Ted Serios
Ted Serios byl známý tím, že údajně dokázal obtisknout myšlenku na fotografický materiál. Tato schopnost se v angličtině nazývá thoughtography, čili fotografie myšlenek. Poprvé se představil světu v roce 1964 v americkém Chicagu, kdy „nafotil“ několik obrázků, které si předtím vryl do paměti.
| Ted Serios | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. listopadu 1918 Chicago |
| Úmrtí | 30. prosince 2006 (ve věku 88 let) Quincy |
| Povolání | bellhop a fotograf |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Ted Serios sloužil původně v americkém námořnictvu.[1] Později pracoval v Denveru jako hotelový poslíček a obsluha výtahu (liftboy).[1] Na lidových zábavách a soukromých večírcích začal vystupovat asi v polovině 60. let 20. století jako Muž, který fotografuje svoje myšlenky.[1] Denverský parapsycholog Jule Eisenbud s Tedem Seriosem provedl asi v polovině 60. let 20. století ve své laboratoři řadu experimentů.[1] V roce 1966 vystupoval Ted Serios v prestižní Talk Show stanice ABC a o jeho schopnostech se tak dozvěděla široká americká veřejnost.[1] V následujícím období předváděl Ted Serios svoje neobvyklé schopnosti před živým publikem ve velkých přednáškových sálech po celých Spojených státech amerických.[1] Úspěšnost blížící se 90 procentům implikovala podezření z podvodu.[1] Julie Eisenbud požádal amerického psychologa a experta na parapsychologii Josepha Gaithera Pratta (1910–1979) a amerického psychiatra Iana Pretymana Stevensona (1918–2007) (oba pracovali v Department of Psychiatry na Virginia State University) o nezávislé a objektivní testování Seriosových schopností.[1] (Některé pokusy byly prováděny ve Faradayově kleci, která odstiňuje vnější elektromagnetické záření.[1]) Během celé řady experimentů nebyl odhalen žádný trik.[1] Štáb berlínské televize (na popud freiburského profesora Dr. Hanse Bendera) o Tedu Seriosovi natočil dokument An der Grenze der Vernunft (Na hranici rozumu) a zároveň filmaři pořídili i sérii snímků, jež jsou uloženy v denverském Museum of Natural History.[1] Jule Eisenbud v roce 1967 publikoval o Tedu Seriosovi článek v časopise Psychoanalytic Revue, ve kterém konstatoval, že „mentální fotografie je nejvýznamnější příspěvek k pochopení duševních pochodů od té doby, co Sigmund Freud založil psychoanalýzu.“[1] Začátkem léta roku 1968 vytvořil Ted Serios svůj poslední „mentální snímek“, který zobrazoval spuštěnou oponu.[1] Serios reagoval tou dobou popudlivě na projevy nedůvěry v jeho schopnosti, rád a často se pouštěl do hádek a začal propadat alkoholismu.[1] Svoje schopnosti tak záhy rychle a navždy ztratil.[1]
Pokusy a testování Jule Eisendunda editovat
Schopnosti Teda Seriose vešly ve světovou známost zejména díky zkušenému americkému psychologovi Jule Eisenbundovi. Ten zprvu nevěřil, že je možno myšlenkovou fotografii vytvořit a aby to prokázal a ozřejmil tak domnělý podvod, smluvil si se Seriosem v roce 1963 schůzku. Stalo se tak 3. dubna v Chicagu, kde fotograf pobýval. Aby Eisendund zamezil jakémukoli případnému Seriosovu pokusu o využití upravené techniky, přinesl tehdy vlastní ověřený fotoaparát a film zakoupený v den schůzky v Coloradu, kde vyučoval na univerzitě. Během pokusu měl Seriose neustále pod dohledem, kontroloval doslova každý jeho krok. Jaké potom bylo jeho překvapení, když nejenom nezaznamenal žádný, byť sebemenší, pokus o podvrh, ale – co neuvěřitelného se stalo – na diapozitivu, který měl zobrazovat Seriosovu bolestnou grimasu, nalezl po několika minutách od pokusu dva objekty, později identifikované a prokázané jako Frauenkirche, tedy 2 věže nacházející se v Mnichově, kde Serios nedlouho předtím krátce pobýval![zdroj?]
Následně nadšený profesor podrobil Teda Seriose četným pokusům. Zkoumal, zda fotografie myšlenek vzniknou i v izolovaném prostředí Faradayovy klece či zda se dají pořídit i z větší vzdálenosti. K úžasu mnohých přihlížejících se všechny vydařily a ve své době se stal Serios poměrně vděčným předmětem novinových článků, do kterých každý občas přidal trochu fikce, která později lehce znehodnotila ojedinělé Seriosovo nadání.[zdroj?]
