Turecká van
Turecká van (Van Kedisi) je vzácné plemeno kočky domácí. Původem je z jihovýchodního Turecka. Jméno pochází od názvu jezera Van, v jehož okolí se plemeno přirozeně vyvinulo. Turecká van má pro kočky nezvyklou vlastnost – nebojí se vody, ráda a dobře plave. FIFe řadí tureckou van do skupiny II, mezi polodlouhosrsté kočky.[1]
| Turecká van | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Turecko |
| EMS kód | TUV |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost samce | až 7 kg |
| Hmotnost samice | 5–6 kg |
| Typ srsti | polodlouhá, bez podsady |
| Klasifikace a standard | |
| Kategorie FIFe | II. Polodlouhosrsté kočky |
Historie editovat
Kočky s dlouhou jemnou srstí byly z Turecka dováženy do Evropy od 16. století. Jednalo se zřejmě o předchůdce jak tureckých angor, tak tureckých van. Tyto kočky byly pro svůj vznešený vzhled oblíbené u šlechty i měšťanů. V polovině 19. století se ovšem objevily první kočky perského typu, které na následující desítky let zcela ovládly chovy dlouhosrstých koček. Turecké kočky upadly na čas v zapomnění.
Plemeno turecká van bylo pro svět znovu objeveno v roce 1954 v horách na jihovýchodě Turecka v nadmořské výšce okolo 1600 m dvojicí anglických reportérek, Laurou Lushingtonovou a Soniou Hallidayovou, které zde získaly darem dvě koťata a dovezly je do Anglie. Svým neobvyklým zbarvením a vzhledem výrazně odlišným od tureckých angor tyto kočky upoutaly pozornost chovatelů. Obě dámy tedy znovu navštívily oblast jezera Van, pozorovaly a fotily zdejší kočky a dovezly domů další chovný pár. Plemeno nastoupilo cestu k oficiálnímu uznání.[2]
V roce 1969 byla turecká van uznána britskou chovatelskou organizací GCCF, světová organizace FIFe ji uznala o tři roky později. V Česku se první turecké van objevily počátkem devadesátých let a od té doby se zde úspěšně chovají, i když stále zůstávají vzácným plemenem.[2]
Turecká van v Turecku editovat
Turci jako Van Kedisi označují mohutnou, čistě bílou kočku s různobarevnýma očima (jedno oko modré, druhé jantarové). S těmito kočkami se lze v oblasti setkat daleko spíše, než s „klasickou“ tureckou van. Tyto kočky tělesnou stavbou připomínají spíše tureckou angoru. Stejně jako jiné čistě bílé kočky s různobarevnýma očima (například právě takto zbarvené turecké angory) bývají tyto kočky často postiženy hluchotou. „Klasická“ turecká van tímto problémem netrpí.[3]
Anatolská kočka editovat
Anatolská kočka připomíná krátkosrstou verzi turecké van. Vedou se diskuse, zda jde skutečně pouze o krátkosrstou verzi tohoto plemene, nebo samostatné, původní plemeno. Standard obou plemen je stejný (až na srst) a je povoleno zakřižování tureckých van mezi anatolky. Anatolskou kočku zatím uznává pouze chovatelská organizace WCF, světová organizace FIFe tyto kočky v současnosti neregistruje ani jako neuznané plemeno.[4]
Charakteristika plemene editovat
Turecká van patří mezi větší kočky, samec může vážit až 7 kg, samice je o něco menší, váží obvykle 5–6 kg.
Hlava tvoří krátký zaoblený trojúhelník. Nos je středně dlouhý a rovný. Uši jsou větší, hustě ochlupené. Široké u základu s lehce zaoblenou špičkou. Posazené středně vysoko na lebce, odstup mezi nimi by se měl rovnat šířce ucha. Vnější strana uší by měla být bílá, vnitřní narůžovělá. Oči jsou velké a oválné, lehce sešikmené. Mohou být modré, světle jantarové nebo různobarevné (jedno oko modré, druhé světle jantarové).[1]
Tělo je dlouhé, ale pevné. Svalnaté, středně těžkého typu. Nohy jsou středně dlouhé. Tlapky jsou drobné a kulaté, s chomáčky chlupů mezi polštářky. Ocas je středně dlouhý, huňatý.[1]
Srst turecké van je polodlouhá, jemná a hedvábná, bez vlnité podsady. Jelikož pro oblast jezera Van jsou charakteristické značné výkyvy teploty v průběhu roku (v létě zde bývá až přes 40 stupňů Celsia, v zimě zde dlouho leží sněhová pokrývka), liší se u turecké van výrazně letní srst, která je kratší a řídká, a zimní srst, která je mnohem delší a hustší.[1][2]
Původně byly turecké van křídově bílé s červenou kresbou se stejným odstínem na hlavě a ocasu. Toto původní zbarvení se stále požaduje na výstavách ve Velké Británii. FIFe povoluje i kombinace křídově bílé srsti s černou, modrou, kaštanovou, krémovou či želvovinovou kresbou, popřípadě tytéž barevné variety s aguti tickingem (což je střídání světlých a tmavých pruhů na jednotlivém chlupu). Velikost skvrn na hlavě není specifikována, měly by však být oddělené a jasně patrné. Ocas musí být zbarvený po celé délce.[1]
Povaha editovat
Turecké van jsou temperamentní a inteligentní kočky, které si v domácnosti zpravidla vyvolí jednoho člověka. Toho pak všude následují a věnují mu veškerou svou pozornost, přičemž ostatní členy domácnosti víceméně ignorují.[2]
Turecké van milují vodu. Rády si s ní hrají, nevadí jim se vykoupat a některé si i rády zaplavou. Jsou též výbornými rybáři.[2]
Péče editovat
Turecké van vyžadují minimálně třikrát týdně česání k zamezení plstnatění srsti. V období línání i častěji.
-
Turecká van s červenou kresbou -
Turecká van s černou kresbou -
Turecká van na arménské poštovní známce -
Van Kedisi (Vanská kočka) – čistě bílá
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Turecká van na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e Viz Oficiální stránky FIFe Archivováno 20. 12. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e ŠANDA, M. Turecká kočka van. Naše kočky. Listopad 2002, roč. 6, čís. 11, s. 18–19. ISSN 1211-6270.
- ↑ Článek o turecké van na stránkách americké chovatelské organizace CFA (anglicky). www.cfa.org [online]. [cit. 2012-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-07.
- ↑ METZOVÁ, Gabriele. Anatolská kočka. Naše kočky. Září 2002, roč. 6, čís. 9, s. 12–17. ISSN 1211-6270.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Turecká van na Wikimedia Commons
