Tichý Don
Tichý Don (rusky Тихий Дон) je hlavní dílo Michaila Šolochova a jedno z nejvýznamnějších prozaických děl sovětské literatury. Šolochov za tento čtyřdílný epický román z prostředí donských kozáků obdržel roku 1965 Nobelovu cenu za literaturu. Pojednává zejména o období první světové války a občanské války v Rusku.
| Tichý Don | |
|---|---|
 | |
| Autor | Michail Alexandrovič Šolochov |
| Původní název | Тихий Дон |
| Země | Sovětský svaz |
| Jazyk | ruština |
| Žánr | epika |
| Datum vydání | 1928 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah editovat
Román líčí život kozáků za carského Ruska, za první světové války, za říjnové revoluce a krátce po ní. Hlavním hrdinou románu je Grigorij Melechov, který váhá mezi kozáckými tradicemi podonské vesnice Tatarskoje, z níž pochází, a revolučními touhami. Hledání pravdy mezi kozáky či rudými končí u Grigorije naprostou deziluzí, která jej dovede k zločinné Fominově bandě. Grigorie na jeho cestě životem provází vášnivá láska k Axiňji Astachovové, vdané ženě ze stejné vesnice. Grigorij sám je sice ženatý, ale i v osobním životě se nedovede rozhodnout pro jednu z žen. Melechovovo hledání končí tragicky. Jeho milovanou Axiňju zastřelí, jeho žena Natalja se rozhodne, že svému muži již dále nebude jen doma rodit děti, zatímco on má jinou, a nechá si udělat pokoutný potrat, po němž však vykrvácí a zemře. Sám Melechov zbraně i patrony hodí pod led do Donu a vrátí se do rodné vesnice ke svým dětem.
Celý román má čtyři díly. V prvním díle Šolochov pojednává rodinnou předhistorii Melechovových ve vsi Tatarskoje, v níž zachází až k rusko-turecké válce v letech 1877–1878. Vlastní děj prvního dílu se nicméně odehrává těsně před první světovou válkou v letech 1905–1914. První díl má tři části. V druhém díle je vylíčena vlastní revoluce od října 1916 do dubna 1918, tento díl má dvě části. Třetí díl se zabývá dobou od května 1919 a má jedinou část, čtvrtý díl, kterým celý román končí, sahá až do května 1922, kdy končí občanská válka a sovětská vojska postupně likvidují bandy na jihu země. Poslední díl má dvě části.[1]
Hlavním motivem románu je hledání pozice člověka v surových podmínkách světa. Melechov je svědkem početných příkoří, vražd i radostí, po smrti Axiňji navíc ztrácí smysl života.
Vznik románu editovat
| „ | Když se blížili k Voroněži – tam vlak poprvé jede přes Don – tu vám strojvůdce vždycky zpomalil vlak a jel sotva krokem. Strojvůdce už věděl, co bude dál. Sotva vlak vjel na most, lidičky, to vám bylo boží dopuštění. Kozáci přímo šíleli: Don! Náš Don! Tichý Don! Náš otec, náš živitel! Hurá! A z okna přímo do vody přes železné zábradlí se sypou čapky, staré pláště, šarovary, povlaky, košile a kdejaké drobnosti. To byly dárky Donu při návratu ze služby. Koukáš, a po vodě plavou modré atamanské čapky jako labutě nebo květy... Takový byl starodávný obyčej. | “ |
Šolochov napsal první část knihy velmi rychle v roce 1925. Pojednal v něm o únorové revoluci roku 1917 a vládě Kerenského a nakonec i o říjnové revoluci. Poté si však uvědomil, že kozácká privilegia a život ve vesnicích okolo Donu zůstává čtenáři nepochopitelný, a tak již napsané části předsadil první díl. Třetí díl psal další čtyři roky, poslední díl potom osm let. Díky tomu první a druhý díl vyšel v roce 1928, třetí díl v roce 1932 a čtvrtý díl teprve v roce 1940. Souborné vydání Tichého Donu vyšlo v roce 1941, první české vydání v roce 1945.
Román byl několikrát zfilmován. Poprvé podle románu natočil film Ivan Pravov a Olga Preobraženskaja v roce 1930. V letech 1957–1958 pak Sergej Gerasimov natočil třídílnou sérii. Sedmidílný televizní film natočil v letech 1992–1993 Sergej Bondarčuk a po mnohých potížích film v roce 2006 dokončil jeho syn Fjodor Bondarčuk.
Šolochov napsal první díl knihy ve velmi mladém věku. To zavdalo řadě tehdejších literárních kritiků i spisovatelů, včetně Alexandra Solženicyna a Roje Medvěděva, důvod k opakujícím se obviněním z plagiátorství [2]. Skutečné autorství bylo připisováno Fjodorovi Krjukovi, kozákovi a bělogvardějskému veliteli, který zemřel v roce 1920 na tyfus. K podobnému závěru došel na základě statistické analýzy textu i A. T. Fomenko [3].
Možnost přinejmenším částečného plagiátorství Tichého Donu novodobě připouští i historik Brian J. Boeck. Ten se navíc ve svém textu „Stalinova Šehrezáda“[4] a knize „Stalinův písař – Literatura, ambice a přežití – Život Michaila Šolochova“[5] zaobírá mj. i podstatným vlivem sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina na podobu dalších pokračování románu a také oporou, jaké se Šolochovi dostalo od dalšího spisovatele Maxima Gorkého.
Odraz v kultuře editovat
V písní Na Kolena od Ivana Hlase použité ve filmu Šakalí Léta, který na pozadí příběhu zobrazuje i sovětizaci československých reálií v Praze v padesátých letech, se zpívá:
Cigáro do koutku si klidně dám
Tuhletu pochoutku vychutnám sám
Kašlu vám na bonton, vejmysly chytrejch hlav.
Sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ ŠOLOCHOV, Michail. Tichý Don. Praha: Odeon, 1973.
- ↑ LARIONOFF, Nina; MEDVEDEV, Roy A.; SHOLOKHOV, Mikhail. Problems in the Literary Biography of Mikhail Sholokhov. Russian Review. 1978-04, roč. 37, čís. 2, s. 258. Dostupné online [cit. 2019-02-19]. ISSN 0036-0341. DOI 10.2307/128499.
- ↑ T., Fomenko, A. History, fiction or science? : Chronology. Douglas, Isle of Man, U.K.: Delamere, 2003-09-30. 7 volumes s. Dostupné online. ISBN 2913621015, ISBN 9782913621015. OCLC 55021707
- ↑ Longreads [online]. 2019-02-06 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AUTHOR., Boeck, Brian J., 1971-. Stalin's scribe : literature, ambition, and survival : the life of Mikhail Sholokhov. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781681778747, ISBN 1681778742. OCLC 1083101303
Literatura editovat
- MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tichý Don na Wikimedia Commons
