Třída Kwanggetcho Veliký
Třída Kwanggetcho Veliký (jinak též třída KD-I, nebo třída Okpo) je třída vrtulníkových torpédoborců jihokorejského námořnictva. Tři postavené jednotky představují první a nejmenší z trojice tříd domácí konstrukce, stavěných v rámci modernizačního programu Korean Destroyer Experimental (KDX-I). Ten byl důležitým krokem v přeměně jihokorejského námořnictva ze sil pobřežní obrany, do loďstva schopného provádět oceánské operace. Mezi jejich hlavní úkoly patří doprovod a protiletadlová obrana protiponorkových a vyloďovacích svazů. Třída je ve službě od roku 1998. V letech 2020–2021 prodělala střednědobou modernizaci.
| Třída Kwanggetcho Veliký Třída KD-I | |
|---|---|
.jpg) Kwanggetcho Veliký (DDH-971) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Námořnictvo Korejské republiky |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Nástupce | třída Čchungmukong I Sun-sin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3855 t (plný) |
| Délka | 135,4 m |
| Šířka | 14,2 m |
| Ponor | 4,2 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 30 uzlů (56 km/h) |
| Dosah | 4000 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 170 mužů a důstojníků |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 8× RGM-84 Harpoon (4×2) 16× Sea Sparrow (4×4 VLS) 2× 30mm Goalkeeper CIWS 6× 324mm torpédomet |
| Letadla | 2× vrtulník Super Lynx |
Stavba editovat
Vývoj třídy Kwanggetcho Veliký byl zahájen v roce 1981.[1] Všechny tři jednotky postavila loděnice Daewoo Shipbuilding and Marine Engineering (DSME) v Okpo. Původně plánovaný počet 10 kusů byl omezen na tři a ušetřené prostředky byly využity ve prospěch pokročilejší třídy Čchungmukong I Sun-sin. Trojice torpédoborců třídy Kwanggetcho Veliký ve službě nahradila dosud sloužící druhoválečné torpédoborce, získané z amerických přebytků.
Jednotky třídy Kwanggetcho Veliký:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Kwanggetcho Veliký (DDH-971) | 1989 | 28. října 1996 | 31. července 1998 | aktivní |
| Uldži Mun-dok (DDH-972) | 14. října 1997 | 30. srpna 1999 | aktivní | |
| Jang Man-čchun (DDH-973) | 30. září 1998 | 29. července 2000 | aktivní |
Konstrukce editovat
_Foal_Eagle_2002_US_Navy_DN-SD-03-16841.jpg)
_Yang_Monchoon_(DDH_973)_wave_to_observers_as_the_ship_pulls_into_Pearl_Harbor_for_the_Rim_of_the_Pacific_(RIMPAC)_2008_Exercise.jpg)
Plavidla jsou vybavena bojovým informačním systémem Alenia Marconi Systems SSCS Mk.7 se systémem řízení palby Thales TACTICOS, přehledovým 2D radarem Raytheon AN/SPS-49(V), navigačními radary Daewoo SPS-95k a trupovým sonarem ATLAS DSQS-21BZ. Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 127mm kanón Otobreda v příďové dělové věži a dva hlavňové systémy blízké obrany Goalkeeper CIWS s 30mm rotačními kanóny. Před můstkem lodi je umístěno vertikální vypouštěcí silo amerického typu Mk 48 pro 16 protiletadlových řízených střel RIM-7P Sea Sparrow. Ve středu nástavby jsou dále umístěny dva čtyřnásobné vypouštěcí kontejnery protilodních střel RGM-84 Harpoon s dosahem 124 km. Protiponorkovou výzbroj představují dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna americká protiponorková torpéda Mk 46 Mod 5. Na zádi se nachází přistávací plošina a hangár uzmožňující operace dvou protiponorkových vrtulníků Super Lynx.
Pohonný systém je koncepce CODOG. Kombinuje dva plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 28 100 hp a dva diesely MTU 20V 956 TB92, každý o výkonu 4000 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů. Dosah činí 4000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.
Modernizace editovat
V loděnici DSME od roku 2018 probíhá program střednědobé modernizace PIP (Performance Improvement Program). Modernizace se zaměřila na zastaralý bojový řídící systém a senzorové vybavení plavidel. Nový je bojový řídící systém Hanwha Thales, vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru, systém Link 16 a protitorpédový systém LIG Nex1 SLQ-261K. Úspory přinese redukce posádky o 22 osob.
Jako první byla v září 2020 dokončena modernizace torpédoborce Jang Man-čchun.[3] V říjnu 2021 následoval torpédoborec Kwanggetcho Veliký a poslední torpédoborec Uldži Mun-dok byl hotov na konci roku 2021.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Class Gwanggaeto the Great (KDX I) Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
- ↑ South Korea’s DSME Delivers First KDX-I to ROK Navy Following PIP [online]. Navalnews.com, 2020-09-10 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Second KDX-I Destroyer Delivered to ROK Navy following PIP [online]. Navalnews.com, rev. 2021-11-02 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kwanggetcho Veliký na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
