Třída Humaitá
Třída Humaitá je třída říčních dělových člunů paraguayského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny roku 1931. Za války o Gran Chaco oba čluny sloužily jako rychlé vojenské transporty.[2] Dělový člun Paraguay byl ve službě ještě v roce 2019. Jeho sesterská loď Humaitá byla po vyřazení zachována jako muzejní loď.[1]
| Třída Humaitá | |
|---|---|
 Paraguay (C1) v roce 2016 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Paraguayské námořnictvo |
| Typ | dělový člun |
| Lodě | 2 |
| Osud | 1 aktivní 1 vyřazen |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 745 t (standardní) 835 t (plný)[1] |
| Délka | 70,2 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 10,4 m |
| Ponor | 3,14 m |
| Pohon | 2 parní stroje, 2 kotle 2500 hp |
| Rychlost | 17 uzlů |
| Dosah | 8000 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 155 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (2×2) 3× 76mm kanón (3×1) 2× 40mm kanón (2×1) 6 námořních min |
| Pancíř | 13mm boky 8mm paluba 10mm dělové věže 19mm velitelská věž |
Stavba editovat
Dne 21. listopadu 1927 paraguayský parlament schválil stavbu dvou dělových člunů. Stalo se tak v době zhoršení vztahu se sousední Bolívií, které vyústily ve válku o Gran Chaco z let 1932–1935. Primárně měly sloužit na řece Paraguay. Plavidla navrhl paraguayský inženýr José Bozzano. O kontrakt projevilo zájem hned několik loděnic. Dne 26. září 1929 byla plavidla objednána u italské loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente v Janově. Výzbroj a systém řízení palby dodala italská společnost Odero-Terni. Dělové čluny byly rozestavěny v dubnu 1929, tehdy ještě jako Capitán Cabral a Comodoro Meza, ale už v červenci 1930 byly přejmenovány na Paraguay a Humaitá. Do služby byly přijaty v lednu a únoru 1931. Do Asunciónu připluly v květnu 1931.[1]
Jednotky třídy Humaitá:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Paraguay (C1, ex Capitán Cabral) | duben 1929 | 26. června 1930 | leden 1931 | Omezený provoz kvůli problémům s pohonem.[3] Aktivní (2019). |
| Humaitá (C2, ex Comodoro Meza) | duben 1929 | 16. dubna 1930 | únor 1931 | Roku 2000 vyškrtnut. Muzejní loď v Asunciónu. Muzeum přemístěno na jiné místo základny.[3][4] |
Konstrukce editovat
Výzbroj tvořily čtyři 120mm/50 kanóny Ansaldo 1926 umístěné ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Doplňovaly je tři protiletadlové 76mm/40 kanony Ansaldo 1917 a dva 40mm/39 kanóny Vickers-Terni 1917. Plavidla unesla až šest námořních min Vickers Mk.II. Plavidlo mohlo krátkodobě přepravovat až 900 vojáků. Chránilo jej lehké pancéřování. Pohonný systém tvořily dva kotle Thornycroft a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 3800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala sedmnáct uzlů. Dosah byl 1700 námořních mil při rychlosti šestnáct uzlů.[1]
Modifikace editovat
Výzbroj obou plavidel byla během služby upravována. V roce 1975 výzbroj Paraguay posílily dva 20mm kanóny Oerlikon Mk.4.[1]
V roce 2005 člun Paraguay nesl výzbroj dvou 120mm kanónů, tří 76mm kanónů, jednoho 40mm kanónu a dvou 20mm kanónů Oerikon. Ve stejné době sesterský dělový člun Humaitá nesl o jeden 76mm kanón méně.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b ARP "Paraguay" [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b ARP "Humaita" [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Armada Paraguaya Museo Naval [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Humaitá na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.