Třída Almirante Brown
Třída Almirante Brown je třída torpédoborců argentinského námořnictva, patřící svou konstrukcí do německé rodiny válečných lodí typu MEKO, produkovaných loděnicí Blohm + Voss. V této typové řadě je třída Almirante Brown označena MEKO 360 H2. Plavidla byla druhou realizovanou objednávkou lodí typu MEKO. Předcházela jim pouze konstrukcí podobná nigerijská fregata Aradu typu MEKO 360 H1 (fakticky jejich sesterská loď). Třída se skládá ze čtyř jednotek, pojmenovaných Almirante Brown, La Argentina, Heroína a Sarandi. Všechny jsou stále v aktivní službě.
| Třída Almirante Brown | |
|---|---|
 ARA Sarandi (D-13) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Argentinské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2900 t (standardní) 3360 t (plný) |
| Délka | 125,9 m |
| Šířka | 14 m |
| Ponor | 5,8 m |
| Pohon | COGOG |
| Rychlost | 30,5 uzlů |
| Posádka | 200 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 8× 40mm kanón Bofors (4×2) 2× 20mm kanón (2×1) 8× MM40 Exocet (2×4) 1× Selenia Aspide (8 hl.) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 2× vrtulník |
Stavba editovat
Stavba šesti jednotek této třídy byla objednána v roce 1978, v následujícím roce ale byla snížena na čtyři, přičemž ušetřené peníze byly využity na koupi korvet třídy Espora. Všechny čtyři torpédoborce byly postaveny německou loděnicí Blohm + Voss v Hamburku a do aktivní služby byly zařazeny v letech 1983–1984.
Jednotky třídy Almirante Brown:[1]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| ARA Almirante Brown (D-10) | 28. března 1981 | 2. února 1983 | aktivní |
| ARA La Argentina (D-11) | 25. září 1981 | 19. července 1983 | aktivní |
| ARA Heroína (D-12) | 17. února 1982 | 7. listopadu 1983 | aktivní |
| ARA Sarandí (D-13) | 31. srpna 1982 | 27. dubna 1984 | aktivní |
Konstrukce editovat
.jpg)
Pro plavidla je typická jejich modulární konstrukce. Hlavňová výzbroj lodí je poměrně silná. Na přídi se nachází dělová věž s jedním dvouúčelovým 127mm kanónem OTO Melara o délce hlavně 54 ráží. Ten doplňují čtyři dělové věže systému DARDO nesoucí dvouúčelové dvouhlavňové 40mm kanóny Bofors (dvě před můstkem a dvě po stranách hangáru). Nejlehčí ráži představují dva 20mm kanóny v jednohlavňových postaveních. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobný vypouštěcí kontejner pro protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Selenia Aspide s celkovou zásobou 24 střel. Protilodní výzbroj tvoří osm francouzských protilodních střel MM40 Exocet, umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech ve středu lodě. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ILAS 3 se zásobou 18 lehkých protiponorkových torpéd typu Whitehead A 244/S. V zadní části lodi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva protiponorkové vrtulníky.
Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho dva páry plynových turbín, pohánějící dvojici lodních šroubů. Dvě turbíny Rolls-Royce Tyne RM1C slouží pro ekonomickou plavbu, zatímco druhý pár turbín Rolls-Royce Olympus TM3B loď pohání v bojové situaci. Nejvyšší rychlost dosahuje 30,5 uzlu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Class Meko 360 Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-02. (anglicky)
Literatura editovat
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Almirante Brown na Wikimedia Commons - (anglicky) Popis plavidel MEKO
