalitou pro území současné České republiky je nález českého mykologa Miroslava Berana v přírodní rezervaci Žofínský prales v roce 2005.[10]

Záměna editovat

S ohledem na výskyt omezený na konkrétní lokality i specifické ekologické podmínky, je záměna nepravděpodobná. Od podobných druhů ucháčů se liší přítomností růžovofialového odstínu na výrazně žebernatém třeni. Bezpečným znakem jsou kulaté výtrusy, který žádný ze uvedených podobných druhů nemá.

  • ucháč obrovský (Discina gigas) – na dřevě lip, topolů, někdy i jehličnanů, roste dříve na jaře (březen až květen); okrově hnědý, mozkovitě laločnatý klobouk
  • ucháč svazčitý (Discina fastigiata) – spíše na dřevě listnáčů, v nižších nadmořských výškách v teplých oblastech, hnědočervený vrásčitý klobouk
  • ucháč obecný (Gyromitra esculenta) – drobnější plodnice, tmavě hnědý, mozkovitě laločnatý klobouk
  • ucháč čepcovitý (Gyromitra infula) – klobouk uspořádaný do výrazných cípů, fruktifikuje později (léto až podzim)

Ochrana editovat

V roce 2007 byl ucháčovec šumavský vedený v červených seznamech sedmi evropských zemí.[8] V České republice je zákonem chráněný jako kriticky ohrožený druh,[11] vedený je v Červené knize jako kriticky ohrožený[9] i v Červeném seznamu rovněž jako kriticky ohrožený druh.[10] Je považovaný za jeden z nejvzácnějších druhů mykoflóry České republiky.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h BERAN, Miroslav; TONDL, František. Chráněné houby v jižních Čechách. České Budějovice: okresní úřad České Budějovice s Mykologickým klubem Jihočeského muzea, 1997. 33 s. Kapitola Pseudorhizina sphaerospora (Peck) Pouzar - ucháčovec šumavský, s. 15. 
  2. ↑ a b c d e f g POUZAR, Zdeněk; SVRČEK, Mirko. Ucháčovec šumavský - Helvella gabretae (Kavina) Pouz. et Svr. na Slovensku. In: Albert Pilát. Česká mykologie. Praha: Čs. akademie věd, 1954. Ročník VIII. S. 170–172.
  3. ↑ a b c POUZAR, Zdeněk. Systematická hodnota ucháčovce šumavského - Helvella gabretae (Kavina) Pouz. et Svr.. In: Albert Pilát. Česká mykologie. Praha: Čs. akademie věd, 1961. Ročník XV. S. 42–45.
  4. ↑ a b c BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola 23. Gyromitra seculenta, s. 96. 
  5. ↑ a b KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Zákonem chráněné druhy hub, s. 75. 
  6. ↑ KUO, Michael. Gyromitra sphaerospora [online]. MushroomExpert.com [cit. 2015-04-03]. Dostupné online. (English) 
  7. ↑ PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola 87 Ucháčovec šumavský, s. 82. 
  8. ↑ a b c d e HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Distribution, ecology and fructification of a rare ascomycete, Pseudorhizina sphaerospora, in the Czech Republicand its habitats in Europe. In: Jan Holec. Czech Mycology. Praha: Česká vědecká společnost pro mykologii, 2007. Ročník 59. S. 51–66. (anglicky)
  9. ↑ a b c KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Ušiakovka okrúhlovýtrusná, s. 42–43. (slovensky) 
  10. ↑ a b c d HOLEC, Jan. Pseudorhizina sphaerospora (Peck) Pouzar. In: HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha: Příroda, 2006.
  11. ↑ ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. Kapitola ucháčovec šumavský, s. 8, 36. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ucháčovec_šumavský&oldid=20317600“