Tureč
Tureč (německy Turtsch) je zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Nacházel se v Doupovských horách asi 5,5 kilometru západně od Mašťova v nadmořské výšce okolo 550 metrů.[1]
| Tureč | |
|---|---|
.jpg) Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Vojenský újezd Hradiště |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°15′19″ s. š., 13°12′8″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Žďár u Hradiště |
  Tureč | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 93 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název editovat
Název vesnice vznikl přivlastňovací příponou z osobního jména Turek ve významu Turkův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Turscha (1196), Tursche (1281), Thurcz (1352), Tureč (1542), k Turcži (1546), od Turczie (1590), Dürzsch (1619) nebo Turtsch (1626).[2]
Historie editovat
První písemná zmínka o vesnici je z roku 1196.[2] Ve třináctém století patřila Vratislavovi z Mašťova, který ji přenechal řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Ti ji 1. ledna 1281 vyměnili se Smilem z Liběšic, který byl bratrem Chotěbora z Račic, za bližší pozemky mezi Spořicemi a Černovicemi.[3] Ve čtrnáctém století patřil turečský statek s pozemky o rozloze dvaceti hektarů pražské kapitule Všech Svatých[4] a vlastníkem zbývající části byl Petr Plik z Nejdku uváděný roku 1361 a později Jindřich Plik (1370–1418). V roce 1521 Jan Žďárský ze Žďáru prodal vesnici s dvorem a poprvé zmiňovanou tvrzí Volfovi ze Štampachu, ale před rokem 1554 se majitelem stal Mikuláš ze Širntyngu.[5]
Když Mikuláš ze Širntyngu zemřel, rozdělili se v roce 1570 jeho synové o dědictví, a Tureč připadla Vojtěchovi, který ji odkázal svým bratrům Hanušovi a Volfovi. Jednomu z nich patřila Tureč, druhému Obrovice a společně se dělili o polovinu turečské tvrze.[6] Jan Bartoloměj Širntyngar vlastnil celou tvrz, ale po bitvě na Bílé hoře mu byl roku 1623, kdy zemřel,[6] zkonfiskován majetek, a téhož roku Tureč koupil císařský důstojník Gottfried Hübner. Hned o následujícího roku vesnici přenechal Baltazarovi Cicognimu, který ji v roce 1631 prodal Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru.[5]
Někdy po třicetileté válce zdejší tvrz pravděpodobně beze stopy zanikla.[5] Po válce ve vsi podle berní ruly žilo šestnáct sedláků, osm chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka a práce na polích. Vesnice patřila k blažimskému panství. Od roku 1659 pak Tureč s Obrovicemi tvořily samostatný statek v majetku Zuzany Smyslovské.[4] Zuzanin syn vstoupil do karmelitánského kláštera na Malé Straně,[4] a turečský statek proto byl v roce 1679 připojen k libědickému panství, u kterého zůstal až do roku 1808, kdy se obě vesnice staly součástí panství Mašťov.[5]
Ve třicátých letech devatenáctého století ve vsi fungoval Hospodářský institut, který testoval vhodnost tzv. peruánských brambor pro české zemědělství. V následujícím desetiletí zahájil pěstební pokusy s cílem vyšlechtit nové odrůdy brambor, které by lépe odolávaly hnilobě, jež tehdy způsobovala významné ztráty ve výnosech a vedla k nedostatku potravin a růstu jejich cen.[7] V polovině devatenáctého století zde byla farářem Karlem Fischerem založena zemědělská škola, která však po Fischerově odchodu na odpočinek zanikla. Adresář z roku 1914 v Turči uvádí dvoutřídní školu, spořitelnu, myslivnu, sedm velkých usedlostí, černínský hospodářský dvůr, dva hostince, dvě trafiky a obecní chudobinec.[4]
Tureč částečně zanikl v důsledku zřízení vojenského újezdu ve druhé etapě rušení sídel. Vesnice byla vysídlena k 31. srpnu 1953, ale některé budovy (např. bývalá škola, fara, dolní hostinec nebo hospodářský dvůr) nebyly zbořeny.[4]
Přírodní poměry editovat
Tureč stával v katastrálním území Žďár u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi 5,5 kilometru západně od Mašťova. Vesnice se nacházela se v nadmořské výšce téměř 460 metrů. Oblast se nachází ve východní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina. Půdní pokryv v širším okolí tvoří kambizem eutrofní.[8]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Tureč stál v mírně teplé oblasti MT3,[9] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[10]
Obyvatelstvo editovat
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 258 obyvatel (z toho 117 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 256 se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[12]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 282 | 308 | 348 | 291 | 292 | 258 | 256 | 82 |
| Domy | 46 | 49 | 50 | 50 | 50 | 51 | 51 | 38 |
Obecní správa editovat
Po zrušení patrimoniální správy se Tureč stal obcí, ke které v letech 1868–1923 patřily osady Sedlec a Obrovice. Obec zanikla až začleněním do vojenského újezdu.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 399.
- ↑ LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 15.
- ↑ a b c d e f BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Tureč, s. 61.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Tureč – tvrz, s. 482.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Mašťova, s. 382.
- ↑ KUTNAR, František. Malé dějiny brambor. Havlíčkův Brod: Východočeské nakladatelství, 1963. 158 s. S. 56, 108.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 237.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 130.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
Literatura editovat
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Tureč – Turtsch, s. 80–81.