Tarpan
Tarpan (Equus ferus), evropský divoký kůň, obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli[1].
 Tarpan | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
| Čeleď | koňovití (Equidae) |
| Rod | kůň (Equus) |
| Binomické jméno | |
| Equus ferus Boddaert, 1785 | |
| Poddruhy a formy | |
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tarpani byli (spolu s koněm Převalského, Equus robustus a Equus gracilis) tradičně považováni za předky dnešních domácích koní (Equus caballus). Později bylo prokázáno, že domácí koně mají společný původ z koní označovaných jako linie DOM2 a tarpani začali být považováni spíše za zdivočelé koně domácí. Novější výzkumy ukazují, že šlo o samostatný druh vzniklý křížením koní linie DOM2 s vymřelými západo- a středoevropskými liniemi koní.[2]
Popis editovat
- Výška: 130–135 cm
- Znaky: krátká stojatá hříva
- Zbarvení: šedé nebo plavé, úhoří pruh, zebrování
Tento kůň měl oproti dlouholebým kertagům se zavalitým a poměrně hrubým utvářením těla ušlechtilejší hlavu, rovnou nebo mírně prohnutou v profilu a zřetelně kratší v obličejové části. Byl lehčí a měl štíhlejší končetiny. Jeho typická barva byla světlý nebo tmavý plavák a měl vrozené znaky: úhoří pruh, oslí kříž a zebrované nohy. Tento kůň byl rozšířen v jihoruských náhorních stepnatých planinách kolem Černého a Kaspického moře a na východ do Asie až k Aralskému jezeru.
Tarpan stepní editovat
Obýval stepi jihovýchodní Evropy a Kaspické oblasti.
Měli rovný profil hlavy.
Tarpan lesní editovat
Žil ve střední a západní Evropě. Byl huben zemědělci. Nejdéle vydržel v Litvě a Polsku. Žil do 1. poloviny 19. stol.
Protože v Polsku se poslední tarpani křížili s domácími koňmi, primitivní polské plemeno, konik, má mnoho znaků původního tarpana. Proto proběhlo zpětným křížením několik pokusů o regeneraci původního tarpana. Skutečně se podařilo získat zvířata, která se původním tarpanům velmi podobají, nemají ale stojací hřívu. Dnes jsou postupně vypouštěni zpět do volné přírody, převážně v Bělověžském národním parku.
Dalšími potomky tarpana jsou huculové žijící i na českém území. Používají se hlavně na agroturistiku a patří mezi genové zdroje Česka. U některých zástupců tohoto plemene jsou dodnes zachovány znaky původního tarpana.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15.
- ↑ LIBRADO, Pablo; KHAN, Naveed; FAGES, Antoine. The origins and spread of domestic horses from the Western Eurasian steppes. Nature. 2021-10, roč. 598, čís. 7882, s. 634–640. Dostupné online [cit. 2023-04-17]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-021-04018-9. (anglicky)
Související články editovat
- hříva
- kůň Převalského, kertak
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tarpan na Wikimedia Commons - Galerie Tarpan na Wikimedia Commons
- Koně ničím nenahradíš
- Tarpan