Na stovkách snímků, pořízených Seriosem,[zdroj?] se během několika let jeho experimentů zobrazily mj. jeho podprahové vjemy včetně technických nedostatků, mnohá místa z Kanady, USA a některých evropských míst.[zdroj?] Při některých extrémních pokusech dokázal fotografii vytvořit i za sledování padesáti diváků ve studiu a snímání televizních kamer.[zdroj?] Zdokumentovány jsou prakticky všechny jeho úspěšné pokusy (neúspěšné zaznamenával převážně v době, kdy ho svět ještě neznal).[zdroj?]
Serios - podvodník a iluzionista? editovat
Dva američtí novináři, kteří zkoumali tento jev napsali, že se jedná o podvod.[zdroj?] Argumentem jim k tomu posloužil přístroj, který Serios používal pro tvorbu dokonalých fotografií označovaný jako GISMO. Jedná se o využití cca 30 centimetrů dlouhé rourky, která dle Seriose zamezovala přístupu okolního světla do objektivu a napomáhala mu soustředit se. S tímto postojem souhlasila drtivá většina vědců, kteří pokusy sledovali.
Ačkoliv dokonce prohlásili možnost podvodu jako naprosto mizivou, protože Serios byl dlouho před experimentem pokaždé bedlivě pozorován a vytvořit natolik autentické snímky, jaké vytvořil, podvrhem se jeví téměř nemožné, objevila se skupina novinářů, která vyznávala pragmatickou teorii – tedy, že co nevidíme a nemůžeme všichni ohmatat, to zkrátka není a nemůže být.[zdroj?] Tento logický argument nedal spát zejména Jamesi Randimu, populárnímu zámořskému iluzionistovi, který měl s vytvářením různých fikcí dalekosáhlé zkušenosti. Tvrdil, že se do gisma dá vložit již hotový diapozitiv nebo případně objekt, jež bude následně Seriosem vyfocen. Vzhledem k tomu, že se tato možnost nedá stoprocentně vyvrátit, musíme na ni také nahlížet jako na možnou pravdu. I když vzhledem k sofistikovaným opatřením pro zamezení podvodu a mnohým nezávislým odborným pozorovatelům se dá pravděpodobnost této domněnky vymezit na velmi malou. Randi sám totiž ani jím zmiňovaný postup neprovedl a neprokázal jeho funkčnost.
Dovětek editovat
Ted Serios je druhým veřejně známým případem takovéto schopnosti. První myšlenkové fotografie pořizoval již kolem roku 1910 Japonec Tomokichi Fukurai a to různými v té době možnými technikami. Pro své snímky často využíval také jiných osob a i v dalších aspektech se od Seriose v mnohém liší.
V roce 1983 konal první experimenty se zapálenou svíčkou a tzv. „mentální fotografií“ spisovatel, publicista a badatel Jiří Kuchař se Zdeňkem Krušinou ve sklepní garáži v domě u Krušinů.[2] Při pokusech se oba dívali na plamen svíčky a po nějaké době se pokusili tento obraz přenést na planfilm.[2] To, co se ale občas na planfilmu objevilo zpočátku ani vzdáleně neodpovídalo požadované mentální fotografii plamene svíčky.[2] Teprve během několika měsíců se začaly na planfilmy projektovat tvary, které požadovaný vzor alespoň připomínaly.[2] Zdeněk Krušina byl nakonec (po měsících tréninku) schopen exponovat na planfilm i několik souběžných plamenů.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o JELÍNEK, Marian; KUCHAŘ, Jiří. Poznej sám sebe: tajemství těla, duše a mysli. Ilustrace Andrej Bán, František Drtikol, Jiří Koliš, Adam Kuchař, Jiří Kuchař, Viliam Poltikovič, Petra Růžičková, Mary Staggs, Ludmila Škrabáková, Jiří Vojzola. 1. vyd. Praha: Eminent, 2006. 214 s. Dostupné online. ISBN 80-7281-247-5. Kapitola „Fenomén Ted Serios“, s. 138–141. Ilustrace (převážně barevné), portréty, obsahuje bibliografii a rejstřík.
- ↑ a b c d e JELÍNEK, Marian; KUCHAŘ, Jiří. Tajemství životní motivace: Její spirituální rozměry a inspirace. Ilustrace Eva Bystrianskán (obálka); Adam Friedrich (typo). 1. vyd. [s.l.]: Eminent 2019, 31. 10. 2019. 160 s. ISBN 978-80-7281-547-0. Kapitola „Koncentrace a vytrvalost“, s. 136.
Literatura editovat
- Jelínek, Marian a Kuchař, Jiří. Poznej sám sebe: tajemství těla, duše a mysli. Praha: nakladatelství Eminent, 2006. 214 stran, kapitola: Fenomén Ted Serios, strany 138 až 141 ISBN 80-7281-247-5.
- Jelínek, Marian a Kuchař, Jiří. Tajemství životní motivace: její spirituální rozměry a inspirace. Praha: nakladatelství Eminent, 2019. 160 stran, kapitola: Koncentrace a vytrvalost, strana 136. (EAN: 9788072815470;) ISBN 978-80-7281-547-0
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ted Serios na Wikimedia Commons
