Třída PG 1

Třída PG 01 byla třída křídlatých raketových člunů Japonských námořních sil sebeobrany. Jednalo se o vylepšenou licenční verzi italských raketových člunů třídy Sparviero. Všechny tři postavené čluny již byly ze služby vyřazeny.

Třída PG 01
PG 01
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	raketový člun
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Nástupce	třída Hajabusa
Technické údaje
Výtlak	50 t (standardní) 62 t (plný)
Délka	21,8 m
Šířka	7 m
Ponor	1,4 m
Pohon	CODOG
Rychlost	46 uzlů
Dosah	400 km při rychlosti 45 uzlů
Výzbroj	1× Sea Vulcan 4× SSM-1B (2×2)
Radar	JRC OP-28-2

Stavba

Licenci na stavbu plavidel této třídy Japonsko získalo v dubnu 1991. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1993-1995. Stavba plánované druhé trojice nakonec nebyla realizována.

Jednotky třídy PG 01:

Jméno	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
PG 01 (PG-821)	25. března 1991	17. července 1992	22. března 1993	vyřazen 6. června 2008
PG 02 (PG-822)	25. března 1991	17. července 1992	22. března 1993	vyřazen 6. června 2008
PG 03 (PG-823)	8. března 1993	15. června 1994	13. března 1995	vyřazen 24. června 2010

Konstrukce

Plavidla nesla střelecký radar JRC OP-28-2 a dva odpalovače klamných cílů Mk 36 SRBOC. Výzbroj tvořil jeden 20mm kanón Sea Vulcan s dostřelem 4 km na přídi a čtyři protilodní střely SSM-1B s dosahem 180 km. Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. Při plavbě na křídlech plavidla poháněla jedna plynová turbína General Electric LM-500 o výkonu 3728 kW. Nejvyšší rychlost dosahovala 46 uzlů na křídlech a 8 uzlů s ponořeným trupem.

Odkazy

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída PG 1 na Wikimedia Commons

Portály: Japonsko | Loďstvo